22 Cdo 2155/2001
Datum rozhodnutí: 20.05.2002
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 2155/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. Š., narozeného 9. 4. 1928, zastoupeného advokátkou, proti žalované J. Š., narozené 31. 10. 1937, zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 189/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1999, čj. 29 Co 482/99-84, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. J. J.



O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. listopadu 1999, čj. 29 Co 482/99-84, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále soud prvního stupně ) ze dne 13. května 1999, čj. 39 C 189/96-65, kterým bylo určeno, že vlastníkem rodinného domu č. p. 898 v P., zapsaném u Katastrálního úřadu P., na LV č. 841, je žalobce . Dále rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. l písm. f/ a g/ OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. dále jen OSŘ a uplatňuje dovolací důvody ve smyslu § 241 odst. 3 písm. a/, b/ a c/ OSŘ. Namítá, že jí soud prvního stupně znemožnil realizaci jejích procesních práv, když nevyhověl její písemné omluvě z 5. 5. 1999, kterou se ze závažných pracovních důvodů omlouvala z jednání konaného 13. 5. 1999, a žádala o odročení jednání. Tak jí bylo znemožněno podat návrh na doplnění dokazování a učinit závěrečný návrh. Nebylo-li vyhověno její žádosti o odročení jednání, které učinila osm dní předem, došlo k vadě v řízení ve smyslu § 237 odst. l písm. f/ OSŘ. Dodává, že řízení u soudu prvního stupně vedla nejprve JUDr. Z. D., která vydala usnesení o ustanovení znalce, později Mgr. Z. R., který vydal rozsudek ve věci samé a ke změně soudce došlo bez sdělení důvodů žalované. Takto byla odňata svému zákonnému soudci a došlo k vadě řízení ve smyslu § 237 odst. l písm. g/ OSŘ. Vznáší též námitky k průběhu dokazování. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání podává vyjádření žalobce s výhradami ke všem námitkám dovolatelky a s názorem, že není dán ani jeden z uplatněných dovolacích důvodů. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolací soud prostřednictvím soudu prvního stupně a dožádaného Obvodního soudu pro Prahu 5 provedl dokazování k prokázání dovolacích důvodů, uvedených v § 237 odst. 1 písm. f) a g) OSŘ. Žalovaná v podání z 5. 5. 1999, které došlo soudu prvního stupě téhož dne, uvedla: Vzhledem k tomu, že se z naléhavých pracovních důvodů nemohu účastnit jednání u soudu dne 13. 5. ve 12 hod. prosím o omluvu mé nepřítomnosti a odročení jednání na jiný termín. Předseda senátu poté při zahájení jednání dne 13. května 1999 konstatoval omluvu žalované , žádostí o odročení jednání se nezabýval. Z kopie listiny označené jako dovolenka (čl. 116) a z výpovědi nadřízené pracovnice žalované MUDr. H. M. bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí dovolené na den 13. května 1999, zaměstnavatel jí však nevyhověl a dovolenou na tento den neposkytl.

Z vyjádření předsedy Obvodního soudu JUDr. L. N. bylo zjištěno, že věc sp. zn. 39 C 189/96 příslušela původně do oddělení 39 C a byla přidělena Mgr. Z. R. Ten byl 1. 1. 1998 převeden na trestí úsek a 1. 3. 1998 byla agenda z odd. 39 C přidělena jiným soudcům z civilního úseku, předmětná věc pak byla přidělena JUDr. D. 1. 10. 1998 se Mgr. R. vrátil do odd. 39 C a opět převzal věci, které byly dříve rozděleny mezi jiné soudce. Vyjádření předsedy soudu je v souladu s rozvrhy práce na příslušné období, které byly provedeny k důkazu.

Podle § 237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným.

Podle § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž soud znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy apod.). Podle konstantní judikatury dovolacího soudu dovolací důvod, uvedený v § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ není dán, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku odňal nesprávným postupem soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení (např. rozsudek ze dne 9. září 1998, sp. zn. 2 Cdon 230/97, publikovaný v Právních rozhledech č. 1/1999, rozsudek ze dne 12. května 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, publikovaný v Soudní judikatuře č. 17/1998) .

Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům (§ 101 odst. 2 OSŘ). Z citovaného ustanovení vyplývá, že soud nemůže věc projednat v nepřítomnosti účastníka, který z důležitého důvodu požádal o odročení jednání.

Jestliže soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která z důležitého pracovního důvodu požádala o odročení jednání, aniž o včas uplatněné žádosti o odročení jednání z důležitého důvodu rozhodl, porušil § 101 odst. 2 OSŘ. Tuto vadu bylo možno napravit v odvolacím řízení; tam žalovaná mohla přednést návrhy na doplnění dokazování, shrnout své návrhy a vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci. Proto dovolací důvod, uvedený v § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ, není dán.

Změny v osobě předsedy senátu v řízení před soudem prvního stupně byly provedeny z organizačních důvodů v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu. Proto nemají za následek existenci dovolacího důvodu podle § 237 odst. 1 písm. g) OSŘ.

Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci nabylo právní moci 25. 1. 2000. V podáním z 3. 10. 2001, které bylo doručeno soudu 5. 10. 2001, vznáší žalobkyně námitku podjatosti předsedy senátu soudu prvního stupně Mgr. Z. R. Důvody, pro které byla námitka vznesena, se týkaly skutečností, které podle obsahu námitky měly nastat až po pravomocném skončení věci, tedy v průběhu dovolacího řízení, ve kterém ovšem jmenovaný soudce nemohl rozhodovat. Ze spisu nevyplývá, že by tu byly skutečnosti, které by měly za následek podjatost Mgr. Zdeňka Rychnovského v řízení před soudem prvního stupně; pokud jde o skutečnosti, nastalé až po pravomocném skončení věci, jsou z hlediska dovolacího přezkumu rozhodnutí nevýznamné. Proto dovolací soud nemohl dojít k závěru, že by Mgr. R. ve věci rozhodoval jako vyloučený soudce a že by tu tak byl dovolací důvod, uvedený v § 237 odst. 1 písm. g) OSŘ, který postihuje případy, kdy ve věci rozhodoval vyloučený soudce.

Je tedy zřejmé, že dovolání není přípustné. Proto nezbylo, než je odmítnout [§ 243b odst. 4 OSŘ ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci přísluší jejich náhrada ve výši 2.300,- Kč. Ta je dána ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 10 zákona č. 30/2000 Sb. a § 1 odst. 2, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) odměnou advokáta za sepsání vyjádření k dovolání za žalobce a za účast u jednání soudu prvního stupně 21. 6. 2001, 18. 2. 2002 a 18. 4. 2002, tedy za čtyři úkony právní služby částkou 2.000,- Kč a paušální náhradou jeho hotových výdajů ve čtyřech případech po 75,- Kč ve výši 300,- Kč, tedy celkovou částkou 2.300,- Kč.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. května 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.

předseda senátu