22 Cdo 2216/2004
Datum rozhodnutí: 21.12.2004
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 2216/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. O., zastoupeného advokátem, proti žalované Š. O., zastoupené advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 207/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. listopadu 2003, č. j. 11 Co 453/2003-179, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem z 5. 10. 2001, č. j. 7 C 207/98-101, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů tak, že do vlastnictví žalobce přikázal věci movité v ceně 32.975 Kč, žalované věci movité v ceně 29.850 Kč a byt č. 642/4 o velikosti 2+1 v obytném domě čp. 642 v B., stojícím na pozmeku parc. č. 1505 spolu se spoluvlastnickým podílem na domě čp. 642 v rozsahu ideálních 1961/10000, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v N. J. pro obec B., kat. území B. na LV 1416. S přihlédnutím k tomu, že žalobce zaplatil po rozvodu manželství účastníků na společné dluhy částku 17. 678 Kč a že tržní cena předmětného bytu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále BSM ), tj. ke dni 19. 7. 1995, kdy zaniklo rozvodem jejich manželství rozvodem, činila 275.000 Kč, uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vyrovnání podílů částku 144.776,50 Kč.

K odvolání žalované byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího z 31. 10. 2002, č. j. 9 Co 184/2002-131, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud mimo jiné soudu prvního stupně vytkl, že vycházel z tržní ceny bytu určené znalcem ke dni zániku BSM 275.000 Kč, ačkoliv správně mělo jít o cenu odpovídající jen stavu bytu k tomuto dni, ale cenovým relacím v době podání znaleckého posudku, a která činila podle znalce 250.000 Kč.

Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozhodl znovu rozsudkem z 28. 2. 2003, č. j. 7 C 207/98-164, tak, že žalobci přikázal věci movité v ceně 32.975 Kč, žalované přikázal věci movité v ceně 28.650 Kč a předmětný byt se spoluvlastnickým podílem na domě, v němž se byt nachází. Uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vyrovnání podílu částku 130.826,50 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 10. 11. 2003, č. j. 11 Co 453/2003-179, byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků, uzavřené l. 10. 1988, bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně z 29. 5. 1995, č. j. 12 C 49/94-32, který nabyl právní moci dne 19. 7. 1995. K dohodě účastníků o vypořádání BSM po rozvodu nedošlo. Účastníci se shodli na věcech společně pořízených, které má každý z nich v držení a jejichž cena byla určena znaleckým posudkem. Kupní smlouvou z roku 1991 nabyli do BSM předmětný byt spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, v němž se byt nachází. Cenu bytu podle stavu ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství stanovil znalec Ing. M. T. znaleckým posudkem z 18. 2. 2003 částkou 238.300 Kč. Znalec stanovil cenu podle vyhlášky č. 540/2002 Sb., která je prováděcí vyhláškou zákona č. 157/ 1997 Sb., o oceňování majetku, a která používá 22 znaků, významných pro určení tržní ceny bytu. Cena tak odpovídá ceně tržní, a to i podle jeho databáze realizovaných prodejů bytů a nabídek, podle které se ceny bytů 2+1 v B. a S. pohybují v částce 250.000 Kč a více. K námitce žalované ohledně stáří domu a jeho provlhání, které dokládala předloženými fotografiemi, znalec uvedl, že tržní cenu stanovil při nižší hranici a fotografie prezentují stav domu v současně době, nikoli ke dni zániku manželství. Vyjádřil se také k cenám vyplývajícím z kupních smluv o prodeji bytů 2+1 v B. z let 1999 a 2000 předložených žalovanou tak, že jde o byty v jiné části B., než je předmětný byt a ze smluv není patrné stáří bytů a jejich stav. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně podle § 148 odst. l občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále ObčZ ) k závěru, že zánikem manželství účastníků došlo i k zániku jejich BSM. Protože nebylo vypořádáno dohodou účastníků, rozhodl o vypořádání soud prvního stupně podle § 149 odst. 3 a § 150 ObčZ. Přikázal účastníkům do vlastnictví movité věci, které měl každý z nich v držení, a žalované dále přikázal předmětný byt. Vycházel přitom z toho, že žalovaná v bytě od rozvodu manželství bydlí se dvěma nezletilými dětmi účastníků, které jí byly svěřeny do výchovy, zatímco žalobce má zajištěno bydlení v nové rodině. Při rovnosti podílů s přihlédnutím k výši dluhů zaplacených po rozvodu žalobcem, zavázal žalovanou k zaplacení částky 138.826,50 Kč žalobci na vyrovnání podílů.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 10. 11. 2003, č.j. 11 Co 453/2003-179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že na základě provedených důkazů vypořádal soud prvního stupně BSM účastníků v souladu s § 150 ObčZ. K námitkám žalované, kterými zpochybňovala správnost ceny bytu, poukázal odvolací soud na průběh dokazování před soudem prvního stupně. Z něho vyplývá, že soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem a písemný znalecký posudek byl znalcem doplněn také ústně při jednání soudu prvního stupně. Poté však již žalovaná námitky ve vztahu k ceně bytu neměla a ačkoliv byla poučena podle § 119a OSŘ, provedení dalších důkazů, např. revizního znaleckého posudku, nenavrhovala. Za neopodstatněnou označil námitku žalované, že při určení ceny bytu neměl být aplikován právní předpis účinný až od 1. 1. 2003, když zdůraznil, že při vypořádání BSM je třeba vycházet z cen věcí ke dni rozhodování ve stavu ke dni zániku manželství.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z § 237 odst. l písm. c) občanského soudního řádu (dále OSŘ ). Namítá, že v řízení došlo k vadám, které spatřuje v tom, že řízení bylo před soudy obou stupňů vedeno vůči ní podjatě a v její neprospěch. Usuzuje tak z chování samosoudkyně, soudu prvního stupně, která jí nedala možnost vyslechnout svědky a na jí předložené důkazy, např. fotografie, nebyl brán zřetel. U odvolacího soudu nebyla např. ověřena totožnost účastníků a nebyl proveden její výslech, o který žádala. Pokud chtěla své požadavky zanést do protokolu, byla odmítnuta a nebyla důsledná natolik, aby se svého práva domohla. Vypořádání BSM považuje žalovaná za nesprávné vzhledem k nesprávné ceně předmětného bytu. Cena je nadsazená a neodpovídá obvyklé ceně bytu. Znalec nevzal v úvahu připomínky žalované a fotografie domu, v němž se byt nachází, které žalovaná předložila. Podle žalované je třeba vycházet z ceny, za kterou by bylo možné byt prodat (odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 102/94) v daném místě ke dni rozvodu manželství. Není věcí znalce, ale soudu, aby rozhodl, jaký právní předpis bude při určení ceny aplikován, resp. jaká metoda bude při určení ceny použita. Soud prvního stupně uvedl, že žalovaná neunesla důkazní břemeno, ale na základě pochybností vyslovených žalovanou o ceně bytu, měl sám, v rámci objektivity a nestrannosti, revizní znalecký posudek nařídit. Žalovaná nesouhlasí také s tím, že jí byla uložena povinnost hradit žalobci náklady řízení soudy obou stupňů, když nebyl brán zřetel na její svízelnou sociální situaci. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se vyjádřil k odvolání tak, že navrhl, aby bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. K vadám řízení, namítaných žalovanou, nedošlo a žalovaná následně polemizuje neopodstatněně se znaleckým posudkem o ceně bytu. Žalovaná nebyla přístupná k vypořádání BSM dohodou ani uzavřením smíru.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za předpokladů stanovených v § 237 odst. l písm. b) a c) OSŘ.

Podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Za rozhodnutí, kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto jinak než v rozhodnutí dřívějším, lze považovat jen rozhodnutí kterým bylo rozhodnuto v neprospěch dovolatele. Tak tomu v daném případě nebylo. Odvolací soud sice usnesením z č. j. 9 Co 184/2002-131, zrušil rozsudek soudu prvního stupně z 5. 10. 2001, č. j. 7 C 207/98-101, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na vypořádání částku 144.776,50 Kč, ale novým rozsudkem z 28. 2. 2003, č. j. 7 C 207/98-164, v němž byl sice ohledně ceny bytu zavázán právním názorem odvolacího soudu, nerozhodl v neprospěch dovolatelky, neboť jí uložil zaplatit žalobci na vypořádání nižší částku 136.826,50 Kč, a to právě vzhledem k nižší ceně bytu.

Podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237 odst. l písm. b) OSŘ a dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Podle § 237 odst. 3 OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázka, z jaké ceny věci je třeba vycházet při vypořádání BSM, byla judikaturou již řešena. Nejvyšší soud ČSR uvedl ve stanovisku z 3. 2. 1972, Cpj 86/71, publikovaném pod R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že pro vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je rozhodnou nejen ta skutečnost, že určitá věc v době jeho zániku existovala, ale i to v jakém stavu byla (např. její kvalita, stáří, míra opotřebení, apod.). Tento stav je rozhodným i pro ocenění věci, přičemž ovšem třeba vycházet z cen odpovídajících - ať již podle obecně závazných cenových předpisů či vývoji cen věcí cenám platným v době rozhodování. Jinak by byl jeden z manželů neodůvodněně zvýhodněn nebo znevýhodněn proti druhému, pokud by např. jenom v důsledku změny cenového předpisu se zvýšila cena rodinného domku nebo v důsledku poklesu poptávky se snížila cena ojetého osobního automobilu. Závěry vyslovené v tomto rozhodnutí jsou použitelné i pro vypořádání BSM, jehož předmětem je bytová jednotka ve smyslu § 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Její cena je dána cenou, za kterou lze pořídit obdobnou bytovou jednotku ve stavu ke dni zániku BSM (které zaniká rozvodem manželství) v daném místě ke dni rozhodování soudu o vypořádání. Rozsudek odvolacího soudu se od těchto závěrů neodchýlil a jeho rozhodnutí tak není ani v rozporu s hmotným právem.

Protože dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, nemohl se dovolací soud zabývat vadami řízení, namítanými dovolatelkou (§ 242 odst. 3 věta druhá) a dovolání odmítl /§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ/. Pro úplnost dovolací soud podotýká, že přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení z § 238, 238a a 239 OSŘ nevyplývá.

Žalobce byl v dovolacím řízení úspěšný, příslušela by mu proto podle § 243b a § 146 odst. 3 OSŘ náhrada nákladů tohoto řízení. Žalobci sice náklady na odměně advokáta vznikly, nikoli však účelně vynaložené. Dovolání nebylo odmítnuto, jak žalobce ve vyjádření k dovolání navrhoval, jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 OSŘ, ale podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2004

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu