22 Cdo 1844/2004
Datum rozhodnutí: 30.08.2005
Dotčené předpisy: § 121 předpisu č. 40/1964Sb.




22 Cdo 1844/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce A. I. v K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému A. spol. s r. o., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 63/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 51/2002-203, 11 Co 52/2002-203, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 51/2002-203, 11 Co 52/2002-203, se ve výroku pod body II. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem stavby plotu z ocelových rámů s výplní, pletivem mezi ocelovými sloupky s betonovou podezdívkou v celkové délce 13,5 bm, postaveného na hranici pozemků parc. č. 2445/1 a parc. č. 2446/1 v k. ú. a obci K. a odvodňovacího žlabu a okapového chodníku umístěných na parcele č. 2445/1 jako příslušenství stavby postavené na stavební parcele č. 1676/2 a kanalizace a kanalizační šachty umístěných na parcele č. 2445/1 jako příslušenství stavby postavené na stavební parcele č. 1676/1, vše v k. ú. K. Tyto stavby koupil spolu s venkovními úpravami, asfaltovou plochou, chodníkem, s veškerým oplocením, opěrnými zdmi a dalším příslušenstvím (porosty) kupní smlouvou z 24. 9. 1996. (Žalobce se též domáhal určení, že žalovaný není vlastníkem těchto věcí; v této části byla žaloba pravomocně zamítnuta a rozsudek odvolacího soudu nebyl dovoláním dotčen, proto není předmětem dovolacího řízení.)

Okresní soud v Klatovech (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem z 21. 6. 2001, č. j. 10 C 63/2000-169, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou z 28. 6. 1996, převáděl dárce Sdružení technických sportů a činností ČR na obdarovaného Asociaci víceúčelových základních organizací technických sportů a činností ČR dům čp. 385/II na stavební parcele č. 1676/1 v k. ú. K., evidovaný jako objekt občanské vybavenosti zapsaný na LV č. 426 pro obec a k. ú. K. u katastrálního úřadu v K. (bývalá klubovna) s pěti stáními - garáže na stav. parc. č. 1676/2 tamže a venkovními úpravami (vodovodní a kanalizační přípojkou, zpevněnou plochou dvora na st. parc. č. 1676/1 a oplocením). Žalobce je pak na základě kupní smlouvy z 24. 9. 1996 uzavřené s Asociací víceúčelových základních organizací technických sportů a činnosti ČR jako prodávajícím, vlastníkem staveb na stavebních parcelách č. 1675, 1676/1 a 1676/2 v k. ú. K. Ve smlouvě je uvedeno, že stavby jsou postaveny na pozemcích ve vlastnictví České republiky a prodávající má k těmto pozemkům právo trvalého užívání. Předmětem převodu byly též součásti a příslušenství uvedených staveb v rozsahu, jak byly popsány ve znaleckém posudku znalce V. Ř. z 16. 3. 1996 (v tomto posudku nejsou uvedeny věci o které v tomto sporu jde). Žalovaný je na základě kupní smlouvy z 3. 2. 1998 vlastníkem pozemků parc. č. 2445/1 a 2446/1 v k. ú. K. Součástí této smlouvy bylo i zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu v šíři 3 m podél hranice pozemků parc. č. 2444/5 a 2444/4 ve prospěch uživatele stavební parcely č. 1676 a stavby umístěné na této parcele. Předmětná stavba plotu se nachází na hranici pozemků parc. č. 2445/1 a 2446/1 v k. ú. K., ostatní věci, které jsou předmětem sporu se nachází na pozemku parc. č. 2445/1. Žalobce v průběhu řízení předložil dodatek ke kupní smlouvě z 24. 11. 1999 (na které nejsou podpisy úředně ověřeny), kde jsou specifikovány věci, jejichž vlastnictví se žalobce domáhá a dodatek ke znaleckému posudku z 22. 11. 1999, kde jsou tyto věci oceněny. Soud prvního stupně uvedl, že ve smlouvě o převodu nemovitostí musí být vedle věci hlavní i řádně uvedeny a specifikovány věci, které jsou jejím příslušenstvím. Z předložené kupní smlouvy z 24. 9. 1996 však nevyplývá, že by předmětem převodu byly věci, které jsou předmětem sporu a nevyplývá to ani ze znaleckého posudku z 16. 3. 1996, ve kterém není předmět sporu nijak specifikován ani popsán. Smlouva o převodu nemovitostí musí být zásadně písemná, podpisy účastníků musí být na jedné listině, nejlépe úředně ověřeny a příslušenství musí být přesně a řádně identifikováno musí být popsáno o jaké příslušenství se jedná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla splněna. Stavba oplocení - pletiva v rámech v délce 13,65 m s betonovou podezdívkou ani další věci nacházející se na pozemku parc. č. 2445/1 v k. ú. K., které mají povahu příslušenství staveb postavených na parcelách č. 1675, 1676/1 a 1676/2 v k. ú. K. nebyly předmětem kupní smlouvy z 24. 9. 1996. Samotný dodatek ke smlouvě nemůže postačovat k prokázání toho, že žalobce je vlastníkem předmětu sporu.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem z 21. října 2003, č. j. 11 Co 51/2002, 11 Co 52/2002-203, rozsudek soudu prvního stupně ve změnil tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem stavby plotu provedeného z ocelových rámů s výplní pletivem mezi ocelové sloupky s betonovou podezdívkou v celkové délce 13,5 bm postaveného na hranici pozemků č. 2445/1 a č. 2446/1 v katastrálním území a obci K. a odvodňovacího žlabu a okapového chodníku umístěných na parcele č. 245/1 jako příslušenství stavby postavené na stavební parcele č. 1676/2 a kanalizace a kanalizační šachty umístěných na parcele č. 2445/1 jako příslušenství stavby postavené na stavební parcele č. 1676/1 tamtéž (bod II. výroku), v části, ve které byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný není vlastníkem věcí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (bod IV. výroku). Dále změnil usnesení soudu prvního stupně z 2. 10. 2001 tak, že se žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení spojených s vydáním předběžného opatření neukládá (bod III. výroku). Odvolací soud považoval právní názor soudu prvního stupně za překonaný a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 133/2001, ze kterého vyplývá, že při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní, bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali, resp. opomenuli uvést. Odvolací soud měl za podstatné, že stavební části původního areálu zajišťoval právě právní předchůdce žalobce a bylo by nelogické, aby s převodem věci hlavní nepřecházelo na jejího nabyvatele i toto příslušenství věci hlavní, spočívající z vedlejších staveb, sloužících této věci hlavní.

Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ). Namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že judikatura o kterou opírá rozhodnutí soud prvního stupně byla překonána a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 133/2001. Nelze totiž jednoznačně, bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem a specifikům použít závěry uvedené v tomto rozhodnutí. Pokud by byly zcela striktně brány v úvahu jen závěry vyplývající z výše uvedené nové soudní judikatury, byla by do určité míry tímto výkladem a aplikací práva nahrazena skutečná vůle smluvních stran pokud jde o určení obsahu právních úkonů. V daném případě nedošlo při uzavíraní kupní smlouvy či ve znaleckém posudku k chybě, omylu, či opomenutí, pokud jde o neuvedení stavby plotu a dalších příslušenství, nýbrž taková byla vůle smluvních stran při uzavírání smlouvy. V původní kupní smlouvě i znaleckém posudku bylo výslovně vyjmenováno veškeré příslušenství, které mělo být smluvně převedeno. Proto nelze jednoznačně dospět k závěru, že vše ostatní co nebylo ve smlouvě výslovně uvedeno, bylo rovněž smluvně převedeno a náleží bez dalšího žalobci. Věci, jenž jsou předmětem tohoto sporu měly být na žalobce převedeny až na základě dodatku ke kupní smlouvě a také dodatečně oceněny dodatkem ke znaleckému posudku. Dovolatel již v řízení zpochybňoval, že dodatek ke smlouvě, který byl žalobcem soudu předložen asi po roce trvání sporu byl skutečně jako právní úkon učiněn v době, kdy je datován. Asociace víceúčelových základních organizací technických sportů a činností ČR, získala nemovitosti, které následně převedla na žalobce, od Sdružení t. s.l a č. ČR, darovací smlouvou z 28.6. 1996. Podkladem této darovací smlouvy byl právě znalecký posudek znalce V. Ř. z 16. 3. 1996, který neobsahoval popis a ocenění předmětné stavby plotu a dalšího příslušenství, proto Asociace v. z. o. t. s. a činností ČR nemohla tyto věci převést na žalobce, neboť nebyla jejich vlastníkem. Tím, že žalobce uzavřel dodatek ke kupní smlouvě připustil, že kupní smlouva z 24. 9. 1996, ze které do té doby dovozoval své vlastnické právo k předmětu sporu, tímto nabývacím titulem skutečně nebyla. S ohledem na uvedené nemůže obstát ani výrok IV. rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu (ve výroku II. a IV.) rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), rozhodnutí odvolacího soudu v části napadené dovoláním a z hlediska výtek v něm uplatněných přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

Podle § 121 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ObčZ ) příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

Právní úkon musí být učiněn určitě a srozumitelně; jinak je neplatný (§ 37 odst. 1 ObčZ). Pod sankcí neplatnosti právního úkonu smlouvy o převodu nemovitosti musí mít smlouvy o převodu nemovitostí písemnou formu (§ 40 odst. 1, § 46 odst. 1 ObčZ). Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině (§ 46 odst. 2 věta druhá ObčZ).

Odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor, vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 133/2001, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen Soubor ) pod č. C 678, ve kterém se uvádí, že při převodu vlastnictví sdílí příslušenství věci právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, jestli účastníci smlouvy v ní toto příslušenství přímo identifikovali, a že vedlejší stavby přecházejí jako příslušenství v případě převodu hlavní stavby na nabyvatele, aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifikovat. Avšak vzhledem k tomu, že tento právní názor nebyl v praxi Nejvyššího soudu zcela respektován, zabýval se touto otázkou velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, publikovaném v Souboru pod č. C 2140 (v době rozhodování o věci ovšem odvolací soud toto rozhodnutí nemohl znát), vyslovil: Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost, je předpokladem jejího přechodu na jinou osobu spolu s věcí hlavní písemné vyjádření vůle toto příslušenství převést. Teprve takové vyjádření vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky . V rozhodnutí velkého senátu se dále uvádí: Příslušenství tvoří věci samostatné, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů a jejich právní režim nesleduje ze zákona bez dalšího režim věci hlavní. Platné právo nemá ustanovení o tom, že by na nabyvatele věci hlavní přecházelo i příslušenství věci. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází. Opačný názor nelze opřít o žádné ustanovení platného práva. Právní úkony týkající se převodu nemovitosti musí být učiněny písemnou formou, a to i v případě, že jde o nemovitost, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí. Je-li příslušenstvím věci hlavní nemovitost (půjde zejména o tzv. vedlejší stavby na převáděném pozemku), je základním předpokladem k tomu, aby mohlo k převodu příslušenství vůbec dojít, vyjádření vůle toto příslušenství převést, a to v písemné formě. Teprve vyjádření vůle převést příslušenství věci, kterým je nemovitost, vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky. V dané věci zaujal odvolací soud právní názor, že příslušenství k věci hlavní drží právní režim věci hlavní, jinými slovy, dojde-li k převodu věci hlavní, dochází automaticky i k převodu vlastnictví příslušenství věci hlavní, není-li ve smlouvě uvedeno jinak. Tento právní názor je, jak vyplývá z úvah uvedených shora, nesprávný .

K tomuto právnímu názoru velkého senátu, z kterého dovolací soud nadále vychází, je třeba dodat, že k platnosti smlouvy o převodu nemovitosti je třeba přesná identifikace příslušenství v právním úkonu, bude-li jím nemovitost která je předmětem evidence v katastru nemovitostí (zejména půjde o pozemky a garáže). Bude-li příslušenstvím nemovitost která evidenci v katastru nepodléhá (různé vedlejší stavby jako kůlny, ploty apod.), postačí k jejich převodu vyjádření, že věc se převádí s příslušenstvím . Ovšem i tu je k převodu příslušenství třeba výslovný projev vůle, který musí být učiněn, jde-li o nemovitost, písemně; i nadále totiž platí, že příslušenství nepřechází bez dalšího , ale je třeba vyjádřit, že věc se převádí i s příslušenstvím.

Je tedy zřejmé, že i v dané věci bylo třeba nejprve postavit najisto, že účastníci v písemné smlouvě o převodu nemovitostí projevili vůli převést i (veškeré) příslušenství a pokud tímto příslušenstvím byly nemovitosti, učinit závěr, zda šlo o nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí; teprve poté bylo možno o žalobě rozhodnout. Nejprve bude třeba zjistit, zda byly takto převedeny sporné věci na právního předchůdce žalobce a v kladném případě bude třeba vyložit kupní smlouvu, o kterou žalobce své vlastnictví opírá, z hlediska, zda tu byl projev vůle převést veškeré příslušenství či jen příslušenství popsané v posudku znalce Řeřichy. Pokud odvolací soud v důsledku zaujetí shora uvedeného právního názoru takto nepostupoval, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ].

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu