22 Cdo 2330/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 2330/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) L. O., a b) A. B., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. O., 2) J. H. a 3) M. H., a 4) městu H. zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 1331/2001, o dovoláních žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. října 2004, č. j. 38 Co 171/2002-151, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit každý žalovanému 4) na nákladech dovolacího řízení částku 2 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 20. února 2002, č. j. 4 C 1331/2000-128, rozhodl výrokem pod bodem I., že návrh žalobců, kterým se určuje, že žalobce L. O. je vlastníkem pozemků parc. č. 1865/3 zahrady o výměře 323 m2 a parc. č. 1865/7 o výměře 376 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. 5716 a LV č. 10001 pro obec a k. ú. H. u Katastrálního úřadu v H., a dále, že žalobci jsou spoluvlastníky každý v podílu ideální ½ studny, zahradního domku - chatky, oplocení, stromů a keřů, nacházejících se na pozemku parc. č. 1865/3 a č. 1865/7, nyní zapsané na LV. č. 5716 a LV č. 10001 pro obec a k. ú. H. u Katastrálního úřadu v H., se zamítá, a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce a) neprokázal naléhavý právní zájem na žalovaném určení, který je předpokladem úspěšnosti takové žaloby podle § 80 písm c) OSŘ. Žalobci tvrdili, že žalobce a) je vlastníkem uvedených pozemků, neboť jde o pozemky, vzniklé oddělením z pozemku parc. 1865/3, který byl přidělen dědu žalobce F. O. jako náhradní za pozemek 1128/2 v k. ú. H., získaný přídělem v roce 1949. Podle zjištění soudu prvního stupně dědictvím po F. O., zemřelém v roce 1981, nabyl Z. O. - otec žalobce a) a manžel žalobkyně b) ideální 1/2 pozemku parc. č. 1128/2 a tu pak v roce 1989 dědictvím po něm žalobce a). V témže roce nabyl žalobce a) dědictvím po babičce J. O. ještě ideální ¼ pozemku parc. č. 1128/2. Ještě za života Z. O. žalobci spolu s ním užívali pozemek parc. č. 1865/3 v k. ú. H., který však byl Městským národním výborem v H. rozdělen v roce 1990 na pozemky parc. č. 1865/3, 1865/7 a 1865/8. Pozemek parc. č. 1865/3 byl přidělen do osobního užívání žalované 3) a pozemek parc. č. 1865/7 do osobního užívání žalovanému 1). V katastru nemovitostí pro obec a k. ú. H. jsou na základě transformace tohoto práva zapsáni žalovaní 2) a 3) jako vlastníci pozemku parc. č. 1865/3 na LV č. 5716, žalovaný 1) jako vlastník pozemku parc. č. 1865/7 na LV č. 5717. Jako vlastník pozemku parc. č. 1865/8 je zapsán žalovaný 4) na LV č. 10001. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce a) nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům parc. č. 1865/3 a 1865/7 a věcem z toho důvodu, že žalovaní 1) - 3) vlastní pozemky na základě dohod o zřízení práva osobního užívání a žalobkyně b) není k podání žaloby aktivně legitimována, neboť není v příbuzenském vztahu k právním nástupcům F. O.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 7. října 2004, č. j. 38 Co 171/2002-151, výroky pod body I. a II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému 4), v části výroku I. jíž byla zamítnuta žaloba žalobkyně b) na určení, že žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/3 zahrady o výměře 323 m2 a p. č. 1865/7 o výměře 376 m2, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 5716 a LV č. 10001 pro obec a k. ú. H. u Katastrálního úřadu v H., v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba žalobce a) vůči žalovanému 1) na určení, že žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/3 zaspanému na LV č. 5716 pro obec a k. ú. H., a v části výroku I., jíž byla zmítnuta žaloba žalobce a) vůči žalovaným 2) a 3), že žalobce a) je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/7 zapsanému na LV č. 5716 pro obec a k. ú. H. Dále výrokem pod bodem III. odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba žalobce a) vůči žalovanému 1) na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/7, a vůči žalovaným 2) a 3), že žalobce je vlastníkem parc. č. 1865/3 pro obec a k. ú. H. a zamítnuta žaloba žalobců a ) a b) na určení, že jsou spoluvlastníky, každý v podílu ideální jedné poloviny studny, zahradního domku - chatky, oplocení, stromů, keřů, nacházejících se na pozemku parc. č. 1865/3 a 1865/7 v obci a k. ú. H., a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) - 3) a věc vrátil soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Dále odvolací soud rozhodl výroky pod body IV. a V. o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobci a), b ) a žalovaným 4).

Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že žaloba na určení vlastnického práva žalobce a) k pozemkům parc. č. 1865/3 a 1865/7 v obci a k. ú. H. nemůže být podle § 80 písm. c) OSŘ úspěšná, neboť v katastru nemovitostí není žalovaný 4) jako jejich vlastník zapsán, a že z téhož důvodu nemůže obstát ani žaloba žalobce a) vůči žalovanému 1), že je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/3 v k. ú. H. /neboť jako jeho vlastníci jsou zapsáni žalovaní 2) a 3)/ a na určení vůči žalovaným 2) a 3), že je vlastníkem pozemku parc. č. 1865/7 vůči žalovaným 2) a 3), neboť jako její vlastník je zapsán žalovaný 1). Odvolací soud podotkl, že žaloba na určení vlastnického práva žalobce a) k pozemku parc. č. 1865/8 v k. ú. H. podle jejího znění ze 14. 11. 2001 ani změny z 20. 2. 2002 podána nebyla. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně b) nemá naléhavý právní zájem na určení, že žalobce a) je vlastníkem pozemků parc. č. 1865/3 a 1867/7, neboť takové určení by na jejím právním postavení nic nezměnilo, přičemž nic na tom nemění ani to, že je matkou žalobce. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud shledal, že žalobce má naléhavý první zájem na určení svého vlastnického práva k pozemkům parc. č. 1865/3 vůči žalovaným 2) a 3) a parc. č. 1865/7 vůči žalovanému 1), neboť ti jsou jako jejich vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí a změny tohoto zápisu jiným způsobem než rozhodnutím soudu dosáhnout nelze. Proto také v těchto výrocích byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Zrušení výroku na určení spoluvlastnictví žalobců ke studni, chatce, oplocení, stromům a keřům na pozemcích parc. č. 1865/3 a 1865/7 a vrácení věci soudu prvního stupně i v tomto rozsahu k dalšímu řízení odůvodnil odvolací soud tím, že soud prvního stupně nezkoumal náležitosti návrhu na zahájení řízení jako jedné z podmínek řízení, neboť věci nebyly řádně specifikovány (počet a druh stromů a keřů, přesné označení chatky s uvedením toho, na kterém pozemku se nacházejí). Uložil soudu prvního stupně, aby postupem podle § 43 odst. l OSŘ vyzval žalobce k doplnění žaloby.

Proti výrokům pod body I. a II. rozsudku odvolacího soudu, jak žalobci výslovně uvedli (nedotčen zůstal výrok III., kterým bylo rozhodnuto o zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně), podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání dovozují z § 237 odst. l písm. c) OSŘ a uplatňují dovolací důvody podle § 241a odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Vadu řízení spatřují v tom, že podle skutkového vylíčení v žalobě ze 14. 9. 2001 tvrdili, že oba drželi jako vlastní i pozemek parc. č. 1865/8 v k. ú. H. a že jako jeho vlastník je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný 4), proti kterému byla také žaloba podána. K těmto tvrzením předložili i důkazy, mimo jiné návrh na zápis poznámky z 18. 9. 1991 a výpis z LV č. 10 001 pro obec a k. ú. H. I když v žalobním návrhu na určení vlastnictví pozemek parc. č. 1865/8 uveden nebyl, soud prvního stupně žalobce k doplnění petitu ohledně tohoto pozemku nevyzval. Při jednání tohoto soudu 20. února 2002 byli žalobci vyzváni jen k doplnění žaloby o vymezení spoluvlastnických podílů, což učinili. Odvolací soud se také vůbec nezabýval návrhem žalobců na rozšíření žaloby o určení vlastnictví k pozemku parc. č. 1865/8, který v odvolání navrhli, přičemž ponechal v platnosti zmatečné vyjádření v rozsudku soudu prvního stupně, v němž je uvedeno, že pozemek parc. č. 1865/7 je zapsán na LV č. 10 001, ačkoliv jde správně o LV č. 5717. Nesprávné právní posouzení věci spatřují žalobci v tom, že soudy se nezabývaly samotným meritem věci, a to žalobním důvodem uvedeným v žalobě, podle kterého žalobce a) vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržel a že žalobci drželi a užívali předmětné nemovitosti s tím, že jsou jejich oprávněnými držiteli. Žalobci navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen, v navazující části zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrácena v rozsahu zrušení tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní 1) 3) se k dovoláním nevyjádřili.

Žalovaný 4) uvedl, že žaloba postrádá podrobné vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by mělo být patrno, který ze žalovaných a jakým způsobem zasahuje do vlastnického práva žalobců a kterého z nich. Poučení soudu by nemohlo být poučením procesním, ale hmotněprávním poradenstvím, které však soudy poskytovat nemohou, zejména když jsou žalobci zastoupeni advokátem. Za správné žalovaný 4) považuje, že se soudy nezabývaly otázkou vydržení vlastnického práva. Připomíná, že pokud žalobce a) užíval nemovitosti přidělené do náhradního užívání, pak šlo o právní důvod, který žalobce a) znal. Žalovaný 4) navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání byla podána včas, nejprve zkoumal, zda dovolání byla podána oprávněnými osobami.

Podle § 240 odst. l OSŘ účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

V daném případě bylo rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o několika samostatných nárocích, v nichž žalobci nemají postavení nerozlučných společníků. Pak ovšem žalobce a) není účastníkem řízení zahájeného žalobou žalobkyně b) na určení vlastnického práva žalobce a) k pozemkům parc. č. 1865/3 a 1865/7 a žalobce a) není osobou oprávněnou k podání dovolání proti té části výroku II. rozsudku odvolacího soudu (odstavec první), kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o žalobě žalobkyně b). Rovněž žalobkyně b) není účastnicí řízení o žalobě žalobce a) o určení vlastnického práva žalobce a) vůči žalovanému 1) k pozemku parc. č. 1865/3 a vůči žalovaným 2) a 3) k pozemku parc. č. 1865/7, a není tak osobou oprávněnou k podání dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. odstavec druhý a třetí, kterými byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II., jíž byla tato žaloba žalobce a) zamítnuta. Tato dovolání byla proto jako dovolání podaná neoprávněnými osobami dovolacím soudem odmítnuta /243b odst. 5 a § 218 písm. b) OSŘ/.

Dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda dovolání žalobců proti zbývajícím napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu jsou přípustná.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklady stanovené v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyly naplněny, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Přípustnost dovolání může být založena jen pro řešení otázky právní a musí jít o právní otázku, o kterou se rozhodnutí odvolacího soudu opírá a která je pro posouzení věci určující.

Pokud žalobci spatřují nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že se nezabýval otázkou vydržení vlastnického práva k pozemkům parc. č. 1865/3 a 1865/7, pak sami poukazují na to, že její posouzení nebylo důvodem, pro který odvolací soud shledal žalobu podle § 80 písm. c) OSŘ neopodstatněnou. U žalobkyně b) to byl nedostatek naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva žalobce a) k pozemkům parc. č. 1865/3 a 1865/7 v k. ú. H., žaloba žalobců vůči žalovanému 4) a žaloba žalobce a) na určení jeho vlastnického práva k pozemku parc. č. 1865/3 vůči žalovanému 1) a k pozemku parc. č. 1865/7 vůči žalovaným 2) a 3) byla zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace , spočívající v tom, že žalovaní nejsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci těchto pozemků.

Namítané posouzení otázky vydržení vlastnického práva k pozemkům tak přípustnost dovolání proti shora uvedeným výrokům rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ založit nemohlo.

To platí i ohledně žalobci namítané vady řízení, ke které mělo dojít tím, že nebyli soudem vyzváni k odstranění vady žaloby, spočívající v rozporu mezi vylíčením rozhodných skutečností a žalobním návrhem a že nebylo rozhodnuto o návrhu na rozšíření žaloby. K vadám řízení [§ 241a odst. 1 písm. a ) OSŘ]by dovolací soud mohl přihlédnout, jen pokud by šlo o dovolání přípustné. Dovolání žalobců proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu a žalobce a) proti výrokům pod bodem II. odstavec druhý a třetí rozsudku odvolacího soudu byla proto jako nepřípustná odmítnuta [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ].

K nákladům dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovanými 1) - 3) přihlédne soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení ve zrušené a jemu vrácené věci o určení spoluvlastnického práva žalobců ke shora specifikovaným věcem.

Žalovanému 4) přísluší podle § 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. l OSŘ vůči žalobcům náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty jsou dány vůči každému ze žalobců odměnou advokáta za vyjádření k dovolání částkou 2 500 Kč [čl. II. vyhl. č. 277/2006 Sb.,

§ 5 písm. b), § 14 odst. l, § 15, § 17 písm. b), § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.] a 75 Kč paušální náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. září 2006



JUDr. Marie Rezková, v.r.

předsedkyně senátu