22 Cdo 1859/99
Datum rozhodnutí: 17.10.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 1859/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Z. Z. a B) V. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) P. P., zastoupenému advokátem a 2) Ž. s. P., a. s., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 313/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. února 1999, čj. 10 Co 75/99-59, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. února 1999, čj. 10 Co 75/99-59, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali určení, že garáž postavená na stavební parcele č. 1862, kat. úz. S. R., obec K., zapsané u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 1740, je bezpodílovým spoluvlastnictvím žalobců s tím, že předmětnou garáž, přiléhající k rodinnému domku v K., vybudovali v roce 1977 se souhlasem druhého žalovaného. V průběhu řízení s poukazem na geometrický plán V. ze dne 14. prosince 1995 upřesnili žalobní petit tak, aby bylo určeno, že garáž postavená na stavební parcele č. 1862/2, kat. úz. S. R., obec K. , zapsaná u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 1740, je v bezpodílovém spoluvlastnictví žalobců.

Okresní soud v Karlových Varech (dále jen soud prvního stupně") upřesnění" žalobního petitu připustil a poté rozsudkem ze dne 13. března 1998, čj. 8 C 313/96-24, vyhověl žalobě potud, že určil, že garáž postavená na stavební parcele č. 1862/2, kat. úz. S. R., obec K., zapsané u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 1740, je bezpodílovým spoluvlastnictvím žalobců. Proti druhému žalovanému žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vycházel ze zjištění, že žalobci (bývalí zaměstnanci druhého žalovaného), užívající byt v rodinném domku postaveném na stavební parcele č. 1862, který je nyní ve vlastnictví prvního žalovaného, postavili vedle označeného rodinného domku na své náklady bez souhlasu tehdejšího vlastníka - druhého žalovaného a bez stavebního povolení dosud nezkolaudovanou garáž, která je samostatnou stavbou. Dovodil, že z hlediska občanskoprávního se jedná o stavbu neoprávněnou a současně o stavbu černou". S ohledem na § 120 odst. 2 obč. zák., podle něhož stavba není součástí pozemku, může vlastnictví ke stavbě nabýt i subjekt odlišný od vlastníka pozemku, na němž stavba stojí, což znamená, že i neoprávněný či černý" stavebník se zřízením stavby stal jejím vlastníkem. U druhého žalovaného shledal soud prvního stupně nedostatek pasivní legitimace, neboť není vlastníkem označeného rodinného domku, ani pozemku, na němž garáž stojí, a necítí se být ani vlastníkem předmětné garáže.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání prvního žalovaného shora označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části tak, že žalobu, aby bylo určeno, že garáž postavená na stavební parcele č. 1862/2 v kat. úz. S. R., obec K., zapsané u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 1740, je v bezpodílovém spoluvlastnictví žalobců, zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právní zájmu na určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zjistil, že garáž dosud není v katastru nemovitostí evidována a právní vztah vlastnictví tak nesvědčí žádnému subjektu". S poukazem na § 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, uvedl, že žalobci nemohou předložit kolaudační rozhodnutí a proto potřebují pro zaevidování stavby do katastru nemovitostí jinou listinu, kterou by prokázali, že jsou vlastníky. V listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, musejí být podle § 5 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona budovy označeny označením pozemku, na němž jsou postaveny, příslušností stavby k části obce a číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční nepřiděluje, způsobem jejího využití. Jestliže žalobci v žalobním petitu označili věc, ohledně níž se domáhají určení vlastnictví, stavební parcelou č. 1862/2 v kat. úz. S. R., obec K., zapsanou na LV č. 1740, avšak na tomto LV žádná taková stavební parcela evidována není, pak rozhodnutí soudu nemůže být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, neboť garáž je označena pozemkem, který není v katastru nemovitostí dosud evidován. O splnění podmínek naléhavého právního zájmu může jít tehdy, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu. V daném případě může jít jen o vztah mezi vlastníkem stavby a vlastníkem stavební parcely č. 1862, nikoli č. 1862/2, na níž má být garáž postavena. V tom odvolací soud spatřoval nedostatek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle jejich názoru je rozsudek odvolacího soudu v hrubém rozporu se základním principem právní jistoty. Žalobci jsou stavebníky předmětné garáže na cizím pozemku a už tento fakt by podle nich stačil k úspěšnému řízení o určení, že tu právní vztah je. Nadto došlo k fyzickým útokům na žalobce a k poškozování jejich majetku na pozemku žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobci v tomto konkrétním případě neměli a nemají možnost žalovat jiným způsobem, tj. na plnění, a jejich právo je soustavně ohrožováno, je nutné, aby soud rozhodl, zda tu právní vztah je nebo není. Argument odvolacího soudu, že garáž dosud není v katastru nemovitostí evidována a že žalobci nemohou předložit kolaudační rozhodnutí, spíše svědčí o naléhavém právním zájmu, neboť nedostatek evidence v katastru nemovitostí prohlubuje právní nejistotu, ve které se žalobci a první žalovaný nacházejí, a je nepochybné, že žalobci potřebují pro zaevidování stavby do katastru nemovitostí jinou listinu, kterou by se prokázalo, že jsou vlastníky. Chyba v označení pozemku, na němž garáž stojí, nemohla být důvodem k zamítnutí žaloby, když podle § 43 odst. 1 o. s. ř. nebyli soudem vyzváni, aby tuto nesprávnost odstranili. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

První žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Druhý žalovaný, ač ve vztahu k němu byla žaloba zamítnuta již soudem prvního stupně, sdělil, že podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu správné a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř., ostatně žalobci tyto vady řízení ani nenamítali. V odvolacím řízení však došlo k jiné vadě v § 237 odst. 1 o. s. ř. neuvedené (jež odpovídá ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Podání je nesprávné ve smyslu právě citovaného ustanovení zákona mimo jiné i tehdy, jestliže sice obsahuje přesné, určité a srozumitelné údaje, avšak je mezi nimi zjevný logický rozpor. Žalobci v průběhu řízení upřesnili žalobní petit tak, že podle něj mělo jít o určení vlastnictví ke stavbě na jiném pozemku (stavební parcela č. 1862/2), než na kterém skutečně stojí (stavební parcela č. 1862), neboť na LV č. 1740 Katastrálního úřadu v K. pro kat. úz. S. R., obec K. , stavební parcela č. 1862/2 evidována není, čímž se dostali do rozporu s žalobním tvrzením, že jde o pozemek, na němž stavba stojí. Za této situace nelze žalobní petit považovat za správný, přičemž bylo povinností soudu podle § 5 a § 43 odst. 1 o. s. ř. poučit žalobce o této nesprávnosti a vyzvat je k jejímu odstranění. Pokud tak neučinil soud prvního stupně, bylo dobře možné, aby tak učinil v odvolacím řízení odvolací soud. Nesplnění poučovací povinnosti podle posledně uvedených zákonných ustanovení je vadou řízení ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., neboť eventuální opravou žalobního návrhu mohl odpadnout podstatný důvod, pro který odvolací soud žalobu zamítl.

Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení podle § 80 písm. c) o. s. ř., zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem jde tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým.

Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním závěru, že v daném případě naléhavý právní zájem na určovací žalobě není dán, když dosud nikdo není v katastru nemovitostí evidován vlastníkem garáže a žaloba směřuje proti vlastníku stavební parcely č. 1862, nikoli vlastníku parcely č. 1862/2, na níž má být (podle žalobců) garáž postavena. S tímto právním závěrem odvolacího soudu nelze souhlasit.

V daném případě se jedná o určení vlastnictví ke stavbě na cizím pozemku, postavené žalobci bez stavebního povolení, dosud nezkolaudované a nezaevidované v katastru nemovitostí. Právo na ochranu vlastnických práv, a to i žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. má vlastník nemovité věci, i když tato věc není evidována v katastru nemovitostí. Má-li být soudním rozhodnutím určujícím vlastnické právo najisto postaveno, kdo je vlastníkem garáže, a vyřešeny další sporné otázky mezi účastníky, zejména zda jde o samostatnou stavbu či součást nemovitosti prvního žalovaného, a může-li být toto soudní rozhodnutí podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, je naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. dán.

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem bylo nesprávné. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 1 a 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2000

JUDr. František B a l á k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová