22 Cdo 2173/2005
Datum rozhodnutí: 27.09.2005
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

22 Cdo 2173/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce T. M., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice-Lesy České republiky, s. p., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 20/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2005, č. j. 15 Co 321/2005-33, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemků č. 97, 98, 100, 101, 102, 643/1, 646/1, 649/1, 655/1, 658, 669, 680/1, 680/2, 686, 687/1, 760, 777, vedených v katastrálním území P. u katastrálního úřadu pro P. kraj, katastrální pracoviště P.-s. V žalobě označil jako žalovaného Česká republika-Lesy České republiky, s. p., H. K. s odůvodněním, že takovéto označení žalovaného koresponduje s údaji v katastru nemovitostí. Podle těchto údajů je vlastníkem sporných pozemků Česká republika a právo hospodařit s nimi náleží Lesům České republiky s. p., H. K.

Okresní soud Plzeň-sever (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 23. 3. 2005, č. j. 5 C 20/2005-11, odmítl žalobu (výrok pod bodem I.) a současně rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II.) a o vrácení soudního poplatku (výrok pod bodem III.). Dovodil, že žaloba trpí vadou, která ji činí neprojednatelnou. Ze žaloby není zřejmé proti komu směřuje. Není jasné, která právnická osoba je žalovaným subjektem. Zda jím je Česká republika nebo Lesy České republiky s. p. se sídlem v H. K. popřípadě zda jsou žalovány obě právnické osoby. Přestože byl žalobce na shora uvedený nedostatek žaloby upozorněn a byl vyzván, aby neurčitost v označení žalovaného subjektu odstranil, zůstal nečinný. Soud prvního stupně tedy postupoval podle § 43 odst. 2 OSŘ a žalobu odmítl.

Krajský soud v Plzni jako odvolací soud usnesením ze dne 13. 6. 2005, č. j. 15 Co 321/2005-33, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Neuznal odvolací námitku žalobce, že označení žalovaného odpovídá zákonu č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Dovodil, že státní podnik (v daném případě Lesy České republiky s. p.) není organizační složkou státu ve smyslu § 51 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. Státní podnik je právnickou osobou způsobilou být účastníkem řízení podle § 19 OSŘ. Stejně tak je právnickou osobou se způsobilostí být účastníkem řízení i Česká republika. Žalobce tedy měl upřesnit, vůči které z těchto dvou právnických osob jeho žaloba směřuje, popřípadě, zda žalobu uplatňuje vůči oběma.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm namítal nesprávné právní posouzení věci. Dovolací důvod spatřoval v tom, že nebyly splněny procesní předpoklady pro odmítnutí žaloby, neboť mu nebyla doručena výzva k odstranění vad žaloby. Jako další dovolací důvod uplatnil, že označení žalovaného subjektu tak, jak ho v žalobě provedl, je v souladu se zák. č. 219/2000 Sb. a je podporováno i údajem z katastru nemovitostí. V daném případě je vlastníkem pozemků Česká republika a státnímu podniku Lesy České republiky svědčí právo hospodaření. Současně ale nevyloučil ani to, že žaloba směřuje vůči dvěma žalovaným právnickým osobám stojícím v řízení vedle sebe. Vytkl soudům obou stupňů, že si tuto možnost samy nevyhodnotily. Navrhl, aby byla usnesení soudů obou stupňů zrušena a aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 OSŘ oprávněnou osobou - a po přezkoumání věci ve smyslu § 242 odst. 3 OSŘ dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 OSŘ, není důvodné.

Podle § 79 odst. 1 věty první, druhé a čtvrté OSŘ řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 OSŘ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

Kdo je v řízení sporném (jako tomu je v souzeném případě) žalovaným, je dáno tím, koho za žalovaného v žalobě označí žalobce (§ 90 OSŘ). Veškeré náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. V dané věci žalobce spojil do označení žalovaného subjektu dvě právnické osoby. Jednak stát, který je právnickou osobou, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů (§ 21 ObčZ), a dále státní podnik. Obě tyto právnické osoby však stojí v soudním řízení samostatně vedle sebe. Přitom žalobce k jejich propojení použil způsob, jaký je vžitý k označení žalovaného, je-li jím stát, za který vystupuje před soudem buď Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního předpisu [§ 21a odst. 1 písm. a) OSŘ] anebo organizační složka státu příslušná podle zvláštního předpisu v ostatních případech [§ 21a odst. 1 písm. b) OSŘ], přičemž Lesy České republiky s. p. H. K. nejsou organizační složkou státu ale právnickou osobou státním podnikem. Žalobce tak užil způsob označení určený pro jediný subjekt a to stát. Není zřejmé, zda žalobce, ačkoliv je kvalifikovanně zastoupen, žaluje více subjektů anebo jen jeden z nich a který. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 18. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1384/96, publikovaném v časopisu Právní rozhledy, ročník 1997, sešit 5, uvedl, že pokud žalobce označí právnickou osobu nesprávně tak, že v jejím názvu uvede názvy dvou rozdílných právnických osob, přičemž by zjevně mělo jít o osobu jednu, jde o vadu žaloby, která by měla být odstraněna postupem podle § 43 odst. 1 OSŘ. Bez odstranění této vady nelze v řízení pokračovat.

Neobstojí ani námitka dovolatele, že mu nebyla výzva k odstranění vady žaloby doručena. Jak již zjišťoval odvolací soud, výzva byla doručena advokátu žalobce 2. 3. 2005. Stalo se tak v souladu s § 49 odst. 1, věta prvá OSŘ, podle něhož má- li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem OSŘ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1OSŘ, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2005

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu