22 Cdo 224/2007
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 224/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně F., s. r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. V. B., CSc., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 182/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/2005-228, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/2005-228, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. září 2005, č. j. 25 C 182/2004-187, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit nemovitosti, které nabyla vydražením, a žalovaný jako bývalý vlastník odmítá nemovitosti vyklidit.


Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. září 2005, č. j. 25 C 182/2004-187, rozhodl, že žalovaný je povinen vyklidit jinou stavbu bez č.p. /č. e. na pozemku p.č. 1685/2 a p. č. 1685/2 zastavěná plocha a nádvoří, vše katastrální území H. u O., obec O., zapsané na listu vlastnictví č. v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro O. k., Katastrální pracoviště O., a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku . Dále rozhodl o nákladech řízení. Z provedených důkazů zjistil, že 25. 2. 2004 byla mezi navrhovatelkou I. a t. a., s. r. o. a dražebníkem A. r. M. a. W., s. r. o. uzavřena smlouva o provedení nedobrovolné dražby (když téhož dne zrušili závazek ze smlouvy o provedení nedobrovolné dražby uzavřené mezi nimi 22. 1. 2004). Podle smlouvy navrhovatelka požadovala provedení dražby předmětných nemovitostí, náležejících žalovanému, k uspokojení pohledávky 4 072 083,07 Kč a nákladů řízení 112 000,- Kč přisouzených Č. f., s. r. o. proti žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Olomouci z 16. 9. 2002, č. j. 22 C 11/2002-81, který nabyl právní moci 27. 11. 2002, a postoupené navrhovatelce Č. f., s. r. o. smlouvou z 20. 6. 2003. Současně navrhovatelka doložila existenci zástavního práva smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřenou 3. 11. 1992 mezi žalovaným jako zástavním dlužníkem a A. H., a. s. k zajištění úvěru sjednaného mezi nimi smlouvu z 3. 11. 1992 . Předmětné nemovitosti vydražila při dražbě provedené 29. 4. 2004 za dražební cenu 3 100 000,- Kč žalobkyně. Potvrzením z 11. 5. 2004 dražebník potvrdil, že žalobkyně nemovitosti vydražila a že ve stanovené lhůtě 5. 5. 2004 zaplatila dražební cenu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně jako vydražitelka zaplacením dražební ceny ve stanovené lhůtě nabyla vlastnictví k nemovitostem podle § 53 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, k okamžiku udělení příklepu. Dále soud prvního stupně poukázal na § 48 odst. 3, 4 a 5 téhož zákona, podle kterých tam vyjmenované osoby mohou podat návrh na vyslovení neplatnosti dražby z vymezených důvodů v prekluzivní lhůtě tří měsíců ode dne konání dražby, a vlastník může podat také návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se navrhovateli zakáže podat návrh na provedení dražby, dražebníkovi provedení dražby nebo vydražiteli nakládání s vydraženou věcí. Žalovaný v tříměsíční lhůtě ode dne konání dražby 18. 5. 2004 podal žalobu na vyslovení neplatnosti předmětné dražby proti navrhovatelce dražby, dražebníkovi a žalobkyni, a věc je vedena pod sp. zn. 11 C 130/2004 a není dosud skončena. Soud prvního stupně nejprve usnesením z 1. 9. 2004, č. j. 25 C 182/2004-39, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení o neplatnost dražby vedeného pod sp. zn. 11 C 130/2004. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci toto usnesení změnil usnesením z 30. 11. 2004, č. j. 12 Co 814/2004-48, tak, že se řízení do pravomocného skončení věci sp. zn. 18 C 130/2004 nepřerušuje. Soud prvního stupně vyšel z právního názoru odvolacího soudu vysloveného v tomto usnesení, podle kterého do doby pravomocného vyslovení neplatnosti dražby podle § 48 zákona č. 26/2000 Sb., se dražba považuje za platnou a otázkou neplatnosti dražby se může zabývat soud jen v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 130/2004. Protože žalobkyně je vlastnicí předmětných nemovitostí a žalovaný je neoprávněně užívá, poskytl soud prvního stupně žalobkyni ochranu jejího vlastnického práva k nemovitostem podle § 126 odst. 1 občanského zákona (dále ObčZ ) a žalovanému uložil, aby nemovitosti vyklidil.


K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. června 2006, č. j. 12 Co 1064/22005-228, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně se ztotožnil s jeho právním posouzením věci. Žalobkyně má jako vlastnice nemovitostí podle § 126 odst. l ObčZ právo na ochranu vlastnického práva, do kterého žalovaný neoprávněně zasahuje. Námitku žalovaného, kterou zpochybňoval vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem probíhajícím řízením o neplatnosti dražby, shledal neopodstatněnou. Za nepřípadný považoval odvolací soud poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 389/99, neboť je v něm řešena odlišná problematiky a účastníci jsou v jiném procesním postavení. Na podporu závěru, že není třeba vyčkat skončení řízení o neplatnost dražby, odvolací soud uvedl, že v posuzované věci i podle vyjádření žalovaného šlo o veřejnou dražbu podle § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. a žalovaný nevyužil ani možnosti podle § 48 odst. 5 tohoto zákona a nepodal návrh na předběžné opatření. Odvolací soud uzavřel, že do právní moci rozsudku o neplatnosti dražby je z důvody právní jistoty třeba vycházet z toho, že vlastnictví nabyla žalobkyně platnou dražbou.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost uplatňuje podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále OSŘ ), ale také podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ, neboť soud prvního stupně vycházel z právního názoru odvolacího soudu, i když nevysloveného v rozhodnutí ve věci samé. Dovolání odůvodňuje tím, že došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nesprávnému právnímu posouzení věci. O vyklizení nemovitostí bylo rozhodnuto, aniž soudy vyčkaly pravomocného skončení řízení o žalobě, kterou se domáhá vyslovení neplatnosti dražby. Nesprávně soudy vycházely z toho, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí jen proto, že je tak zapsaná v katastru nemovitostí. Žalovaný znovu poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, který řeší otázku rozporu mezi skutečným stavem práv k nemovitosti a údaji v katastru nemovitostí tak, že soud musí vycházet ze stavu skutečného. Přitom je oprávněn jako předběžnou posuzovat otázku, zda smlouva, na jejímž základě došlo ke vkladu práva je platná, zda došlo k platnému odstoupení od smlouvy nebo byla vznesena námitka relativní neplatnosti. V daném případě nedošlo k důkladnému přezkoumání vlastnického práva žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ).


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 OSŘ.


Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) OSŘ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) OSŘ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) OSŘ].


Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst.1 písm. c) OSŘ.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst.1 písm.c) OSŘ zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 OSŘ].


Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné, neboť v posouzení otázky, že vydražiteli vzniká vlastnické právo k předmětu dražby i v případě, že jde o dražbu neplatnou, je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.


Dovolací soud především konstatuje, že soudy obou stupňů se vyhnuly jasnému závěru o tom, zda nedobrovolná dražba provedená 29. 4. 2004 byla dražbou provedenou podle § 36 odst. 1 nebo odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. To i za situace, kdy ustanovení § 36 odst. 2 tohoto zákona bylo jako protiústavní zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, č. 181/2005 Sb. ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (tj. ke dni 10. 5. 2005).


Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1679/2005, publikovaném pod C 4226 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck - dále Soubor civilních rozhodnutí , že na účastníka dražby, jemuž byl podle § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách).


Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba provedená podle ustanovení § 36 odst.1 zákona o veřejných dražbách je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (aktivně věcně legitimována), byla-li žaloba podána proti těm osobám, které jsou k určení neplatnosti dražby pasivně věcně legitimovány a bylo-li právo na vyslovení neplatnosti dražby uplatněno ve stanovených lhůtách.


K uplatnění práva na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách je stanovena lhůta tří měsíců ode dne konání dražby, jejímž marným uplynutím právo zaniká (srov. § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách). Vzhledem k tomu, že právo na vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby lze uplatnit - jak vyplývá ze znění ustanovení § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách - jen návrhem (žalobou podanou) u soudu, je nepochybné, že ve lhůtě stanovené k uplatnění tohoto práva musí být - má-li být lhůta zachována - podána u soudu žaloba, jejímž předmětem je vyslovení (jinak řečeno určení) neplatnosti označené veřejné nedobrovolné dražby.


I když neplatnost veřejné nedobrovolné dražby může být vyslovena jen z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, zákon pro jejich uplatnění u soudu žádnou lhůtu nestanoví. Bylo-li tedy ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, může žalobce důvody, pro které považuje dražbu za neplatnou, označit (tvrdit) nejen v žalobě, popřípadě před uplynutím lhůt uvedených v ustanoveních § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách, ale i kdykoliv za řízení (samozřejmě jen tehdy, nebrání-li tomu provedená koncentrace řízení nebo v odvolacím řízení systém neúplné apelace), a soud může vyslovit (určit) neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nejen z důvodů, které byly za řízení tvrzeny, ale které vyšly za řízení jinak najevo, i když je žádný z účastníků neoznačil.


Pro nedobrovolnou dražbu provedenou podle § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách je uvedené rozhodnutí použitelné potud, že vlastnictví k předmětu této dražby na vydražitele nepřechází, pokud o neplatnosti dražby rozhodl soud k návrhu podaném osobami a ve lhůtách uvedených § 48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách. V řízení o neplatnosti této dražby by soud přihlížel k tomu, že ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách bylo jako protiústavní zrušeno, tj. že návrh na provedení dražby se opíral o ustanovení zákona, jež mu takové oprávnění poskytlo protiústavně a že taková dražba nemůže být platná - rozumí se i když proběhla před 10. 5. 2005, kdy bylo uvedené ustanovení zrušeno (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 27/2005, publikovaný pod C 3664 v Souboru civilních rozhodnutí ).


Domáhá-li se vydražitel vyklizení nemovitostí vydražených v nedobrovolné dražbě provedené podle § 36 odst. 1 nebo 2 zákona o veřejných dražbách, a některá z osob vyjmenovaných v § 48 odst. 3 a 4 tohoto zákona podala v preklusivní lhůtě návrh na vyslovení neplatnosti dražby proti vyjmenovaným osobám, nemůže soud sám v řízení o vyklizení nemovitostí jako předběžnou řešit otázku platnosti této dražby. Musí vyčkat rozhodnutí soudu o neplatnosti dražby a takovým rozhodnutím bude v řízení o vyklizení nemovitostí vázán. Vysloví-li soud neplatnost dražby, deklaruje tím, že vydražitel vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nikdy nenabyl. Pak pro obranu žalovaného je použitelný i závěr rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 389/99, publikovaný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 12/2000, že vlastník se může domáhat ochrany vlastnického práva, i když jeho vlastnické právo není zapsáno v katastru nemovitostí. Bez významu pro posouzení otázky vlastnictví k nemovitostem je přitom poukaz odvolacího soudu na § 48 odst. 5 zákona o dražbách, neboť byl zvláštním ustanovením o předběžných opatřeních (zrušen zákonem č. 315/2006 s účinností od 1. 9. 2006). V řízení také došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci. Soud měl řízení podle § 109b odst. 2 OSŘ přerušit, neboť rozhodnutí závisí na otázce, kterou nebyl oprávněn v tomto řízení řešit.


Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v řízení došlo k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jiné vady řízení uvedené v § 242 odst. 3 OSŘ dovolacím soudem zjištěny nebyly. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem OSŘ zrušil. Protože důvody, pro které zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první OSŘ vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. srpna 2007


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu