22 Cdo 2286/2014
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1 obč. zák., § 143 odst. 2 obč. zák., § 149 obč. zák.



22 Cdo 2286/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, Csc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. H., Z., zastoupené JUDr. Zdeňkou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/41, proti žalovanému P. B. , Z., zastoupenému Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 365/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 12 Co 241/2013-224, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12.439,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Potěšila. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Šumperku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. ledna 2013, č. j. 16 C 365/2009-180, určil, že ze zaniklého společného jmění manželů náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně blíže specifikované movité věci v celkové hodnotě 25.000,- Kč (výrok I.) a do výlučného vlastnictví žalovaného připadá částka 150.000,- Kč, kterou obdržel za převod osobního vozidla Nissan Primera (výrok II.). Žalobkyni uložil povinnost uhradit společný dluh účastníků vůči P. a M. H. ve výši 650.000,- Kč (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 387.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 12 Co 241/2013-224, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně blíže specifikované movité věci v celkové hodnotě 25.000,- Kč a uložil jí povinnost zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu částku 12.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 132.213,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Potěšila (výrok II.) a na nákladech odvolacího řízení částku 40.894,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Potěšila (výrok III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Podle jejího názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdí, že odvolací soud opominul rozhodné skutečnosti, nesprávně vyhodnotil jednotlivé důkazy a věc nesprávně posoudil. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Žalovaný navrhl odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože dovolací řízení bylo zahájeno 21. března 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.
Podle § 243f odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka v dané věci nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).
Podle dovolatelky je přípustnost dovolání dána tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci je však ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zákonným dovolacím důvodem, nikoliv předpokladem přípustnosti dovolání. Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Nevymezuje tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání, a dovolání proto trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatelka řádně nevymezuje ani způsobilý dovolací důvod. Nesouhlasí především se závěrem odvolacího soudu o tom, že nebyla prokázána existence závazku ze smlouvy o půjčce poskytnuté účastníkům jejími rodiči, a že vozidlo Nissan Primera tvořilo SJM účastníků. Dovolatelka sice tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však obsah dovolání tvoří pouhá kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Dovolatelka na základě odlišného hodnocení důkazů dovozuje jiné skutkové závěry, a na jejich základě dospívá k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesouhlas dovolatelky s rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, jestliže pouze uvedla, že odvolací soud svým nesprávným rozhodnutím způsobil dovolatelce majetkovou újmu velkého rozsahu, neboť zcela nestandardně oproti obecným zvyklostem přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení a tím postavil dovolatelku do pozice dlužníka, aniž by blíže specifikovala, v čem nestandardnost postupu odvolacího soudu spočívá. Dovolatelka opět neoznačuje žádný zákonem předvídaný předpoklad přípustnosti dovolání a neuvádí ani způsobilý dovolací důvod.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2014

Mgr. David Havlík
předseda senátu