22 Cdo 195/99
Datum rozhodnutí: 10.07.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 195/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) H. K., B) M. D., C) M. Č., D) J. S., E) M. T., F) O. S., zastoupených advokátem, G) J. V., H) K. V., zastoupených advokátem, CH) J. H., a I) M. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) J. D., 2) M. D., a 3) J. D., zastoupených advokátem, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 208/96, o dovolání žalobců A) až F) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 1998, čj. 29 Co 513/98-152, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobci A) až F) jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.425,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 14. ledna 1998, čj. 6 C 208/96-125, ve znění opravného usnesení ze dne 6. srpna 1998, čj. 6 C 208/96-145, určil, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v N. na LV č. 3134 pro katastrální území a obec N., a to stavební parcely č. 3124 s průmyslovým objektem, stavební parcely č. 3125 s domem čp. 1692, stavební parcely č. 3126 s dílnami a garážemi, stavební parcely č. 3127 s garáží, stavební parcely č. 3128 s garáží, stavební parcely č. 3129 s garáží, stavební parcely č. 3130 s garáží, stavební parcely č. 3133 s garáží, stavební parcely č. 3136 s garáží, stavební parcely č. 3137 s garáží, stavební parcely č. 3138 s laboratoří, stavební parcely č. 3139 se sušičkou, se sýpkou a silem, stavební parcely č. 3141 s trafostanicí, stavební parcely č. 3539 s garáží, stavební parcely č. 3540 s garáží, stavební parcely č. 3541 s garáží, ostatní plochy č. 1219/2, pozemkové parcely č. 1219/3 vodní plocha, ostatní plochy č. 1219/4, ostatní plochy č. 1219/5, ostatní plochy č. 1219/6, ostatní plochy č. 1220/4, ostatní plochy č. 1281/1, ostatní plochy č. 1281/3, ostatní plochy č. 1281/4, ostatní plochy č. 1281/5, rozestavěné stavby na stavební parcele č. 3913/1, rozestavěné stavby na stavební parcele č. 3913/2, rozestavěné stavby na stavební parcele č. 3913/3 s tím, že žalobkyně A) je vlastníkem 82/1000, žalobce B) je vlastníkem 64/1000, žalobkyně C) je vlastníkem 28/1000, žalobce D) je vlastníkem 21/1000, žalobkyně E) je vlastníkem 21/1000, žalobkyně F) je vlastníkem 10/1000, žalobce G) je vlastníkem 5 3/4/1000, žalobkyně H) je vlastníkem 5 3/4/1000, žalobce CH) je vlastníkem 3/1000 a žalobkyně I) je vlastníkem 3/1000 těchto nemovitostí. Zamítl žalobu v rozsahu, že žalobkyně A) je vlastníkem uvedených nemovitostí v části 18/1000, žalobce G) je vlastníkem v části 1/4/1000 a žalobkyně H) je vlastníkem v části 1/4/1000. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně ze smluv o postoupení pohledávek zjistil, že žalobci smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými s prvním žalovaným postoupili své pohledávky na poskytnutí náhrad za živý a mrtvý inventář a jiných náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, vůči O., s. p., N. prvnímu žalovanému za náhradu, a to H. K. ve výši 5.266.872,25 Kč, M. D. ve výši 1.180.000,- Kč, M. Č. ve výši 1.491.186,- Kč, J. S. a M. T. každý ve výši 1.100.000,-, O. S. ve výši 180.000,- Kč, J. H. a M. H. každý ve výši 51.000,- Kč, J. V. a K. V. každý ve výši 105.000,- Kč. První žalovaný se zavázal zaplatit žalobcům částky odpovídající postoupeným pohledávkám poté, kdy mu bude vydán objekt čistící stanice osiv. Část postoupených nároků převedl první žalovaný na druhého a třetího žalovaného. Smlouvou uzavřenou mezi žalovanými a P. f. ČR ze dne 7. března 1994 byly na žalované převedeny předmětné nemovitosti podle zákona č. 195/1993 Sb. (správně zákona č. 229/1991 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 183/1993 Sb.). Každý ze žalovaných převzal jednu třetinu těchto nemovitostí. Žalovaní své závazky vůči žalobcům ve stanovených lhůtách nesplnili a neučinili tak ani v dodatečné lhůtě do 31. 1. 1996. V důsledku toho žalobci od smluv o postoupení pohledávek odstoupili. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že žalobci odstoupili od smluv o postoupení pohledávek v souladu s § 517 odst. 1 věta druhá obč. zák., čímž došlo ke zrušení těchto smluv od počátku, a účastníci jsou povinni vrátit vše, co podle zrušené smlouvy dostali. Zatímco žalovaní dostali předmětné nemovitosti, žalobci dosud žádné plnění neobdrželi. Proto mají naléhavý právní zájem na určení, že jsou vlastníky nemovitostí, aby mohli být zapsáni v katastru nemovitostí.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dovodil, že v projednávané věci žalobci poskytli smlouvami o postoupení pohledávek prvnímu žalovanému své pohledávky, které měli vůči O., s. p., N., a za to jim měl první žalovaný zaplatit peněžité plnění. Vzhledem k tomu, že pohledávky byly žalovanými uplatněny proti P. f. ČR, který je splnil, nemohou žalovaní vrátit to, co bylo plněno, neboť pohledávky zanikly splněním. Žalobci se proto mohou domáhat svého nároku žalobou na plnění v penězích a nemají tudíž naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c/ o. s. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci A) až F) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že ustanovení § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. je třeba vykládat tak, že to, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením, má býti v zásadě vždy vydáno. Pouze není-li to dobře možné, má býti poskytnuta peněžitá náhrada." V tomto konkrétním případě je dobře možné, aby žalovaní vydali to, co nabyli bezdůvodným obohacením. Jejich bezdůvodným obohacením jsou spoluvlastnické podíly na nemovitostech, které jim byly vydány ke splnění pohledávek, postoupených jim žalobci. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání s tím, že odstoupením od smlouvy o postoupení pohledávky, je-li odstupujícím postupitel, vzniká nárok na vrácení postoupené pohledávky. V daném případě mají žalobci právo pouze na peněžité plnění, neboť postoupené pohledávky plněním na ně zanikly. Proto závěr odvolacího soudu, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, je podle jejich názoru správný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal jimi napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Žalobci nenamítají, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř. nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/, b/ o. s. ř.) a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Dovolací soud proto dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu jen v rozsahu dovolacích námitek uplatněných žalobci, spadajících pod dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem). Proto se zabýval nejprve právní otázkou, zda v případě zrušení smlouvy o postoupení pohledávky, byla-li postupníku pohledávka splněna ve formě věcného plnění, má postupitel podle § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. právo na vydání toho, co postupník splněním pohledávky nabyl.

Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Bezdůvodným obohacením je podle § 451 odst. 2 obč. zák. majetkový prospěch mimo jiné získaný plněním z právního důvodu, který odpadl, tedy také plnění ze smlouvy zrušené odstoupením od smlouvy (§ 48 odst. 2 obč. zák.).

Povinnost vydání (vrácení) všeho, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením z plnění ze smlouvy, jež byla zrušena platným odstoupením od smlouvy, znamená povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit veškeré plnění, které se jim na základě zrušené smlouvy dostalo. Není-li to dobře možné, stanoví zákon povinnost poskytnutí peněžité náhrady jako ekonomické protihodnoty přijatého plnění, jež nelze vydat. Plněním ze strany žalobců, kterého se na základě smluv o postoupení pohledávky dostalo prvému žalovanému, nebyly peníze ani věci či spoluvlastnické podíly na nich, ale majetkové právo na náhrady podle zákona č. 229/1991 Sb., představované vyčíslenými pohledávkami za třetí osobou (dlužníkem). Bezdůvodným obohacením, které by tedy měli žalovaní vrátit žalobcům, jsou pohledávky žalobců, nikoli nemovitosti, které žalovaní získali na základě smlouvy uzavřené 7. 3. 1993 s P. f. ČR. Uvedená smlouva o poskytnutí náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb., na níž žalobci nebyli účastni, nebyla zrušena a sami žalobci její platnost či účinnost nijak nezpochybnili. Není tedy dán zákonný důvod, aby žalovaní v rámci své restituční povinnosti podle § 457 obč. zák. vydali žalobcům plnění, kterého se jim (žalovaným) dostalo podle smlouvy ze 7. 3. 1993 od jiného subjektu než od žalobců. V případě zrušení smlouvy o postoupení pohledávky tak podle § 458 odst. 1 věta prvá obč. zák. přichází v úvahu jen vydání pohledávky postupníkem postupiteli anebo, není-li to dobře možné, protože pohledávka již zanikla, poskytnutí peněžité náhrady podle § 458 odst. 1 věty druhé obč. zák. Povinnost poskytnutí věcné náhrady ani povinnost vydání věci, jíž bylo na předmětnou pohledávku plněno zákon nestanoví. V dané věci pohledávky žalobců postoupené zrušenou smlouvou o postoupení pohledávky zanikly věcným plněním ze strany dlužníka ve prospěch postupníků (žalovaných), tj. splněním dluhu (§ 559 odst. 1. obč. zák.). Spoluvlastnické podíly na sporných nemovitostech nebyly předmětem smluv o postoupení pohledávky - nebyly smlouvou prvnímu žalovanému postoupeny; nelze je tedy při zrušení takové smlouvy vydat, poněvadž nejde o plnění, kterého se mělo prvnímu žalovanému od žalobců dostat. Takový závazek prvního žalovaného nebyl založen ani smluvně. V době vzniku bezdůvodného obohacení žalovaným, tj. v okamžiku zrušení smlouvy o postoupení pohledávky, byly již tyto pohledávky dlužníkem splněny. Tím zanikly a to, co zaniklo, nelze již vrátit, neboť nelze nakládat tím, co neexistuje. Pak ovšem žaloba na určení vlastnictví postupitelů k věcem (spoluvlastnickým podílům na věcech) získaným postupníkem z plnění na postoupené pohledávky nemůže být úspěšná ani z pohledu § 80 písm. c/ o. s. ř., neboť z právního vztahu žalobců k žalovaným, založeného smlouvami o postoupení pohledávek, přichází v úvahu toliko žaloba na plnění - vrácení (zaplacení) hodnoty postoupených pohledávek.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle § 243b odst. 1 o. s. ř. zamítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobcům, kteří nebyli v dovolacím řízení úspěšní, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovaným na účelně vynaložených nákladech řízení částku 1.200,- Kč představující mimosmluvní odměnu advokáta za jejich zastoupení při jednom společném úkonu právní služby - vyjádření k dovolání - podle § 11 odst. 1 písm. k/, § 7, § 9 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátní tarif a tři paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 225,- Kč podle § 13 odst. 1, 3 téže vyhlášky, když hodnota sporu nebyla ve vyjádření k dovolání uvedena a je tak zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.

V Brně dne 10. července 2000

JUDr. František B a l á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková