22 Cdo 1825/2008
Datum rozhodnutí: 23.11.2010
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 1825/2008

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. M. , b) F. M. , a c) L. M. , zastoupených JUDr. Vítem Pošvářem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí 1/II, proti žalovaným: 1) J. D. , a 2) D. D. , zastoupeným JUDr. Ladislavem Zahradníkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 350/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2007, č. j. 7 Co 2461/2007-396, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.918,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Víta Pošváře.


O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. prosince 2003, č. j. 2 C 350/2001-149, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 2842/1 o výměře 424 m2 v obci a kat. území B., předmětný pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalovaným, jimž uložil, aby žalobcům zaplatili na úplné vypořádání částku 6.909,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 1. října 2004, č. j. 7 Co 1280/2004-227, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. prosince 2003 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že není účelné rozdělení označeného pozemku proto, že žalovaní by neměli přístup na pozemek parc. č. 245/2 a ke stodole na pozemku parc. č. 19. Poukázal na to, že prvořadým způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví je reálné rozdělení věci. Uvedl: jestliže je věc reálně dělitelná a nejsou zde závažné okolnosti, které tomu brání, pak soud při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví jinou možnost, než rozdělení společné věci nemá . Bude na znalci, aby navrhl všechny možné varianty možného rozdělení pozemku, tj. nejen po jeho délce, ale i tzv. napříč .

Soud prvního stupně po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 8. června 2007, č. j. 9 C 350/2001-350, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti parc. č. 2842/1 o výměře 424 m2, zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště T., na LV č. 91 pro obec a kat. území B. Pod bodem II. přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných, každému jednou ideální polovinou k celku, nemovitost parc. č. 2842/1 o výměře 260 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, v obci T. a kat. území B., vytvořenou geometrickým plánem č. 334-329/2005VV, vyhotoveným Ing. R. V. a schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště T., tvořícím nedílnou součást rozsudku. Pod bodem III. přikázal do podílového spoluvlastnictví žalobců, a to žalobkyni a) jednu ideální polovinu k celku, žalobci b) jednu ideální čtvrtinu k celku a žalobkyni c) jednu ideální čtvrtinu k celku, nemovitost parc. č. 2842/4 o výměře 164 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, v obci T. a kat. území B., vytvořenou geometrickým plánem č. 334-329/2005VV, vyhotoveným Ing. R. V. a schváleným Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště T., tvořícím nedílnou součást rozsudku. Pod bodem IV. žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili na vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyni a) částku 1.343,28 Kč, žalobci b) částku 671,64 Kč a žalobkyni c) částku 671,64 Kč. Pod body IV. až VIII. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. 2842/1 v obci T. a kat. území B., a to žalobkyně a) v rozsahu jedné čtvrtiny, žalobce b) jedné osminy, žalobkyně c) jedné osminy, žalovaný 1) jedné čtvrtiny a žalovaná 2) jedné čtvrtiny. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky nedošlo. Žalobci jsou tamtéž mimo jiné dále spoluvlastníky domu č. p. 33 na st. parc. č. 22 a žalovaní domu č. p. 32 na st. parc. č. 18. Účastníci mají přístup ke svým domům zajištěn z veřejné komunikace parc. č. 2796/5 po svých vlastních pozemcích, v případě žalobců i zemědělskou technikou a mechanizací. Přístup na pozemek parc. č. 245/2 a ke stodole na pozemku parc. č. 19 ve vlastnictví žalovaných je možný po předmětném pozemku parc. č. 2842/1 a přes dvůr domu č. p. 32, kde je však velikost projíždějícího vozidla omezena velikostí klenutého vjezdu do dvora. K nemovitostem účastníků je přístup rovněž po tzv. humnech, jehož využití je však komplikováno existencí duplicitního zápisu vlastnictví účastníků v katastru nemovitostí k pozemku parc. č. 200/6. Znalecký posudek č. 503/2005, vypracovaný znaleckým ústavem DOMUS, spol. s r. o., navrhl čtyři varianty rozdělení předmětného pozemku. Varianta č. 1 předpokládá, že příjezd k domu č. p. 32 zůstane původní, část pozemku podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 33 a přístup pro opravy a údržbu domu č. p. 32 bude zajištěn věcným břemenem. Varianta č. 2 předpokládá, že příjezd k domu č. p. 32 zůstane původní, část předmětného pozemku v šíři 1,50 m podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 32 a část pozemku podél domu č. p. 32 připadne k domu č. p. 33. Podle varianty č. 3 by byl zajištěn přístup k domu č. p. 32 jednopruhovou komunikací šířky 3,50 m s tím, že podél stavební parcely bude ponechán pruh pozemku v šíři 1,50 m za účelem zajištění přístupu ke stavbě na st. parc. č. 18 a její opravy a údržbu. Varianta č. 4 předpokládá přístup ke stavbě na st. parc. č. 18 s tím, že její opravy budou zajištěny věcným břemenem. Soud prvního stupně po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku přistoupil k jeho rozdělení podle geometrického plánu Ing. R. V. z 10. 1. 2007, č. 5/07, vypracovaného podle navržené varianty č. 3, která zajišťuje jak žalobcům, tak i žalovaným přístup k jejich nemovitostem, aniž by bylo třeba zřizovat věcné břemeno za účelem oprav a údržby domu žalovaných. Nově vzniklá parc. č. 2842/4 přiléhá k nemovitostem ve vlastnictví žalobců a parc. č. 2842/1 k nemovitosti žalovaných. Při vypořádání dále vycházel z ceny pozemku ve výši 55,97 Kč za 1 m2.

Odvolací soud k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. prosince 2007, č. j. 7 Co 2461/2007-396, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že ve smyslu § 142 odst. 1 obč. zák. přednostním způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví po jeho zrušení je reálné rozdělení věci, je-li dobře možné . Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že předmětný pozemek je reálně dělitelný. Podle odvolacího soudu tento závěr odpovídá skutkovým zjištěním učiněným ze znaleckého posudku a soudem na místě samém o tom, že pozemek parc. č. 245/2 ve vlastnictví žalovaných zůstane i v případě reálného rozdělení předmětného pozemku přístupný po části přikázané do podílového spoluvlastnictví žalovaných. Přístup na pozemek parc. č. 245/2 tak zůstává přístupný jako dosud průjezdem přes nemovitosti žalovaných, kde omezení představuje klenutý vjezd u domu č. p. 32, a po tzv. humnech z účelové komunikace ve vlastnictví státu po pozemcích žalovaných. Nepřisvědčil proto námitce žalovaných, že reálným rozdělením předmětného pozemku budou znepřístupněny jejich jiné nemovitosti, konkrétně pozemek parc. č. 245/2, a že bude ztížen přístup k domu č. p. 32. Podle odvolacího soudu žalovaným nepřísluší, aby ve svůj prospěch argumentovali výší nákladů na terénní úpravy, které mají podle názoru žalovaných vynaložit žalobci, když tito sami tuto námitku neuplatnili. Při rozhodování vyšel shodně jako soud prvního stupně ze stanoviska Městského úřadu v Třeboni, že v souvislosti s dělením pozemku parc. č. 2842/1 není nutné vydání územního rozhodnutí. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále Nejvyšší soud ) z 15. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, poukázal na to, že je-li takto věc možné rozdělit, nemůže soud zkoumat účelné využití věci, které není rozhodující, a navíc se toto kritérium uplatňuje jen při rozhodování o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu .

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítli, že právní názor odvolacího soudu, vyslovený v usnesení, kterým zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně, že věc je dělitelná, není správný. Rozdělením pozemku parc. č. 2841/1 o výměře 424 m2, který je v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha, účelová komunikace, by zaniklo účelové určení tohoto pozemku, a proto je tento pozemek nedělitelný. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 3553/2007, na které odkazuje odvolací soud, nelze na daný případ aplikovat, protože ani jedna z nově vzniklých pozemkových parcel č. 2842/1 a 2842/4 ostatní komunikace nemůže sloužit průjezdu pro žádného z účastníků, a žádnému tedy nemůže sloužit jako účelová komunikace. Hledisko posuzování nákladů na rozdělení věci platí i u reálného rozdělování pozemků. Pokud odvolací soud zamítl návrhy žalovaných na doplnění dokazování ohledně nákladů při rozdělení předmětného pozemku, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zjištění odvolacího soudu, že bez podstatného omezení je možný příjezd podél domu č. p. 32 na pozemek parc. č. 245/2 pruhem o šíři 150 cm, je nesprávné. Tento pruh pozemku nelze jinak, než k zajištění oprav domu žalovaných, využít. Odvolací soud svým rozhodnutím předmětný pozemek zlikvidoval jako účelovou komunikaci a nahradil ji přístupem po tzv. humnech z účelové komunikace ve vlastnictví státu po parc. č. 2815/1, aniž by provedl důkazy o tom, zda taková komunikace skutečně existuje. Podle sdělení a nákresu stavebního úřadu z 28. 1. 2008, které si žalovaní sami vyžádali, komunikace na pozemku PK 2815/1 není vedena v pasportu místních komunikací a předmětná cesta se nachází mimo tento pozemek. Nejde o místní komunikaci ani účelovou komunikaci, ale pouze o polní cestu v lokalitě za tzv. humny. Po tzv. humnech mohou jezdit pouze do zadních vrat stodoly. Humna nelze použít jinak než pro dopravu zemědělskými stroji a mechanizací. Tento přístup je nemožný pro obslužnost stodoly na parc. č. 19, kolny na parc. č. 18 a pro příjezd a odjezd z pozemku parc. č. 245/2. Pozemek parc. č. 245/2 je v katastru nemovitostí veden stejně jako předmětný pozemek jako ostatní plocha, ostatní komunikace. V důsledku rozdělení předmětného pozemku nemá účelová komunikace na pozemku parc. č. 245/2 k sobě navazující průjezd přes pozemek parc. č. 2842/1. Nesprávné právní posouzení věci spočívá také v tom, že odvolací soud neustále posuzuje pozemek parc. č. 2842/1 obecně, ač ho má posuzovat jako účelovou komunikaci . Znalec Ing. S. ve svém znaleckém posudku došel k nesprávným a abstraktním závěrům . Nezkoumal terén za humny a terén pozemku parc. č. 245/2, výškové rozdíly a neprošel úsek od zadních vrat stodoly po odvolacím soudem označovanou účelovou komunikaci. Žalovaní vady znaleckého posudku vytýkali, odvolací soud znalce k posudku nevyslechl, ani nevyhověl návrhům žalovaných na doplnění dokazování. Vzdálenost příjezdu od zadních vrat stodoly přes jejich zahradu s plotem a dále přes jejich ornou půdu, kterou obdělává nájemce, činí 330 m a jízda po polní cestě v blízkosti parc. č. 2815/1 činí 190 m. Odvolací soud dospěl k absurdnímu závěru, že žalovaní se mají dobývat vozidly občanské vybavenosti a vozidly sloužícími k zajišťování oprav a bezpečnosti staveb polním terénem, který zemědělsky obdělává nájemce, mnohdy zamokřeným nebo i zasněženým, a dalšími svými zemědělskými pozemky, které pro občanskou vybavenost nebyly nikdy určeny, a přitom se dobývat prolézačkami ve stodole a kolně . Předtím, než soud věc rozdělí, musí zkoumat účelnost využití věci při jejím nerozdělení, jakož i po jejím rozdělení, neboť se nemůže stát to, aby z jedné věci funkční se stalo více věcí nefunkčních. Při úvahách o rozdělení věci se musí zabývat i náklady na rozdělení věci. Odvolací soud se vyhnul hlediskům účelného využití věci a neposoudil všechny okolnosti případu. K prokázání důvodů dovolání žalovaní navrhli, aby dovolací soud doplnil dokazování vlastním šetřením na místě samém. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i jeho usnesení z 1. 10. 2004, a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli odmítnutí dovolání, příp. jeho zamítnutí, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že je přípustné. Uvedli, že pokud žalovaní brojí proti zrušujícímu usnesení odvolacího soudu z 1. 10. 2004, není dovolání proti takovému rozhodnutí přípustné, nehledě na to, že lhůta k podání dovolání dávno uplynula. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ), neboť z rozhodnutí soudu prvního stupně nevyplývá, že by tento soud právně posuzoval věc jinak než odvolací soud, a ze zrušujícího usnesení neplyne, že by odvolací soud dospěl k závěru o jiném právním názoru a že by jím soud prvního stupně zavázal. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Judikatura Nejvyššího soudu o tom, že hledisko účelného využití věci lze použít až tehdy, je-li zjištěno, že rozdělení věci není dobře možné a soud rozhoduje o přikázání jednomu z účastníků, je konstantní a vyplývá přímo ze zákona. Žalovaní nesprávně vycházejí z toho, že i při posuzování dělitelnosti věci je třeba k účelnosti dělení věci přihlížet, a kromě toho ztotožňují hledisko účelného využití pozemku a jeho účelové určení. Náklady na odstranění terénní vlny na nově vzniklém pozemku parc. č. 2842/4 představují náklady na změnu dosavadního stavu nikoli náklady na rozdělení pozemku. Žalovaní i po rozdělení předmětného pozemku mají zajištěn přístup ke svým nemovitostem. Přístup k pozemku parc. č. 245/2 a stodole na st. parc. č. 19 je možný projetím průjezdů, které se ve stavbách tvořících objekt č. p. 32 nacházejí. Předmětný pozemek žalovaní jako přístupovou cestu nyní neužívají a ani jej takto ani užívat nelze. Přístup osobním automobilům, zdravotní službě či hasičům k nemovitostem žalovaným je z veřejné komunikace parc. č. 2786/5. Tato vozidla by stejně po předmětném pozemku projet nemohla.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a převzatá odvolacím soudem o možnosti přístupu a průjezdu na pozemek žalovaných parc. č. 245/2 mají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Námitka nesprávnosti skutkového zjištění odvolacího soudu, že příjezd na pozemek parc. č. 245/2 pruhem o šíři 150 cm je možný bez podstatného omezení podél domu č. p. 32, neobstojí, neboť nalézací soudy takové skutkové zjištění neučinily. Učinily však zjištění, že uvedený příjezd je možný přes nemovitosti žalovaných (dvorem domu č. p. 32) nebo po tzv. humnech z účelové komunikace ve vlastnictví státu a po pozemcích žalovaných. O pruhu pozemku o šíři 150 cm podél domu č. p. 32 odvolací soud hovoří v souvislosti s možným přístupem na pozemek parc. č. 245/2, tedy chůzí, příp. projetím se stavebním kolečkem. Z obsahu spisu se přitom podává, že žalovaný 1) při jednání soudu prvního stupně počátkem roku 2002 jako účastník řízení uvedl, že předmětný společný pozemek užívá k příjezdu na pozemek parc. č. 245/2 jen zřídka, když občas tudy veze dříví na káře, ale dva až tři roky tudy nejel. Podle zjištění odvolacího soudu učiněného při místního ohledání i podle znaleckého posudku znaleckého ústavu DOMUS, s. r. o., k pozemku parc. č. 245/2 a ke stodole na pozemku parc. č. 19 mají žalovaní také přístup přes dvůr svého domu č. p. 32 s tím omezením, že se projíždí klenutým vjezdem do dvora. Z toho je zřejmé, že účelu, ke kterému žalovaní používají (používali) předmětný pozemek, může být bez potíží dosaženo cestou přes dvůr žalovaných. Zanikla-li v důsledku rozdělení předmětného pozemku možnost žalovaných průjezdu v dosavadním rozsahu, nejsou tím v zásadě dotčeni, mohou-li daného účelu dosahovat jiným průjezdem po výlučně svých pozemcích. Ostatně sami žalovaní považují průjezd většími vozidly podél jejich domu č. p. 32 za nežádoucí s ohledem na statiku tohoto domu, který podle sdělení žalovaného nemá základy.

Z hlediska právního posouzení věci dovolatelé namítali, že prioritnímu vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku reálným rozdělením brání skutečnost, že tímto způsobem vypořádání nepřípustně zaniká (mění se) dosavadní účelové určení tohoto pozemku, neboť přestává sloužit jako komunikace umožňující spojení (cestu) účastníků k jiným jejich nemovitostem v odděleném vlastnictví.

Dovolací soud sdílí názor dovolatelů jen potud, že důsledkem reálného rozdělení věci nemůže být zánik (destrukce) vypořádávané věci nebo zánik její hospodářské využitelnosti či užitné hodnoty. V dané věci se však podle přesvědčení dovolacího soudu o takový případ nejedná, poněvadž nově vytvořené pozemky nadále slouží potřebám jejich nových vlastníků, nadále jsou ekonomicky využitelné. Žalobcům toto řešení hospodářsky vyhovuje a není vyloučeno, že jejich nově vytvořený pozemek jim bude sloužit jako součást cesty z veřejné komunikace parc. č. 2795/5 na jejich pozemek parc. č. 242. Žalovaným pro ně nově vytvořený pozemek č. parc. 2842/1 nadále slouží jako komunikace umožňující přístup z téže veřejné komunikace k jejich domu č. p. 32 a do dvora u tohoto domu. Pokud pak jde o od veřejné komunikace vzdálenější výrazně zúženou část pozemku parc. č. 2842/1 podél domu žalovaných o šíři 1,5 m, nejde jen o prostor sloužící údržbě či opravě jejich domu, ale současně zůstává alternativní spojnicí s pozemky žalovaných za jejich domem, po níž lze procházet a kterou lze i projet např. se stavebním kolečkem. Lze jen poznamenat, že i pěšina může představovat účelovou komunikaci.

Z uvedených důvodů je dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu prezentovanou zmiňovaným usnesením ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, publikovaným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 5754, podle kterého závěru o reálné dělitelnosti pozemků v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nepřekáží skutečnost, že pozemky po rozdělení bude možno užívat k určenému účelu s určitým omezením oproti dosavadnímu stavu . Proto také dovolací soud hodnotí rozsudek odvolacího soudu jako správný, poněvadž rozdělením vytvořené pozemky nadále slouží či mohou sloužit jejich vlastníkům takovým způsobem, jak odpovídá jejich dosavadní povaze, byť s určitým (nikoli nevýznamným) omezením.

V případě reálného rozdělení pozemku konstitutivním rozhodnutím soudu podle § 142 odst. 1 obč. zák., ke kterému je připojen geometrický plán se všemi potřebnými náležitostmi, k rozdělení dochází dnem právní moci takového rozhodnutí. Pokud jde o náklady rozdělení předmětného pozemku, ty by mohly představovat náklady na postavení plotu na hranici mezi parc. č. 2842/1 a parc. č. 2842/4. Zákon ale vlastníku pozemku neukládá povinnost jej oplotit nebo jinak ohraničit. Takovou povinnost může vlastníku pozemku uložit soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu, jen je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb (§ 127 odst. 2 obč. zák.). Pokud žalovaní tvrdili, že předpokladem využívání pozemku parc. č. 2842/4 je provedení nákladných terénních úprav, pak žalobci neuplatňovali, aby se na nich žalovaní podíleli, a je zcela na žalobcích, zda je provedou a za jakou cenu.

K dovolacím námitkám ve vztahu k možnosti jiného příjezdu k nemovitostem účastníků tzv. cestou po humnech dovolací soud poznamenává, že s ohledem na již řečené v souvislosti s prioritou reálného rozdělení pozemku, nejsou tyto námitky relevantní, neboť ani tato sporná přístupová cesta nemůže sama o sobě odůvodnit odmítnutí možnosti reálného rozdělení nemovitosti, jejíž spoluvlastníci nehodlají setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Proto také není opodstatněné, aby žalobci byli vyslechnuti k tomu, k jakému účelu chtějí užívat pozemek jim přikázaný, nehledě k tomu, že nejsou bez dalšího povinni uvádět, jak v budoucnu hodlají se svým majetkem nakládat. Ostatně podle § 243a odst. 2 o. s. ř. dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání. Provedení místního ohledání dovolacím soudem v dané věci by nebylo dokazováním k prokázání důvodů dovolání, ale dokazováním ve věci samé, které dovolací soud provádět nemůže.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud takové vady neshledal.

Protože dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. nebyly v daném případě naplněny, dovolací soud dovolání žalovaných podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných 1) a 2) bylo zamítnuto a žalobcům a), b) a c) vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobcům a), b) a c) představují odměnu advokáta za jejich zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 3 odst. 1, bodu 4 (z částky 23.731,28 Kč), § 4 odst. 2 písm. c), § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů částku 7.365,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 9.918,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní 1) a 2) dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci a), b) a c) podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. listopadu 2010

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu