22 Cdo 2109/2009
Datum rozhodnutí: 14.09.2010
Dotčené předpisy: § 879c odst. 1,4 obč. zák.




22 Cdo 2109/2009

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce: JEDNOTA, spotřební družstvo, Moravský Krumlov , se sídlem v Moravském Krumlově, nám. T. G. Masaryka 28, IČ: 00032336, proti žalované České republice, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Kodaňská 1441/46, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Znojmě pod sp. zn. 7 C 150/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2009, č. j. 17 Co 189/2008-109, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 7 C 150/2007-94, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobce JEDNOTA, spotřební družstvo, Moravský Krumlov, se sídlem Moravský Krumlov, nám. T. G. Masaryka 28, PSČ: 672 12, IČ: 00032336, je vlastníkem nemovitosti, pozemku st. parc. č. 209 o výměře 439 m2 zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu ve Znojmě na LV č. 60000 pro obec Mašovice a katastrální území M. (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil nárok opírající se o § 879c občanského zákoníku, jenž jako jednu z podmínek pro nabytí vlastnického práva požaduje žádost adresovanou státu o změnu práva trvalého užívání k pozemku, k němuž bylo toto právo zřízeno, na právo vlastnické v zákonem stanovené lhůtě. Akceptoval, že žalobce v zákonem stanovené lhůtě tuto žádost příslušnému orgánu v písemné formě doručil, považoval ji však za neurčitou a nesrozumitelnou. Oba účastníci v průběhu řízení předložili žádost v obdobném znění, přičemž ze žádosti, kterou soudu předložila žalovaná, vzal za prokázáno, že byla Okresním úřadem ve Znojmě přijata. Z přílohy k této žádosti vyplývá, že žalobce neoznačil jednotlivé pozemky pod příslušnými provozovnami a pouze uvedl jednotlivé obce s uvedením číselného kódu své provozovny, neuvedl tedy žádný řádný identifikační údaj týkající se provozovny, ani údaj, který by bylo pro identifikaci budov, tak jak požadovaly tehdy platné předpisy upravující evidenci nemovitostí. Soud prvního stupně zdůraznil, že přestože zákon přesně neupravoval formální náležitosti takové žádosti, je nepochybné že taková žádost musela splňovat základní náležitosti právního úkonu, tj. zejména jeho určitost a srozumitelnost. Ze žádosti však v daném případě nevyplývá, že by žalobce řádně požádal o nabytí vlastnického práva k pozemku, k němuž se domáhá určení vlastnického práva (dále jen předmětný pozemek ), a soud prvního stupně proto pro nesplnění této základní podmínky žalobu zamítl. Nepřisvědčil však námitce žalované potud, že nebyla splněna forma pro podání písemné žádosti, neboť se v daném případě jednalo o právní úkon, který ke své perfektnosti nevyžadoval podpis dvou členů představenstva žalobce. Pokud tedy žalobce žádost podal podepsanou místopředsedou žalobce, jednalo by se v případě určitosti a srozumitelnosti připojené přílohy o řádný právní úkon.

Krajský soud v Brně (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 26. ledna 2009, č. j. 17 Co 189/2008-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že žalobce je vlastníkem nemovitosti, pozemku st. parc. č. 209 o výměře 439 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, zapsané u Katastrálního úřadu ve Znojmě na LV č. 60000 pro obec Mašovice, katastrální území M. (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. rozsudku).

Odvolací soud oproti názoru soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žádost žalobce ze dne 28. srpna 2000 splňovala základní náležitosti právního úkonu, a to určitost a srozumitelnost, neboť je z ní patrno, že se týká pozemků, které má žalobce v trvalém užívání a k této žádosti žalobce přiložil seznam budov, pod nimiž se pozemky v trvalém užívání nacházejí. V obci Mašovice se nacházela a nachází pouze jediná budova prodejny smíšeného zboží ve vlastnictví žalobce, pod níž se předmětný pozemek nachází a jak je zřejmé z následné reakce žalované a korespondence mezi účastníky, žalovaná měla vědomost o tom, o který pozemek se konkrétně jedná. Ve vyjádření žalované, které zaslala žalobci k jeho návrhu na zápis záznamu do katastru nemovitostí, uvedla, že žalobce řádně požádal, a došlo tak ke splnění jedné z podmínek uvedených v § 879c občanského zákoníku. V žádné z následných korespondencí žalovaná nenamítala neurčitost a nesrozumitelnost žádosti žalobce o převod práva trvalého užívání k předmětnému pozemku na právo vlastnické s tím, že by jí nebylo zřejmé, o který pozemek se má jednat. Ostatně Okresní úřad ve Znojmě navíc se žalobcem dne 5. prosince 1989 uzavíral hospodářskou smlouvu, v níž je předmětný pozemek v katastrálním území M., který jako jediný byl předmětem smlouvy, dostatečně určitě a srozumitelně označen s tím, že se jedná o zastavěnou plochu pod budovou prodejny ve vlastnictví trvalého uživatele.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, když namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil určitost žádosti žalobce ze dne 28. srpna 2000, a to konkrétně přílohu k této žádosti, která obsahuje výčet převážně trojmístných čísel a názvů obcí. Z této žádosti nelze identifikovat, o jaký pozemek si žalobce požádal. Jestliže na základě podané žádosti mělo dojít k přechodu vlastnického práva, je zřejmé, že podaná žádost musela být určitá a přesně specifikovaná, aby byla způsobilá takovou změnu navodit. Žádost lze považovat za právní úkon, a musí tak splňovat předpoklady a náležitosti právního úkonu. Jestliže však z žalobcem podané žádosti nevyplývá, že by tento požádal o nabytí vlastnického práva k pozemku st. parc. č. 209 v kat. území M., jedná se o žádost absolutně neplatnou ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Jestliže odvolací soud shledal tuto žádost jako zákonu odpovídající, zasáhl nepřípustně do vlastnického práva žalované. Žalovaná v dovolání dále podrobně popsala, z jakého důvodu nebyl žalobce vyzýván k odstranění nedostatků jeho žádosti, a to s přihlédnutím ke změnám v právní úpravě, k nimž došlo počínaje 1. červencem 2001 se závěrem, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se stal příslušným hospodařit s předmětným pozemkem s účinností k 1. lednu 2005.

Za neurčitou žalovaná dále uvedenou žádost považovala z toho důvodu, že byla podepsána pouze místopředsedou představenstva žalobce, ačkoliv se jednalo o obligatorně písemný úkon, který u žalobce činí dva členové představenstva. Rozhodnutí odvolacího soudu dále žalovaná považuje za nevykonatelné z toho důvodu, že odvolací soud ve výroku rozsudku uvedl, že předmětný pozemek je zapsán u Katastrálního úřadu ve Znojmě , ačkoliv dle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřičských a katastrálních orgánech, ve znění novely provedené zákonem č. 175/2003 Sb. s účinností od 1. 1. 2004 byl Katastrální úřad ve Znojmě zrušen a byl zřízen Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj. Navrhla proto zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. ledna 2009.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Dovolací soud však žádné zmatečnostní ani jiné vady mající za následek možné nesprávné rozhodnutí ve věci nezjistil a dovolatelka je ostatně ani netvrdí.

Vzhledem ke skutečnosti, že dovolatelka v dovolání vytýká odvolacímu soudu toliko nesprávné právní posouzení věci a tomuto dovolacímu důvodu odpovídá i jeho obsahové vymezení, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními učiněnými odvolacím soudem.

Podle § 879c odst. 1, 4 občanského zákoníku, právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (rozuměj zákona č. 103/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů), se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

Podle § 35 odst. 2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Odvolací soud vyšel při posouzení splnění podmínky žádosti žalobce z jeho písemné žádosti datované dne 28. srpna 2000 a jím předložené přílohy. Uvedená žádost obsahuje mimo jiné text, podle kterého žalobce žádá o převod pozemků, které má v trvalém užívání, z vlastnictví státu do svého vlastnictví s tím, že v příloze zasílá seznam budov, pod kterými se pozemky v trvalém užívání nacházejí. Uvedená příloha pak obsahuje v prvním sloupci označení místa (obce), v němž se objekt, pod nímž se příslušný pozemek nachází, v druhém sloupci označení parcely a ve třetím sloupci označení výměry . Ve vztahu k předmětu sporu je z této přílohy zřejmé označení místo Mašovice, parcela st. 209 a výměra 439 m2 . Označení pozemku a jeho výměra jsou zcela shodné s údaji obsaženými ve vztahu k tomuto pozemku v katastru nemovitostí, který se nachází v obci Mašovice, jak je uvedeno i v příloze k žádosti. Neobsahuje-li uvedená příloha odkaz na žádný další pozemek v obci Mašovice, ve vztahu ke kterému by žalobce uplatňoval svůj nárok, a podle nezpochybněného zjištění se v obci Mašovice nachází toliko jedna budova smíšeného zboží ve vlastnictví žalobce, pod níž se předmětný pozemek nachází, je závěr odvolacího soudu o určitosti žádosti žalobce správný, neboť potřebné identifikační žádosti k určení dotčené pozemku se z ni jednoznačně podávají a občanský zákoník žádné speciální náležitosti neobsahoval. Za této situace musí uvedená žádost obsahovat z hlediska určitosti požadavek na změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické se specifikací pozemku, k němuž je uvedená žádost vztažena, přičemž tato specifikace musí být patrná buď přímo z obsahu žádosti nebo k ní lze dospět výkladem projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 občanského zákoníku.

Je zřejmé, že žalovaná spojuje své dovolací námitky s výkladem přílohy žádosti, kterou předložila v průběhu řízení před soudem prvního stupně a která je zčásti odlišná od přílohy předložené žalobcem, tato okolnost však nemůže založit nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem z toho důvodu, že na výkladu přílohy předložené žalovanou odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a opřel je naopak o obsah přílohy předložené žalobcem.

Námitkou dovolatelky, zda je postačující podpis pouze jednoho z členů představenstva žalobce na žádosti o změnu práva trvalého užívání na právo vlastnické se dovolací soud ve své rozhodovací praxi již zabýval. V usnesení ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3762/2009, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz vyložil, že podepsání žádosti jedním z členů představenstva (v souladu s oprávněním jednat za družstvo vyplývajícím z vnitřních předpisů) nezakládá absolutní neplatnost žádosti. Dovolací soud na uvedené rozhodnutí odkazuje, přičemž neshledal důvody se od jeho závěrů v dané věci odchýlit.

Nevykonatelnost výroku rozsudku odvolacího soudu není založena dovolací námitkou žalované, že odvolací soud nesprávně ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že předmětný pozemek je zapsán nesprávně u Katastrálního úřadu ve Znojmě oproti správnému údaji, že se jedná o pozemek zapsaný u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj.

Podle § 1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky (dále jen "katastr") se zapisuje vlastnické právo, zástavní právo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupní právo s účinky věcného práva.

Podle § 7 odst. 1 uvedeného zákona práva uvedená v § 1 odst. 1, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním, se zapisují záznamem (dále jen "záznam") údajů na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin, které podle zvláštních předpisů potvrzují nebo osvědčují právní vztahy, do katastru. Práva, která se do katastru zapisují podle § 1 odst. 2 na základě zvláštního zákona, se zapisují způsobem obdobným záznamu.

Podle § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musejí být označeny pozemky parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou nebo stavební parcelu.

Ve smyslu uvedených zákonných ustanovení je rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva listinou způsobilou ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, přičemž výrok rozsudku odvolacího soudu obsahuje označení pozemku vyžadované § 5 katastrálního zákona (parcelní číslo a název katastrálního území a je tak způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí. Uvedení nadbytečného (byť i nesprávného) údaje o tom, u kterého katastrálního úřadu je pozemek zapsán, nebrání v daném případě provedení zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí.

Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích námitek správný, a dovolání žalované bylo proto zamítnuto (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. září 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu