22 Cdo 2363/2007
Datum rozhodnutí: 03.03.2009
Dotčené předpisy:




22 Cdo 2363/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. T., zastoupené advokátem, proti žalovanému h. m. P., zastoupenému advokátkou, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 247/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2006, č. j. 25 Co 122/2006-53, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2006, č. j. 25 Co 122/2006-53, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. prosince 2005, č. j. 7 C 247/2004-36, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. ledna 2006, č. j. 7 C 247/2004-45, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Obvodní soud pro Prahu 5 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 13. prosince 2005, č. j. 7 C 247/2004-36, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. ledna 2006, č. j. 7 C 247/2004-45, povolil obnovu řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 412/2001, a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 19. září 2003, č. j. 7 C 412/2001-113, pod bodem I. výroku soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k domu č. p. 85 na stavební parc. č. 251 a ke stavební parc. č. 251 o výměře 623 m2, zapsaným u Katastrálního úřadu P.-m. na LV č. 2454 pro kat. území S., hlavní město P. Pod bodem II. označené nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, které pod bodem IV. uložil, aby žalovanému zaplatila částku 11.000.000,- Kč. Pod bodem IV. zamítl žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhala, aby původně žalované 2) městské části P. 5 bylo uloženo strpět zápis žalované Katastrálním úřadem P.-m. výlučným vlastníkem označených nemovitostí. Pod body V. až VII. rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. dubna 2004, č. j. 64 Co 577/2003-140, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (I. až III.) potvrdil a dále rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek nabyl právní moci 8. června 2004. Při stanovení přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalovaného soudy vycházely ze znaleckého posudku Ing. V. K., podle kterého obvyklá (tržní) cena nemovitostí činila 16.500.000,- Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. června 2005, č. j. 22 Cdo 1914/2004-159, bylo dovolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu odmítnuto. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se kromě jiného uvádí, že dodatečné zjištění nesprávnosti znaleckého posudku může být za splnění dalších podmínek důvodem pro obnovu řízení . Dne 21. června 2004 znalkyně Ing. V. K. založila do spisu dodatek opravu svého původního znaleckého posudku s tím, že v původním znaleckém posudku došlo k písařské chybě, kdy nesprávně byla vyznačena hodnota koeficientu vybavení Kv a tato chyba výrazně ovlivnila porovnávací cenu nemovitostí. Po odstranění uvedené chyby stanovila obvyklou cenu nemovitostí částkou 42.000.000,- Kč. Žalovaný podal žalobu na povolení obnovy v označeném řízení dne 22. července 2004. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 412/2001 téhož soudu jsou splněny. Uvedl, že obecnou cenu nemovitostí je třeba považovat za skutečnost, která existuje nezávisle na tom, zda je uvedena do znaleckého posudku či nikoli. Pokud tedy obecná cena nemovitostí činila 42.000.000,- Kč a nikoli 16.500.000,- Kč, je tato právě tou skutečností, která tu byla již před skončením původního řízení, byť vyšla najevo až po jeho skončení . Žalovaný splnil povinnost označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak znalecký posudek, který soudy použily, trpěl početní chybou, kterou je třeba považovat za překážku objektivní povahy, která bránila řádnému provedení důkazu .

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 31. března 2006, č. j. 25 Co 122/2006-53, usnesení soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Odvolací soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně. Soudy obou stupňů se shodly na tom, že důvod obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále OSŘ ) je dán. Odvolací soud dodal, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. chyba ve znaleckém posudku při stanovení obvyklé ceny nemovitostí, která měla vliv na výši ceny, měla za následek, že skutkový stav v původním řízení nebyl zjištěn správně . Oprava znaleckého posudku ze dne 14. června 2004 byla žalovanému doručena dne 19. července 2004, tudíž žaloba na obnovu řízení byla podána ve smyslu § 233 odst. 1 OSŘ včas a měla náležitosti stanovené v § 232 odst. 1 OSŘ.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítla, že dodatek oprava znaleckého posudku Ing. V. K. nemůže jako důvod obnovy řízení obstát. Ten nemůže být sám o sobě relevantním důkazem o navýšení ceny nemovitostí, pokud tato skutečnost nebyla zjištěna jinak, např. revizním znaleckým posudkem. Poukázala na to, že soudu předložila znalecký posudek Ing. P. H., CSc., který ocenil nemovitosti v daném místě a čase částkou ještě nižší, než jak ji stanovila ve svém původním znaleckém posudku Ing. V. K. Podle názoru žalobkyně dodatek znaleckého posudku podaný po právní moci rozsudku o vypořádání majetku, ve kterém znalec prohlásí, že se spletl, nemůže mít povahu znaleckého posudku, podaného v soudním řízení. Důvodem pro povolení obnovy řízení nemůže být skutečnost, že v původním znaleckém posudku došlo k početní chybě . Důvodem obnovy podle žalobkyně by mohlo být teprve zjištění nesprávné výsledné ceny nemovitostí, což bylo vyvráceno znaleckým posudkem Ing. P. H., CSc., který jinými postupy došel k obdobné původní ceně Ing. V. K Dále uvedla, že žalovaný, který má značný nemovitý majetek a musí mít přehled o jeho hodnotě, po celou dobu řízení nevznesl ani jedinou námitku ke zpochybnění ceny nemovitostí, stanovené v původním řízení a tím nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost. Stejně tak nic nenamítal proti použité metodice při zpracování znaleckého posudku. Povolením obnovy řízení tak došlo ke zhojení procesního pochybení žalovaného, což je podle žalobkyně nepřípustné . Žalobkyně je také toho názoru, že žalovaný podal návrh na obnovu řízení opožděně, a to proto, že o důvodu obnovy musel vědět již od předložení znaleckého posudku v nalézacím řízení. Nemůže obstát jeho tvrzení, že se bez dalšího spoléhal na ocenění znalce. Dále vznesla námitku, že o ceně nemovitostí se mohou strany dohodnout i bez znaleckého posudku. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy žádná ze stran neměla proti ocenění nemovitostí žádných výhrad, pouze každá ze stran usilovala o přikázání nemovitostí za původně stanovenou odhadní cenu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 238 odst. 1 písm. a), odst. 2 OSŘ dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení § 237 platí obdobně.

Z § 237 odst. 1 OSŘ ve spojení s dikcí § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ vyplývá, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (viz Soudní judikatura, ročník 2003, rozhodnutí pod č. 172).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a), odst. 2 OSŘ, neboť dovolacímu soudu není známo žádné jiné rozhodnutí soudu, v němž by se řešila otázka, zda by oprávněný důvod obnovy řízení mohl spočívat v tom, že po pravomocném skončení řízení u soudu, jehož výsledkem bylo rozhodnutí ukládající povinnost jednoho z účastníků řízení druhému určitou částku, vyplývající ze znaleckého posudku na stanovení ceny určité věci, znalec opravil své výpočty v tomto posudku tak, že by skutečná cena sporné věci byla podstatně jiná.

Podle § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ, žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud v usnesení z 12. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1303/2005, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále Soubor rozhodnutí ), pod C 3418, vyslovil právní názor, že nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§ 228 odst. 1 písm. a) OSŘ] je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno .

V podstatě je nesporné, že onou skutečností, která nemohla být použita v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a OSŘ též před odvolacím soudem, nemůže být provedení opravy obvyklé ceny nemovitostí soudní znalkyní Ing. V. K., neboť k ní došlo až po skončení původního řízení. Dovolací soud považuje také za správný názor soudu prvního stupně, pokud pravil jinými slovy, že obecná cena věci (vyjadřující zjednodušeně řečeno poptávku a nabídku po ní v určitém čase a místě) je abstraktní skutečností, která existuje nezávisle na jejím posuzovateli. Nelze však souhlasit s tím, že by jako taková mohla být obecná cena vždy zjištěna správně či objektivně, resp. že by mohla být najisto postavená či stanovena nezpochybnitelně. Znalecký posudek stanovící takovou cenu slouží soudu k tomu, aby takovou cenu objektivizoval či stanovil co nejodpovědněji a přiblížil ji co nejblíže realitě. Proto dovolací soud nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně, že onou skutečností, která tu byla v době původního řízení, avšak vyšla najevo až po jeho skončení, byla obecná cena nemovitostí ve správné výši 42.000.000,- Kč. Dovolací soud v souladu s odlišným názorem odvolacího soudu v tomto ohledu vychází z toho, že onou skutečností, kterou je třeba se zabývat jako důvodem obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ, je existence chyby v kalkulacích soudní znalkyně v nálezu jejího znaleckého posudku, z něhož soudy v původním řízení při svém rozhodování vycházely.

Pro rozhodnutí, zda obnovu řízení v dané věci lze podle § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ povolit či nikoli, je tedy určující, zda žalované město mělo možnost objevit či označit chybu ve výpočtech znalce uvedených v nálezu jeho posudku a zda tak mohlo skutečnost existence chyby použít v původním řízení ke zpochybnění správnosti předmětného znaleckého posudku. Podle názoru dovolacího soudu žalovaný tuto možnost po seznámení s obsahem znaleckého posudku měl, když všechny početní údaje, které znalkyně v nálezu posudku uváděla, prověřit či zkontrolovat objektivně mohl, a to tím spíše, že v aparátu žalovaného působí osoby s kvalifikací tomu odpovídající a že jde o subjekt hospodařící či nakládající s velkým množstvím nemovitostí obdobného druhu.

Stejně jako skutečnost, že po skončení řízení byl vyhotoven znalecký posudek stanovující cenu věci jinou částkou, než jakou byla oceněna v nalézacím řízení, není důvodem k obnově řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu z 5. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2090/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod C 4606), nemůže být takovým důvodem ani okolnost, že po skončení řízení stejný znalec dospěl k jiné, byť správnější, ceně věci v důsledku odhalení chyby v použitých podkladových údajích. Vyhovění návrhu na obnovu řízení v dané věci by také představovalo precedent, který by umožňoval obnovou řízení otevírat mnohá skončená řízení, v nichž soud rozhodoval na základě odborných znaleckých posudků, jen z důvodu samotné dodatečně zjištěné nesprávnosti či nepřesnosti údajů v nich obsažených.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud i soud prvního stupně neposoudily věc po právní stránce správně. Proto dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 OSŘ).

Pokud dovolací soud ve věci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v původním řízení v rozhodnutí ze dne 20. července 2005, č. j. 22 Cdo 1914/2004-159, poznamenal obiter dicta, že dodatečné zjištění nesprávnosti znaleckého posudku může být za splnění dalších podmínek důvodem pro obnovu řízení , lze k tomu jen podotknout, že v dané věci tyto podmínky naplněny nebyly. Obecně pak je možno poznamenat, že mohou být naplněny např. v případě, že by věrohodnost znalce byla v důsledku nových skutečností, důkazů či rozhodnutí oslabena (viz R 55/1950).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2009

JUDr. František B a l á k

předseda senátu