22 Cdo 2311/2006
Datum rozhodnutí: 18.09.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2311/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému O. B., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 135/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 29. března 2006, č. j. 40 Co 1441/2005-113, takto:


Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí níže uvedených pozemků, které v roce 1980 zdědila po svém otci. Tyto pozemky v roce 1988, kdy byly v užívání socialistické organizace, sice darovala matce žalovaného, avšak soudním rozhodnutím z roku 1993 byla tato darovací smlouva zrušena. Katastrální úřad zamítl žádost žalobkyně, aby ji na základě tohoto rozhodnutí zapsal do katastru nemovitostí jako vlastnici pozemků, neboť soudem bylo rozhodnuto o zrušení darovací smlouvy, nikoliv o určení vlastnického práva. V mezidobí došlo v rámci pozemkových úprav k přečíslování některých parcel a jejich směně za jiné, a jako jejich vlastník je v příslušném katastru nemovitostí zapsán žalovaný.


Okresní soud v Olomouci ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. března 2005, č. j. 23 C 135/2003-73, výrokem pod bodem I. určil, že žalobkyni náleží vlastnické právo k: - části pozemku p. č. 176/23 orná půda vymezené v oddělovacím geometrickém plánu číslo zakázky, jehož část je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako průnik pozemků označených č. (138) a (139), jejichž hranice jsou zakresleny přerušovanou čarou, a pozemku označeného č. 176/23 v kolečku, jehož hranice jsou zakresleny tučnou nepřerušovanou čarou, - pozemku p. č. 540/12 orná půda, - pozemku p. č. 540/24 orná půda, - pozemku p. č. 601/31 orná půda, - pozemku p. č. 601/35 orná půda, - pozemku p. č. 440/67 orná půda, - pozemku p. č. 475/95 orná půda, - pozemku p. č. 475/99 ostatní plocha, - pozemku p. č. 720/14 orná půda, - pozemku p. č. 481/7 orná půda, - pozemku p. č. 520/1 orná půda, - pozemku p. č. 540/1 orná půda, - pozemku p. č. 540/7 orná půda, - pozemku p. č. 905/23 orná půda, - pozemku p. č. 1182/3 orná půda, vše v katastrálním území Ř., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště O. . Výrokem pod bodem II zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyni náleží vlastnické právo ke zbylé části pozemku p. č. 176/23 orná půda v katastrálním území Ř., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště O., a vlastnické právo k pozemku p. č. 477/46 orná půda v katastrálním území Č., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro O. k., katastrální pracoviště O. . Dále rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně z rozhodnutí Státního notářství v O. ze 16. 7. 1980, č. j. 3 D 206/80-31, zjistil, že žalobkyně po svém otci zdědila mimo jiné pozemky v užívání socialistické organizace zapsané na listu vlastnictví č. pro katastrální území Ř., a to parcely č. 96/1, 96/4, 126, 132, 138, 139, 455, 478/1, 478/2, 486, 520, 646/1, 646/2, 718, 793, 156/4 a 534/4. Tyto pozemky žalobkyně převedla na matku žalovaného částí druhou darovací smlouvy sepsané 9. 11. 1988 formou notářského zápisu č. Nz 1350/88, N 1439/88 a po ní je zdědil žalovaný, jak plyne z rozhodnutí Státního notářství v O. z 10. 2. 1992, č. j. 7 D 2177/91-15. Okresní soud v Olomouci poté rozsudkem č. j. 14 C 283/93-104, který nabyl právní moci 10. 2. 2003, podle § 8 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, uvedenou darovací smlouvu zrušil. Dále zjistil, že od 26. 5. 1992 do 6. 9. 1995 proběhly v katastrech Ř. a Č. pozemkové úpravy včetně zcelování pozemků, jejichž účastníkem byl žalovaný. Z dopisů tamního katastrálního úřadu z 12. a 14. 3. 2003 a listů vlastnictví č. pro katastrální území Ř. a č. pro katastrální území Č. shledal, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemků č. 176/23, 440/67, 475/95, 475/99, 481/7, 520/1. 540/1, 540/7, 540/12, 540/24, 601/31, 601/35, 720/14, 905/23 a 1182/3 v katastrálním území Ř. a pozemku č. 477/46 v katastrálním území Č., a uvedl, že na základě shora zmíněného rozsudku není možné provést zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, neboť k tomu je nezbytné rozhodnutí o existenci vlastnického práva k nemovitostem. Konstatoval, že žalobkyně na požadovaném určení prokázala naléhavý právní zájem z důvodu docílení změny zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí, a uzavřel, že je její žaloba částečně důvodná. Zrušením darovací smlouvy z roku 1988 soudem se obnovilo její vlastnické právo k pozemkům ve smlouvě uvedeným s účinky ex tunc. Shledal, že srovnávacím sestavením jednotlivých parcel bylo jednoznačně prokázáno, že pozemky, kterou jsou nyní evidovány v katastru nemovitostí pro katastr Ř. (pod čísly v rozsudku specifikovaným na str. 6), zapsané jako vlastnictví žalovaného na listu vlastnictví č., jsou totožné s pozemky, dříve označenými jinými čísly (rovněž specifikovanými na str. 6 rozsudku), u nichž se zrušením darovací smlouvy obnovilo vlastnické právo žalobkyně; proto soud u těchto pozemků určil, že jejich vlastnicí je žalobkyně. Té se zrušením darovací smlouvy s účinky ex tunc obnovilo vlastnické právo i k dalším pozemkům, dříve označeným čísly 96/1, 138, 96/4, 132, 139, 126, 156/4 v katastrálním území Ř., které se podle geometrického plánu nacházejí na jiných pozemcích než těch, u kterých žalobkyně žádala určit své vlastnické právo a jako jejich vlastník není v katastru nemovitostí žalovaný zapsán. Pouze určité části pozemků původně označených č. 138 a 139 jsou shodné s částí pozemku č. 176/23, ke kterému se žalobkyně domáhá určení vlastnictví a který je zapsán jako vlastnictví žalovaného. V těchto shodných částech soud vlastnictví žalobkyně k části pozemku č. 176/23 určil a tuto část vymezil odkazem na geometrický plán. Ve zbylé části pozemku č. 176/23 v katastru Ř. a pozemku č. 477/46 v katastru Č. nebylo vlastnictví žalobkyně prokázáno.


Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 29. března 2006, č. j. 40 C 1441/2005-113, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku v odstavci I, v části, týkající se určení, že žalobkyni náleží vlastnické právo k pozemku p. č. 540/12 orná půda, pozemku p. č. 540/24 orná půda, pozemku p. č. 601//31 orná půda, pozemku p. č. 601/35 orná půda, pozemku p. č. 440/67 orná půda, pozemku p. č. 475/95 orná půda, pozemku p. č. 475/99 ostatní plocha, pozemku p. č. 720/14 orná půda, pozemku p. č. 481//7 orná půda, pozemku p. č. 520/1 orná půda, pozemku p. č. 540/1 orná půda, pozemku p. č. 540/7 orná půda, pozemku p. č. 905/23 orná půda, pozemku p. č. 1182/3 orná půda, vše v katastrálním území Ř., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště O. a v další napadené části výroku v odstavci II., jímž byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyni náleží vlastnické právo ke zbylé části pozemku p. č. 176/23 orná půda v katastrálním území Ř., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště O. a vlastnické právo k pozemku p. č. 477/46 orná půda v katastrálním území Č., obec a okres O., zapsáno na listu vlastnictví č. u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště O. . Rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení v další napadené části, to je ve výroku v odstavci I v části určení, že žalobkyni náleží vlastnické právo k části pozemku p. č. 176/23 orná půdě vymezené v oddělovacím geometrickém plánu číslo zakázky, jehož část je nedílnou součástí rozsudku, jako průnik pozemků označených č. (138) a (139), jejichž hranice jsou zakresleny přerušovanou čarou a pozemku označeného č. 176/23 v kolečku, jehož hranice jsou zakresleny tučnou nepřerušovanou čarou a ve výroku v odstavci III. (v rozsudku okresního soudu chybou v psaní označeného jako II.), jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky .


Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně ve vztahu ke všem pozemkům specifikovaným ve výrocích I. a II. soudu prvního stupně, kromě části výroku pod bodem I. týkajícího se částí pozemku č. 176/26 oddělených zmíněným geometrickým plánem jako průnik pozemků označených č. (138) a (139) a pozemku označeného č. 176/23 v kolečku . Ve vztahu k těmto dvěma pozemkům odvolací soud konstatoval, že pokud soud prvního stupně vlastnické právo žalobkyně určil toliko na základě důkazů předložených žalobkyní, je jeho skutkové zjištění nesprávné. Jeho povinností bylo žalobkyni poučit, že jediným způsobilým prostředkem k určení vlastnictví k těmto pozemkům je geometrický plán, neboť pouhá grafická část geometrického plánu je pro tento účel nedostatečná.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání konkrétně ve vztahu k té části jeho výroku pod bodem I., kterou odvolací soud potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně ohledně její žaloby o určení vlastnického práva k pozemkům č. 176/23 a č. 477/46 v katastrálním území Ř., resp. Č. Je názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zamítavý výrok soudů obou stupňů je odůvodněn tím, že neprokázala vlastnické právo k těmto pozemkům. Dovolatelka má však za to, že pokud by vlastnické právo byla schopna prokázat, pak by nemusela podávat určovací žalobu; tu podala právě proto, aby soud určil, že jí vlastnické právo náleží. Odvolací soud správně neposoudil její námitky ohledně pozemkových úprav a jejich vliv na vznik vlastnického práva, ač jsou na str. 3 odůvodnění jeho rozsudku citovány. Rozhodnutím soudu o zrušení kupní a darovací smlouvy došlo k obnovení jejího vlastnického práva kromě dalšího i ke shora uvedeným parcelám. Místo nich se stala v rámci pozemkových úprav vlastnicí nově vytvořených parcel. Dále odkazuje na obsah svého odvolání a na zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II., a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jako doplněk dovolání předložila žalobkyně dovolacímu soudu následně přípis Pozemkového úřadu v O. z 10. 7. 2006, č. j.


Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítá, že z dovolání není zřejmé, v čem je napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl.


Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.


Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jednotlivé případy přípustnosti dovolání jsou upraveny v ustanoveních § 237 až 239 OSŘ, přičemž dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je podle výslovného ustanovení § 241a odst. 3 OSŘ přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů (§ 241a odst. 3 a 4, § 243a odst. 2 OSŘ).


K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť dovolání žalobkyně se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí a odkazy na její podání v nalézacím řízení žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.


K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ nebo § 241a odst. 3 OSŘ nemůže být při posuzování, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, publikované v časopise Právní rozhledy, č. 12, ročník 2005).


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 18. září 2007


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu