22 Cdo 2336/2013
Datum rozhodnutí: 12.12.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 80 písm. c) o. s. ř., předpisu č. 123/1948Sb., § 854 obč. zák.



22 Cdo 2336/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Melantrich, akciové společnosti pro grafický průmysl a nakladatelství v Praze, se sídlem v Praze Novém Městě, Na Poříčí 1079/3a, IČO: 27636674, zastoupené JUDr. Ivanou Psůtkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Slavíkova 1510/19, proti žalovanému Lesům České Republiky, s. p. se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 176/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2013, č. j. 22 Co 605/2012-144, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud Praha západ (dále ,,soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. května 2012, č. j. 15 C 176/2011-113, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí lesních pozemků parc. č. 554/160, 554/161, 554/162, 554/166, 554/167, 554/168, 554/169, 554/170 a 554/182, všech v k. ú. S. n. V., obci S., zapsaných na LV č. 119 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha západ a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. března 2013, č. j. 22 Co 605/2012-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, které opírá o § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním názoru, který je v rozporu s dosavadními judikatorními závěry opírajícími se o právní názory vyjádřenými v nálezech Ústavního soudu a rozhodnutích Nejvyššího soudu . Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje odmítnutí dovolání.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. března 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka v dané věci řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Přestože tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikatorními závěry vyjádřenými v rozhodnutích Nejvyššího soudu, a uplatňuje tak předpoklad přípustnosti dovolání vyjádřený v § 237 o. s. ř. (dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), nevymezuje se vůči žádnému konkrétnímu rozhodnutí dovolacího soudu. Neoznačila tedy žádnou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Dovolací námitky směřují proti závěru odvolacího soudu, že dovolatelka nemá naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí sporných pozemků, neboť vlastnické právo k nim pozbyla znárodněním na základě zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků, a později nebyla povolána k restituci tohoto majetku jako oprávněná osoba. Podle odvolacího soudu pouze restituční předpisy umožnily obecným soudům posuzovat zákonnost vydaných výměrů o znárodnění, a to pouze v rámci restitučních nároků, z hlediska v úvahu přicházejících restitučních titulů, tedy pouze v rámci řízení zvláštního, na základě zákonů, které byly ke zmírnění křivd vzniklých v období nesvobody přijaty . Jeho závěru, že proto není dán dovolatelčin naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí sporných pozemků, nelze nic vytknout, neboť rozhodoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, konkrétně s rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2187 (dále jen Soubor ), dále s rozsudkem téhož senátu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Cdo 154/2006, publikovaným ve Souboru pod pořadovým č. C 6698 a v časopise Právní rozhledy č. 2/2009, a rovněž v souladu s právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, publikovaným pod č. 477/2005 Sb.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a nelze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. prosince 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu