22 Cdo 2253/2000
Datum rozhodnutí: 10.10.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 2253/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Z. Š., proti žalované H. F., o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 6 C 133/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2000, čj. 13 Co 729/2000-152, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - jih (dále soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. května 2000, čj. 6 C 133/98-137, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. června 2000, čj. 6 C 133/98-141, nepřipustil změnu návrhu na zahájení řízení jeho rozšířením o neplatnost dohody o vypořádání dědictví po Z. V., schválené rozhodnutím Státního notářství Plzeň -jih ze dne 22. března 1998, sp. zn. D 812/88, a dále rozhodl o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a záloze na náklady řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora označeným usnesením odmítl odvolání žalobkyně do výroku, jímž nebyla připuštěna změna návrhu, a ve zbývajících výrocích usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v případě odmítnutí odvolání postupoval podle § 202 odst. 2 písm. f) a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu, a to pokud jím bylo odvolání žalobkyně odmítnuto, podala žalobkyně dovolání z důvodu, že jí v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/, § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části, jakož i usnesení soudu prvního stupně, pokud jím změna návrhu na zahájení řízení nebyla připuštěna.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, řádně zastoupenou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o dovolání přípustné (§ 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Podle § 202 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že odvolací soud nepochybil, když odvolání žalobkyně proti usnesení soudu prvního stupně, pokud jím nebyla připuštěna změna návrhu, bez dalšího odmítl. Řízení tedy není postiženo vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., jak žalobkyně namítala v dovolání.

Dovolací soud dále z úřední povinnosti zkoumal, zda v řízení došlo k některé z dalších vad uvedených v § 237 odst. 1 o. s. ř., nebo zda řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Takové další vady žalobkyně nenamítala a ani dovolacím soudem zjištěny nebyly.

Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. října 2000

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová