22 Cdo 2176/2009
Datum rozhodnutí: 25.06.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 2176/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně S. ž. d. c., s. o., zastoupené advokátem, proti žalované P. v. 19 p., s. r. o., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 172/2005, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2008, č. j. 17 Co 515/2008-84, takto:


Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2008, č. j. 17 Co 515/2008-84, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále soud prvního stupně ) dne 27. 7. 2005 domáhá určení, že Smlouva o zřízení věcného břemene nájmu ze dne 24. března 1995 uzavřená mezi společností Č. d., s. o., jako zřizovatelem věcného břemene nájmu a společností A.H.I. F. s. r. o., (nyní P. v. 19 p., s. r.o.) jako příjemcem věcného břemene nájmu, je neplatná . Žalobkyně uvedla, že byla zřízena zákonem č. 77/2002 Sb., podle kterého hospodaří s majetkem státu v zákoně vyjmenovaným, mimo jiné s objektem č. p. 1597 na st. parc. č. 87 v k. ú. N. M. v obci P. Ve prospěch žalovaného bylo předmětnou smlouvou zřízeno věcné břemeno nájmu této nemovitosti do roku 2019. Žalobkyně rozvedla důvody, pro které je smlouva neplatná, a smlouvu také k žalobě připojila.


Soud prvního stupně usnesením ze 7. 9. 2005 žalobkyni vyzval, aby upřesnila žalobní petit o uvedení místa, kde se předmět nájmu s věcným břemenem nachází, uvedla i katastrální úřad a katastrální území, kde je věcné břemeno zapsáno a byt identifikovala s uvedením patra nebo podlaží .


Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 22. 11. 2005 žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že na budově č. p. 1597, postavené na parc. č. 87, zapsané na LV č. 43 v obci P. k. ú. N. M. nevázne věcné břemeno nájmu ve prospěch žalovaného .


V podání doručeném soudu prvního stupně 9. 12. 2005 žalobkyně uvedla, že k výzvě soudu ze 7. 9. 2005 nemůže doplnit žalobu o označení bytu, neboť věcné břemeno nájmu vázne na celé nemovitosti, a že doplňuje návrh na změnu žaloby


z 22. 11. 2005 tak, aby bylo určeno, že na budově č. p. 1597 na adrese P. v. 19/1597, P. 1, postavené na parcele č. 87, v obci P., k. ú. N. M., zapsané na LV č. 3590 k. ú. N. m., u Katastrálního úřadu pro hl. m. P., Katastrální pracoviště P., nevázne věcné břemeno nájmu v prospěch žalovaného .


Dalším podáním doručeným soudu prvního stupně 11. 9. 2007 žalobkyně navrhla, aby soud rozhodl podle § 107a občanského soudního řádu (dále OSŘ ) tak, že namísto žalobkyně do řízení vstupuje společnost M., s. r. o., neboť této společnosti prodala v dražbě nemovitost, na níž vázne věcné břemeno.


Soud prvního stupně 5. 10. 2007 společnost M., s. r. o. vyzval, aby sdělila, zda se záměnou souhlasí, neboť její souhlas je nutný podle § 92 odst. 2 OSŘ.


Společnost M., s. r. o. v podání doručeném soudu prvního stupně


3. 12. 2007, označeném jako souhlas s návrhem na změnu žalující strany ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 OSŘ uvedla, že souhlasí s návrhem žalobkyně, aby bylo postupováno podle § 107a OSŘ , neboť má v úmyslu pokračovat v řízení, a sděluje, že se záměnou účastníků řízení souhlasí .


Soud prvního stupně usnesením z 21. 1. 2008, č. j. 21 C 172/2005-64, rozhodl, že pokračuje v řízení se společností M., s. r. o., se sídlem P. 1, K. č. 263/5, na straně žalobce místo dosavadního žalobce S. ž. d. c., s. o., se sídlem P. 8 K., P. p. 367/5 . Rozhodnutí odůvodnil zjištěním, že po zahájení řízení došlo k vydražení nemovitosti, na které vázne věcné břemeno, a její vlastnicí se stala společnost M., s. r. o., jak je zapsáno i v katastru nemovitostí, žalobkyně navrhla, aby tato společnost vstoupila do řízení na její místo, a společnost M., s. r. o. je se stavem řízení seznámena. Tím považoval předpoklady stanovené v § 107a odst. 1 OSŘ za splněné.


Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 22. 12. 2008, č. j. 17 Co 515/2008-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Za neopodstatněnou považoval námitku žalované, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda v řízení


o neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene je dražba skutečností, s níž právní předpis spojuje přechod práva účastníka řízení, o které v řízení jde. Soud prvního stupně v záhlaví svého usnesení totiž jen nepřesně uvedl, že v řízení jde o neplatnost smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť již z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že předmětem řízení je určení neexistence daného věcného břemene. Pak je rozhodující, kdo je vlastníkem nemovitosti, na níž věcné břemeno vázne, a tudíž kdo je k žalobě aktivně legitimován. V daném případě je zatížená nemovitost nyní ve vlastnictví společnosti M., s. r. o. Odvolací soud poukázal na to, že právě otázka aktivní legitimace je s ohledem na nastalé právní skutečnosti smyslem zákonné úpravy podle


§ 107a OSŘ. Neobstojí ani druhá námitka žalované, týkající se zmatečnosti souhlasu společnosti M., s. r. o. Soud prvního stupně se jí sice ne zcela přesně dotázal, zda souhlasí se vstupem do řízení na straně žalující s poukazem na § 92 odst. 2 OSŘ, ale tato společnost sama v textu svého podání výslovně odkázala na § 107a OSŘ. Projevila tak jednoznačný souhlas se svým vstupem do řízení namísto žalobkyně právě podle tohoto ustanovení.


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že předmětem řízení je určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, a otázku, zda přechod vlastnického práva k zatížené nemovitosti je ve smyslu § 107a OSŘ skutečností, se kterou právní předpis spojuje přechod práva žalobkyně, o které v řízení jde, odvolací soud vůbec neřešil. Nesprávný je i závěr, že společnost M., s. r. o. souhlasila se svým vstupem do řízení namísto žalobkyně podle § 107a odst. 1 OSŘ. Její vyjádření nebylo určité, neboť uvedla, že souhlasí jak se vstupem do řízení podle § 92 odst. 2 OSŘ, tak podle § 107a OSŘ, a jde proto o neurčitý, a tudíž neplatný právní úkon. Žalovaná navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.


Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.


Podle § 107a odst. 1 OSŘ má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.


Podle § 107a odst. 2 OSŘ soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.


Podle § 107a odst. 3 OSŘ ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.


Podle § 107 odst. 4 OSŘ ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.


Žalobkyně podala 27. 7. 2005 žalobu o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, přičemž v žalobě bylo uvedeno, kdo a kdy smlouvu uzavřel, vylíčen předmět smlouvy, tedy zřízení osobního věcného břemene nájmu váznoucího na označené nemovitosti, a popsán důvod neplatnosti smlouvy, která byla jako navrhovaný důkaz se žalobou předložena. I když byl žalobní návrh formulován již popsaným způsobem, žalobkyně označila srozumitelně a určitě právní skutečnost, jejíhož určení se domáhá, a soudu by nic nebránilo, aby při rozhodování o žalobě jen formulačně žalobní návrh upravil (k tomuž srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikované pod C 2375 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck ).


Žalobkyně podanou žalobou učinila předmětem řízení určení právní skutečnosti - neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene. Po zahájení řízení sice navrhla změnu žaloby tak, aby bylo určeno, že popsané věcné břemene neexistuje. O připuštění této změny však soud prvního stupně ve smyslu § 95 odst. 2 OSŘ nerozhodl a ke změně předmětu řízení tak nedošlo. Jestliže žalobkyně posléze uvedla, že v dražbě byla prodána její nemovitost, která měla být podle předmětné smlouvy zatížena věcným břemenem, v čemž spatřovala právní skutečnost, která se týká přechodu jejího práva, o něž v řízení jde, a navrhovala, aby do tohoto řízení vstoupil na její místo nabyvatel zatížené nemovitosti, šlo o návrh podle § 107a odst. 1 OSŘ učiněný v řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene.


Soud prvního stupně tak správně i v záhlaví svého usnesení uvedl, že rozhoduje ve věci neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene. Ani z odůvodnění jeho rozhodnutí nevyplývá, že rozhodl o jiném předmětu řízení, i když zmínil, že žalobkyně navrhla změnu žaloby na určení neexistence věcného břemene.


Pak bylo na soudu odvolacím, aby přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně vydaného podle § 107a OSŘ v řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene, nikoli o určení neexistence věcného břemene. Pokud tak neučinil, vycházel ze změny návrhu, ač o ní nebylo rozhodnuto a tím došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí.


K námitce žalované ohledně souhlasu společnosti M., s. r. o. se vstupem do řízení namísto žalobkyně, dovolací soud uvádí, že jde o procesně právní úkon, který soud vždy (i z hlediska jeho určitosti) posuzuje podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ), nikoli o hmotně právní úkon, jehož platnost je upravena občanským zákoníkem. Podání společnosti M., s. r. o. z 3. 12. 2007 obsahuje výslovný souhlas se vstupem do řízení namísto žalobkyně podle § 107a OSŘ, nikoli však, jak uvedl odvolací soud, do řízení o určení neexistence věcného břemene, ale do řízení o určení neplatnosti smlouvy o zřízení věcného břemene. I když je podání označeno jako souhlas podle § 92 odst. 2 OSŘ, jde zjevně o reakci na nepřesnou výzvu soudu prvního stupně. Nelze přehlédnout, že zástupce žalobkyně zastupoval od 1. 12. 2006 rovněž společnost M., s. r. o. (plná moc na č. l. 56), takže tato společnost byla seznámena se stavem řízení , jak připomněl i soud prvního stupně, tedy i s tím, že žalobkyně navrhla její vstup do řízení právě podle § 107a OSŘ. Kromě toho jen toto ustanovení řeší situaci, kdy právní skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde, nastala po zahájení řízení. Naproti tomu jestliže skutečnost významná pro věcnou legitimaci (i pasivní) legitimaci nastala před zahájením řízení, žalobce může podle § 92 odst. 2 OSŘ navrhnout, aby soud se souhlasem žalovaného připustil, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil, a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. V § 92 odst. 3 OSŘ je také výslovně stanoveno, že § 92 odst. 2 OSŘ nelze použít v případech uvedených v § 107a OSŘ.


Ze důvodu již uvedené vady řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí, přičemž dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 25. června 2009


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu