22 Cdo 2005/2005
Datum rozhodnutí: 07.09.2006
Dotčené předpisy: § 149 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 2005/2005

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce JUDr. K. K., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce V. K., proti žalované R. K., zastoupené advokátem, za vedlejšího účastenství V. K., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 35 C 127/99, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2005, č. j. 4 Cmo 164/2003-99, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce - správce konkursní podstaty úpadce V. K. - se domáhal, aby soud vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále BSM ) úpadce a žalované. Okresní soud Praha-východ rozsudkem z 3. 6. 1998, sp. zn. 5 C 71/98, sice jejich BSM zrušil, ale do 19. 8. 1998, kdy byl na majetek úpadce vyhlášen konkurs, nebylo BSM dohodou vypořádáno.

Krajský soud v Praze (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 27. srpna 2003, č. j. 35 C 127/99-85, výrokem pod bodem I. zastavil řízení proti vedlejšímu účastníkovi na straně žalované V. K. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů V. K. a R. K. připadá do konkursní podstaty úpadce V. K. dům čp. 875 v katastrálním území S. B., objekt bydlení se stavební parcelou číslo 904 o rozloze 215 m², zahradou parcelní číslo 905 o rozloze 803 m², vše zapsané na listu vlastnictví číslo 1468 pro obec B. n. L. S. B., katastrální území S. B., vedeného u Katastrálního úřadu P. v ceně 1 074 520,- Kč . Výrokem pod bodem III. rozhodl, že ze zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů K. připadají do výlučného vlastnictví R. K. movité věci podrobně specifikované v ceně 19 770,- Kč, a dále, že na úplné vyrovnání podílů se přiznává žalované růženě K. pohledávka vůči konkursní podstatě V. K. ve výši 464 192,- Kč . Výrokem pod bodem IV. rozhodl, že do konkursní podstaty V. K. patří pohledávka Č. s. a. s., nyní postoupená Č. k. a., ve výši 2 803 569,90,- Kč, která je závazkem bezpodílového spoluvlastnictví manželů . Výroky pod body V., VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně provedl vypořádání BSM podle § 150 občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 7. 1998 (dále ObčZ ). O nemovitostech rozhodl tak, že připadají do konkursní podstaty úpadce V. K. Ohledně daru 80 000,- Kč který žalovaná ze svých výlučných prostředků použila na nákup uvedených nemovitostí soud uzavřel, že tato částka představovala 43% jejich tehdejší kupní ceny a dosáhla-li hodnota nemovitostí posléze částky 1 074 520,-Kč, přiznal žalované na vyrovnání podílů obnos 464 192,- Kč, t. j. 43 % jejich aktuální ceny.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce podaného toliko proti té části výroku pod bodem III. soudu prvního, týkající se částky přiznané žalované na vyrovnání podílů, rozsudkem ze dne 24. března 2005, č. j. 4 Cmo 164/2003-99, změnil rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku tak, že se částka 464 192,- Kč nahrazuje částkou 80 000,- Kč. Výroky pod body V., VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud nepřijal závěr soudu prvního stupně ohledně nutnosti valorizace vnosu žalované při koupi nemovitostí s přihlédnutím k jejich pozdější ceně a jeho rozsudek změnil. Odkázal na § 150 ObčZ podle něhož je každý z manželů oprávněn požadovat úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek. Žalovaná vnesla ze svých prostředků do koupě domu 80 000,- Kč, ale zhodnocení tohoto vnosu nevyplynulo z dokazování provedeného soudem prvního stupně a v tomto směru nebylo žalovanou nic tvrzeno a prokazováno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( OSŘ ). Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, jímž odůvodnil změnu výroku soudu prvního stupně v části týkající se výše částky představující vyrovnání podílů při vypořádání BSM. Připomíná, že dar od rodičů na koupi nemovitostí představoval 43% jejich tehdejší kupní ceny a pokud jejich hodnota v době vypořádání BSM činila 1 074 520,- Kč, byl vyrovnávací podíl 464 192,- Kč. V tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 717/99. Dodává, že v roce 2004 byly předmětné nemovitosti prodány v dražbě dokonce za 3 750 000,- Kč. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání odkazuje na § 150 ObčZ s tím, že vnos žalované nelze žádným způsobem valorizovat. Jestliže ze svého odděleného majetku vynaložila na společný majetek 80 000,- Kč, může se domáhat vypořádání pouze této částky. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Při určení výše vnosu se odvolací soud neodchýlil od konstantní judikatury, vycházející ze stále použitelného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2004, sp. zn. 22 Cdo 1037/2004, publikované pod č. C 2707 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 141- 142, podle kterého jestliže byla nějaká věc získána za trvání manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto vynaložil. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci (např. v důsledku opotřebení společným užíváním) nižší, než byla její původní hodnota, bylo by třeba k tomu přihlédnout a náklady, které na ni jeden z manželů ze svých prostředků vynaložil, by se nenahradily v plné výši, nýbrž jen ve výši redukované podle poměru, v němž došlo ke snížení hodnoty věci. Jestliže by v době vypořádání byla hodnota věci vyšší než původní hodnota, pak by se k tomuto zvýšení při stanovení náhrady nákladů, vynaložených jen z prostředků jednoho z manželů, nepřihlíželo. Do bezpodílového spoluvlastnictví totiž náleží a oběma manželům je společná věc v takto zvýšené hodnotě, takže z této zvýšené hodnoty se vycházelo i při stanovení podílů na společném majetku. Dovolatelka sice odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 8. 2000 sp. zn. 22 Cdo 717/99, ten se však netýká ocenění vnosu jednoho z manželů na společný majetek, ale ocenění hodnoty práv a povinností spojených s užíváním družstevního bytu.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalované bylo zamítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).



Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. září 2006



JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu