22 Cdo 2058/2005
Datum rozhodnutí: 25.07.2006
Dotčené předpisy: § 139 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 2058/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně Z. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. S., 2) A. Š., zastoupeným advokátem, o uložení povinnosti předložit vyúčtování a o vydání klíčů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 11/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005, č. j. 14 Co 88/2005-68, takto:



I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005, č. j. 14 Co 88/2005-68, se ve výroku, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2004, ve výroku pod bodem I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba, aby žalovaní společně a nerozdílně předali žalobkyni aktuální smlouvy uzavřené ve věci hospodaření s domem čp. 673, nacházejícím se na pozemku parc. č. 1981 v k. ú N. M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1332, kompletní výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s předmětným domem za roky 2000, 2001, 2002, a 2003, výpisy z bankovního účtu používaného na příjmy a výdaje s předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a k 30. 6. 2004, seznam aktuálních nájemců či jiných osob oprávněných k užívání předmětného domu, spolu s výkazem případných nedoplatků nájemného, a dále ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2005, č. j. 14 Co 88/2005-68, pokud jím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 12. 2004, ve výroku pod bodem I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba, aby bylo žalovaným uloženo vydat společně a nerozdílně žalobkyni klíče od domu čp. 673, stojícím na pozemku parc. č. 1981 v k.ú. N. M., obec P., se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 3. 9. 2003, č. j. 19 C 11/2003 33, odmítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo předat žalobkyni aktuální smlouvy uzavřené ve věci hospodaření s domem čp. 673 nacházejícím se na pozemku parc. č. 1981 v k. ú N. M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1332, kompletní výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s předmětným domem za roky 2000, 2001, 2002, výpisy z bankovního účtu používaného na příjmy a výdaje s předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999, 2000, 2001, 2002 a k 30. 6. 2003, seznam aktuálních nájemců či jiných osob oprávněných k užívání předmětného domu, spolu s výkazem případných nedoplatků nájemného a klíče od předmětného domu, pro neurčitost žalobního petitu, když vada žaloby nebyla odstraněna postupem podle § 43 odst. 1, 2 OSŘ.

Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 31. 10. 2003, č. j. 13 Co 458/2003 42, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalobní petit shledal určitým.

Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 3. 12. 2004, č. j. 19 C 11/2003-52, ve výroku pod bodem I., uložil žalovaným společně a nerozdílně předat žalobkyni aktuální smlouvy uzavřené ve věci hospodaření s domem čp. 673 nacházejícím se na pozemku parc. č. 1981 v k. ú N. M., obec P., zapsaném u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1332, kompletní výslednou účetní dokumentaci o hospodaření s předmětným domem za roky 2000, 2001, 2002, a 2003, výpisy z bankovního účtu používaného na příjmy a výdaje s předmětným domem vždy k 31. 12. roku 1999, 2000, 2001, 2002, 2003 a k 30. 6. 2004, seznam aktuálních nájemců či jiných osob oprávněných k užívání předmětného domu, spolu s výkazem případných nedoplatků nájemného a klíče od předmětného domu. Dále rozhodl výrokem pod bodem II., o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky činžovního domu čp. 673, v P. a pozemku parcely č. 1981, na níž dům stojí, vedených v katastrálním území N. M., každý z nich ve výši 1/3. S předmětnými nemovitostmi hospodaří a jejich správu vykonávají oba žalovaní. Ti odmítají žalobkyni předložit doklady týkající se hospodaření s nemovitostmi a předat jí klíče od domu. Soud prvního stupně korespondencí mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovanými vzal za prokázané, že žalobkyně od roku 2000 opakovanně vyzývala žalované, aby jí předložili veškeré doklady o příjmech a výdajích za jednotlivá roční období, nájemní smlouvy či jiné smlouvy vázajícící se k předmětným nemovitostem a aby jí předali klíče od domu. Vycházel z § 123 ObčZ a dovodil, že žalobkyně má z titulu spoluvlastnického práva k věci právo na údaje o hospodaření s věcí vůči ostatním spoluvlastníkům a na klíče od domu. Poukazoval i na to, že absence dokladů brání žalobkyni splnit vůči státu povinnosti vyplývající ze zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu fyzických osob. Žalobu shledal opodstatněnou.

Odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 4. 2005, č. j. 14 Co 88/2005-68, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud dovodil, že žaloba žalobkyně nesplňuje požadavky vyplývající z § 42 OSŘ a § 79 OSŘ, neboť je neurčitá, nejasná a nevykonatelná . Nicméně neshledal namístě odstranění vad žaloby postupem podle § 43 OSŘ, protože i beztak je zřejmé, že žalobkyně uplatňuje nárok, který nemá oporu v hmotném právu. Vycházel z toho, že v dané věci se nejedná o spor mezi spoluvlastníky o hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ, popřípadě o důležitou změnu společné věci ve smyslu § 139 odst. 3 ObčZ. Žalobkyně by se tedy mohla domáhat ochrany svého spoluvlastnického práva proti ostatním spoluvlastníkům jen za předpokladu, že by prokázala, že do jejího spoluvlastnického práva zasáhli podle § 126 ObčZ. Existenci takového zásahu však neprokázala. Tím, že jí žalovaní nepořídili kopie dokladů vztahujících se k hospodaření s nemovitostmi popřípadě, že jí je nezaslali, nebrání žalobkyni v přístupu k informacím a dokladům týkajícím se předmětu spoluvlastnictví a nedopouštějí se neoprávněného zásahu do jejích spoluvlastnických práv. Ani požadavek na vydání klíčů od domu není způsobilým prostředkem ochrany jejího spoluvlastnického práva. Podle ustálené judikatury je způsobilým prostředkem ochrany žaloba na zpřístupnění domu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V něm uplatnila jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Za prvé ho spatřovala v tom, že odvolací soud neposuzoval jednání žalovaných, kteří jí odpírají právo seznámit se s doklady, jež se týkají předmětu jejího spoluvlastnictví, jako porušení jejího práva na poskytnutí informací o hospodaření se společnou věcí tak, jak jí toto právo přiznává § 123 ObčZ. Absence takových informací žalobkyni vylučuje z možnosti podílet se na správě a nakládání s nemovitostmi, ucházet se o podíl na výsledku hospodaření a realizovat i ostatní práva minoritního spoluvlastníka. Odpíráním vydání klíčů od domu žalovaní brání žalobkyni v přístupu do domu a tedy opět v možnosti realizovat práva spoluvlastníka plynoucí z § 123 ObčZ. Důsledkem toho všeho je, že žalobkyně jako spoluvlastník nemá stejná a rovná práva s ostatními spoluvlastníky. V řízení vyšlo najevo, že veškerou dokumentaci o společných věcech i klíče od domu mají v držení žalovaní. Ti však žalobkyni na její výzvy neumožnili nahlédnout do dokladů týkajících se nemovitostí. Rovněž jí nepředali klíče od domu. Za druhé nesprávné právní posouzení spatřovala v tom, že odvolací soud shledal žalobní petit nevykonatelným. Namítala, že pokud jí žalovaní neumožňují nahlédnout do listin, týkajících se předmětu jejího spoluvlastnictví, nemá možnost tyto listiny identifikovat. Nicméně z označení listin v žalobě je dostatečně zřejmé, o jaké listiny jde. Poukazovala i na to, že postup odvolacího soudu je nelogický, když odvolací soud nejprve pokládal stávající žalobní petit za projednatelný a zrušil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, zatímco posléze ten samý žalobní petit označil za nevykonatelný. Navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. Právní posouzení věci odvolacím soudem pokládají za správné.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupeným účastníkem řízení a že je podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle § 136 odst. 1 ObčZ věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.

Podle § 137 odst. 1 ObčZ podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci

Podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

K povinnosti podílového spoluvlastníka, vykonávajícího správu domu, umožnit ostatním spoluvlastníkům seznámit se s listinami o výdajích a příjmech ze společné věci se vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, publikovaném v časopisu Soudní rozhledy, sešit 7, ročník 2005, tak, že Soud ve sporu podílových spoluvlastníků o hospodaření se společným domem může spoluvlastníku vykonávajícímu správu domu nařídit, aby umožnil ostatním spoluvlastníkům seznámit se s obsahem listin o výdajích a příjmech ze společné věci . Nejvyšší soud tehdy dovodil, že z výše uvedených ustanovení vyplývá, že náleží-li věc více subjektům, mají jako spoluvlastníci právo podílet se podle výše svých podílů jak na příjmech ze společné věci, tak povinnost podílet se ve stejném rozsahu na výdajích spojených s opravami a údržbou společné věci. Je-li takovou společnou věcí obytný dům, v němž se nachází pronajaté byty (a tam přijatý závěr lze nepochybně vztáhnout i na nebytové prostory), mají spoluvlastníci podle výše svých podílů právo na výnos z nájmu a v témže poměru se podílí na nákladech, které byly při pronajímání bytů (nebytových prostor) včetně nákladů na opravy a údržbu domu vynaloženy. Výběr nájmů a úhrada nákladů s pronájmem bytů (nebytových prostor) ve společném domě, zajišťování údržby a oprav společného domu, včetně hodnotové evidence a vyjádření této činnosti, je také správou společného domu. Účelem této obvyklé správy je zajištění hospodářského využití domu a lze ji proto podřadit pod pojem hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 ObčZ.

Na výše uvedené závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, lze navázat tím, že pokud podle rozhodnutí většinových spoluvlastníků, dohody či rozhodnutí soudu vykonávají správu společné věci jen někteří spoluvlastníci a obstarávají správu spoluvlastnického podílu i toho spoluvlastníka, který se na výkonu správy nepodílí, pak lze na obsah práv a povinností mezi tímto spoluvlastníkem a ostatními spoluvlastníky, pokud jde o právo vyloučeného spoluvlastníka na informace o hospodaření s jeho spoluvlastnickým podílem včetně práva na podání vyúčtování, použít analogicky ustanovení o příkazní smlouvě. Občanský zákoník nemá výslovnou úpravu o tom, jak zajistit spoluvlastníku, který s věcí přímo nehospodaří, aby se mohl seznámit s doklady o hospodaření a s vyúčtováním tohoto hospodaření. Podle § 853 ObčZ se občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Za nejbližší úpravu při vyřizování záležitostí týkajících se správy spoluvlastnického podílu vyloučeného spoluvlastníka lze pokládat ustanovení o příkazní smlouvě obsažená v ObčZ v Hlavě osmé, oddílu prvním. Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník , že pro příkazce obstará nějakou věc či vykoná nějakou činnost (§ 724 ObčZ). Činnost, k níž se příkazník zavazuje, může být nejrůznějšího druhu a lze pod ní podřadit i obstarávání správy domu či majetku (srovnej Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004). K povinnostem z příkazní smlouvy patří i povinnost příkazníka podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování (§ 727 ObčZ). Na základě výše uvedeného tak lze dovodit povinnost těch spoluvlastníků, kteří podle rozhodnutí většiny (počítané podle velikosti spoluvlastnického podílu), dohody anebo rozhodnutí soudu vykonávají správu společné věci, umožnit ostatním spoluvlastníkům, kteří se na správě nepodílejí, seznámit se s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci a předložit jim vyúčtování o hospodaření s touto věcí. Nelze totiž odpírat spoluvlastníku, který je omezen v hospodaření se svým spoluvlastnickým podílem zákonnými kriterii (rozhodnutím většinových spoluvlastníků, dohodou anebo rozhodnutím soudu) právo na informace o jeho majetku a znevýhodňovat ho tak v jeho postavení oproti jiným vlastníkům věci.

I v případě, že spoluvlastník vykonává správu společné věci, resp. část této správy, jen fakticky bez souhlasu dalších spoluvlastníků, lze dovodit povinnost tohoto spoluvlastníka umožnit ostatním spoluvlastníkům, kteří se na správě nepodílejí, seznámit se s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci a předložit jim vyúčtování o hospodaření s touto věcí. Nejvyšší soud totiž v rozsudku ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, vyslovil i ten závěr, že pak by bylo použitelné jednatelství bez příkazu podle § 746 ObčZ, v němž se stanoví, že jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vše, co přitom získal na toho, koho záležitost obstaral. V usnesení ze dne 18. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 492/2005, publikovaném v časopisu Právní rozhledy, sešit 13, ročník 2005, pak Nevyšší soud uvedl, že povinnost umožnit ostatním spoluvlastníkům, aby se seznámili s obsahem listin a záznamů vedených správcem lze vymáhat postupem podle § 351 OSŘ. Jestliže tedy odvolací soud vycházel z toho, že v dané věci, když mezi účastníky panuje neshoda o povinnosti žalovaných umožnit žalobkyni seznámit se s obsahem listin a záznamů, které vedou ohledně společných nemovitostí, nepřísluší žalobkyni právní ochrana, není jeho právní posouzení správné.

Předčasné by však byly případné závěry dovolacího soudu o vykonatelnosti žalobního petitu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu na nich nespočívá. V této souvislosti je ale třeba podotknout, že odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí ani nevysvětlil, v čem spatřuje neurčitost , nejasnost a tudíž nevykonatelnost žalobního petitu a to i přesto, že tyto závěry jsou v rozporu s jeho předchozím postupem.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud podle § 243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 věty prvé OSŘ zrušil rozsudek odvolacího soudu ve shora uvedené části výroku pod bodem I. a ve výroku pod bodem II. a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta prvá OSŘ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá OSŘ).

Naproti tomu odvolací soud posoudil věc správně, pokud dospěl k závěru, že žalobkyně požadavkem na vydání klíčů od domu čp. 673 uplatnila zjevně nezpůsobilý prostředek na ochranu svého práva. Nejvyšší soud Slovenské republiky uvedl ve své zprávě ze dne 8. 3. 1973 Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva přijaté jako stanovisko občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu Slovenskej socialistickej republiky pod sp. zn. Cpj 8/72 a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 54/73, jejíž závěry jsou použitelné i za současné právní úpravy, že Spoluvlastníku nepochybně přísluší právní ochrana, pokud jde o jeho spoluvlastnický podíl. Může tedy uplatňovat nárok na ochranu práv vyplývajících z jeho podílu. Může se domáhat např. vydání užitků věci (jejich přiměřené části), zákazu zásahů do užívání věci, popřípadě odstranění trvajících následků zásahu. Ve vzájemném poměru mezi spoluvlastníky budou takovéto žaloby pokryté ustanovením § 139 ObčZ a v poměru k třetím osobám půjde o žaloby (nyní) podle § 126 ObčZ . Požadavkem na vydání klíčů od domu čp. 673 se žalobkyně domáhá ochrany práva držby ke společné věci. Podle § 123 ObčZ vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Právní teorie uznává převzetí klíčů (příslušenství) za projev uchopení se držby (nemovité) věci, je-li tento projev doprovázen držební vůlí (srovnej Bičovský, J., Fiala, J., Holub, M., Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a novou literaturou. 6. vydání. Praha: Linde Praha a.s., 1999, str. 131; Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 451; Spáčil, J., Základní otázky vlastnické žaloby na vydání věci, Právní rozhledy, C. H. Beck, 2005, sešit 16). I v naposledy uvedeném článku Základní otázky vlastnické žaloby se připouští vydání držby nemovité věci také tím způsobem, že dosavadní držitel bude povinen předat vlastníku věci dokumenty (nájemní smlouvy) a věci (klíče) nutné k výkonu práva držby. V článku je poukazováno na to, že v některých případech se vlastník věci ani nemůže chopit detence (například proto, že nemá námitek proti dalšímu užívání věci držitelem anebo proto, že jeho předchůdce jako oprávněný držitel věc platně pronajal) a že v těchto případech může dojít k vydání pouze jen držby věci. Rovněž rozhodovací praxe soudů připouští, aby předání držby nemovité věci bylo realizováno předáním klíčů. Například Nejvyšší soud tehdejší ČSR uvedl ve Zprávě o poznatcích z řízení o výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, projednané a schválené občanskoprávním kolegiem dne 30. 12. 1983, pod sp. zn. Cpj 40/83, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27/84 Ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost byt vyklidit, aniž by zároveň stanovilo povinnost vyklizený byt odevzdat, vycházejí soudy správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání bytu, takže pokud povinný nesplní povinnost také byt oprávněnému odevzdat (např. předáním klíčů), nedošlo k dobrovolnému splnění povinnosti a soudy výkon rozhodnutí nařizují (§ 121 odst. 2 písm. ch) jednacího řádu pro okresní a krajské soudy) . Jde- li však o uchopení se držby spoluvlastnického podílu k věci v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků (§ 136 odst. 1 ObčZ), jsou spoluvlastníci omezeni ve výkonu vlastnického práva ustanovením § 137 odst. 1 ObčZ a podílejí se na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci jen v míře, jaká odpovídá jejich podílu. Podle § 139 odst. 2 ObčZ o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Žalobkyně, jíž přísluší podíl jen ve výši jedné třetiny, zatímco žalovaní mají dohromady spoluvlastnický podíl ve výši dvou třetin a podle jejich většinového rozhodnutí se s domem hospodaří, nemůže tedy bez dalšího (pokud jí například nesvědčí jiný titul) nárokovat výlučnou držbu předmětné nemovitosti, jak k ní zvolený žalobní petit na vydání klíčů slouží. Žalobkyně může uplatnit jen takový způsob ochrany práva, který jí umožní stav společné věci kontrolovat, ale který neznemožní většinovým spoluvlastníků hospodaření se společnou věcí. Zvoleným žalobním požadavkem byl však soud vázán a nemohl mu vyhovět.

Z výše uvedených důvodů dovolací soud podle § 243b odst. 2 OSŘ dovolání žalobkyně, pokud směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby na vydání klíčů od domu čp. 673, zamítl.



Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2006

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu