22 Cdo 2098/2000
Datum rozhodnutí: 30.10.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 2098/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců: A) J. R., a B) M. F., obou zastoupených advokátem, proti žalované P. P., a. s., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 223/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2000, čj. 23 Co 686/99-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. září 1997, čj. 7 C 223/96-24, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou každý jednou čtvrtinou spoluvlastníky pozemku parc. č. 3624/30 o výměře 4889 m2, č. 3624/31 o výměře 614 m2, č. 3624/32 o výměře 511 m2, č. 3624/33 o výměře 89 m2, č. 3624/28 o výměře 1.025 m2, č. 3624/29 o výměře 12.216 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 5313 pro katastrální území a obec P. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že J. P. a M. H., provdaná R., byly spoluvlastnice pozemků parc. č. 3621 a 3624, každá polovinou. Dědictvím po M. R., zemř. 14. 11. 1959, nabyl spoluvlastnický podíl PhDr. J. R. (1/2 předmětných pozemků). Ten zemřel 14. 1. 1985 a spoluvlastnický podíl nabyli dědictvím každý 1/4 žalobci. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. ledna 1995, čj. 7 C 36/94-19, bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená 2. 2. 1977, mezi M. R., a S. p. a c., S. K., n. p., o prodeji dílů L, K a J oddělených z pozemku parc. č. 3621 a dílu H, F a G oddělených k pozemku parc. č. 3624 v katastrálním území P., je neplatná, neboť M. R., která smlouvu uzavírala, nebyla nikdy spoluvlastnicí předmětných pozemků - nešlo o M. H., provdanou R., která již v roce 1977 zemřela. V katastru nemovitostí však na listu vlastnictví č. 5313 je jako vlastník pozemků parc. č. 3624/30, č. 3624/31, č. 3624/32, č. 3624/33, č. 3624/28 a č. 3624/29 zapsána žalovaná, která měla nabýt vlastnictví smlouvou uzavřenou 1. 6. 1994 s F. n. m. Žalobci jsou na listu vlastnictví č. 1718 zapsáni jako spoluvlastníci pozemků parc. č. 3621 a 3624 každý 1/4. Soud prvního stupně žalobu na určení zamítl s odůvodněním, že u některých pozemků, které byly předmětem kupní smlouvy z 2. 2. 1977, není žalovaná v katastru nemovitostí jako vlastnice zapsána a další pozemky vzhledem k jejich sloučení s pozemky jinými nelze identifikovat.

V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalobci uvedli, že se jim podařilo získat geometrický plán z 11. 11. 1976, č. 24671-131-386-76". Změnili proto žalobu tak, aby bylo určeno, že jsou spoluvlastníky pozemku stávajícího parc. č. 3624/29 označené jako díl G o výměře 6.610 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3624 podle PK a díl J o výměře 9 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3621 podle PK a dále části pozemku parc. č. 3624/28 označené jako díl F o výměře 740 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3624 podle PK a díl K o výměře 8 m2 odděleného z pozemku parc. č. 3621 podle PK na základě geometrického plánu č. 24671-131-386-76 z 11. 11. 1976, vše zapsáno u katastrálního úřadu v P. na listu vlastnictví č. 5313 pro katastrální území, obec P. a to každý 1/4.".

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. března 1998, čj. 23 Co 14/98-45, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že v řízení vyšly najevo nové skutečnosti, na jejichž základě žalobci prokazují své vlastnické právo k předmětným pozemkům. Odkázal také na změnu žaloby.

Žalobci poté v podání z 20. 8. 1998 uvedli, že obdrželi nový výpis z katastru nemovitostí, ve kterém jsou na listu vlastnictví č. 5819 duplicitně zapsáni jako spoluvlastníci každý z 1/4 a žalovaná jako vlastnice celku pozemků parc. č. 3624/77 o výměře 729 m2, č. 3624/79 o výměře 4.400 m2, č. 3624/33 o výměře 89 m2, č. 3624/78 o výměře 588 m2, č. 3624/80 o výměře 1.502 m2 vše pro katastrální území P. Navrhli, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že jsou spoluvlastníky těchto pozemků každý 1/4.

Změnu žaloby soud prvního stupně usnesením při jednání 14. 9. 1998 připustil. Rozsudkem ze dne 30. srpna 1999, čj. 7 C 223/96-61, takto změněné žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil stejně jako v předchozím rozsudku, že M. R. nemohla 2. 2. 1977 platně uzavřít kupní smlouvu .

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 1. února 2000, čj. 23 Co 686/99-75, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o nákladech řízení. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nepřipustil proti svému rozsudku dovolání. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci, když neshledal ani pochybení tohoto soudu při rozhodování o připuštění žaloby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Považuje za otázku zásadního právního významu zda je v souladu s § 95 a § 152 odst. 2 o. s. ř. postup, jímž soud připustí změnu žaloby, jehož předmět je naprosto odlišný od žaloby a jímž soud vůbec nerozhodne o části předmětu řízení". Namítá, že připuštění změny žaloby učiněné podáním žalobců z 20. 2. 1998 není správné. I kdyby byly dány podmínky pro projednání této žaloby, pak by uvedené podání nebylo změnou žaloby podle § 95 o. s. ř., ale částečným zpětvzetím žaloby. Dále uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně trpí přinejmenším tou vadou, že se soud nevypořádal s celým předmětem řízení", když žalobci v průběhu řízení navrhli třikrát změnu žaloby, opakovaně měnili významným způsobem označení pozemků, jejichž vlastnictví se domáhají a tím se změnila i celková výměra sporných pozemků. Podle žalované ze spisu jednoznačně nevyplývá totožnost pozemků v žalobě a v rozsudku a není tak dána souvislost mezi žalobou původní a změněnou. Navrhla, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci se vyjadřují tak, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam a že jde tedy o dovolání nepřípustné. Jsou přesvědčeni, že podmínky ustanovení § 95 o. s. ř. byly v daném případě naplněny. I když na začátku řízení nebyla situace z hlediska vymezení pozemků zcela jasná, po úpravě v katastru nemovitostí, došlo k jejich přesnému označení.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.) zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalovaný nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

V dané věci, kdy jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu, není dovolání přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř.

Odvolací soud sice zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, ale učinil tak proto že žalobci navrhli v odvolacím řízení změnu žaloby. Žádný právní názor odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení nevyslovil. Přípustnost dovolání tedy nelze opřít o ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nevyplývá ani z § 239 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Aby šlo o takové rozhodnutí, musí být dovolacímu soudu předestřeny právní otázky, jejíž řešení je významné pro správnost napadeného rozsudku. Takovou otázku však žalovaná v dovolání neuvádí. Vznáší obsáhlé námitky ke správnosti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla připuštěna změna žaloby, resp. k aplikaci § 95 odst. l o. s. ř. Pokud namítá, že ze spisu nevyplývá jednoznačně totožnost pozemků označených v žalobě a v rozsudku a není tak dána souvislost, mezi žalobou původní a změněnou", je třeba uvést, že o změněné žalobě jednaly soudy obou stupňů a z dovolání nevyplývá, že žalovaná má námitky ke správnosti rozsudku odvolacího soudu.

Jestliže sama žalovaná otázku aplikace § 95 odst. l o. s. ř. se správností rozsudku odvolacího soudu nespojuje, znamená to, že nemůže už z tohoto důvodu jít o posouzení právní otázky, která by činila rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím zásadního významu ve smyslu § 239 odst. 2 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že v dané věci není dovolání podle § 239 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Žalobci byli v dovolacím řízení úspěšní, přísluší jim proto náhrada nákladů řízení, které jim vznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou dány odměnou advokáta za jeden úkon 500,- Kč a paušální náhradou hotových výdajů 75,- Kč (§ 7, § 8 odst. 5, § 11 písm. k/, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2000

JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová