22 Cdo 1820/2003
Datum rozhodnutí: 14.01.2004
Dotčené předpisy: § 205 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1820/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce V. T., proti žalované J. S., zastoupené advokátem, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 328/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 8 Co 1012/2000-33, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 8 Co 1012/2000-33, se ve výroku o zastavení řízení o odvolání žalované a ve výroku o nákladech odvolacího řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 11. července 2000, č. j. 30 C 328/99-20, pod bodem I. výroku uložil žalované, aby žalobci vydala lednici zn. Ardo v pořizovací ceně 10.190,- Kč a pračku zn. Philco v pořizovací ceně 15.000,- Kč , a pod body II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 30. listopadu 2000, č. j. 8 Co 1012/2000-33, řízení o odvolání žalované do výroku pod body I. a II. zastavil, ve výroku pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zastavil řízení o odvolání žalované z toho důvodu, že žalovaná ani přes poučení odvolacím soudem o náležitostech odvolání neupřesnila, čeho se domáhá, a setrvala na návrhu, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, aby jí bylo uloženo vydat předmětné věci soudnímu vykonavateli v blíže neurčeném výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a uspokojit se částečně z titulu pohledávky za navrhovatelem ve výši 32.000,- Kč . Tento návrh odvolací soud považoval za natolik neurčitý, že jej nelze projednat.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že řízení je postiženo jinou vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že pokud její procesní přednesy nebyly v souladu s příslušnými procesními předpisy, pak bylo povinností odvolacího soudu, aby ji podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) nejen vyzval k odstranění vad podání, příp. ústního přednesu, ale poučil ji také o tom, jakým způsobem tuto opravu provést. Obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem z 30. 11. 2000 nenasvědčuje tomu, že odvolací soud svoji poučovací povinnost stanovenou v § 5 OSŘ splnil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výrocích o zastavení odvolacího řízení a nákladech odvolacího řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání s tím, že žalované jde jen o oddálení vydání zadržovaných věcí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen OSŘ ).

Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle § 205 odst. 1 OSŘ má odvolání mimo jiné obsahovat údaj o tom, čeho se odvolatel domáhá (tj. zda navrhuje změnu či zrušení napadeného rozhodnutí), kterým je vymezena tzv. kvalitativní stránka odvolání.

Z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem z 30. 11. 2000 je zřejmé, že odvolací soud žalovanou do protokolu toliko poučil o povinnosti navrhnout konkrétní znění rozsudku, co se týká rozhodnutí ve věci samé, resp. tak, aby její návrh byl zcela srozumitelný včetně sankce zastavení odvolacího řízení pro neurčitost návrhu, opravuji odvolání .

Žalovaná po tomto poučení navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. byl změněn tak, že je povinna vydat věci uvedené v tomto odstavci vykonavateli a uspokojit se částečně z titulu pohledávky za navrhovatelem ve výši 32 000,- Kč . Podle názoru odvolacího soudu jde o návrh neurčitý, který nelze projednat.

Nejvyšší soud ČR v usnesení z 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36, ročník 1999, vyslovil právní názor, že výzva k odstranění vad podání musí obsahovat údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o tom, že řízení bude zastaveno, jestliže podání nebude včas opraveno nebo doplněno; výzvu činí soud formou usnesení. Výzva soudu k odstranění vad podání musí obsahovat i určení přiměřené lhůty, ve které má účastník nesprávné nebo neúplné podání opravit nebo doplnit. Postrádá-li výzva k odstranění vad podání tuto lhůtu, nemůže soud řízení zastavit podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. Je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení . V usnesení z 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněném v téže sbírce pod č. 47, ročník 2000, Nejvyšší soud ČR dovodil, že pro vady odvolání, na které soud odvolatele neupozornil nebo pro které mu nepodal konkrétní poučení o způsobu jejich odstranění, odvolací řízení zastavit nelze. Maří-li odvolatel řádný průběh odvolacího řízení tím, že odvolání řádně nedoplní (neodůvodní je), lze takový postup vzniknou-li v jeho důsledku ostatním účastníkům zvýšené náklady (např. tím, že odvolací argumenty přednese odvolatel ústně až u odvolacího jednání, které bude následně odročeno proto, aby druhá strana sporu měla možnost na odvolací námitky v přiměřeném časovém rámci reagovat) postihnout rozhodnutím ve smyslu § 147 odst. 1 o. s. ř., nikoli zastavením odvolacího řízení .

S ohledem na uvedené nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za správné. Protože odvolací soud podle § 212 odst. 1 OSŘ projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž by přitom byl vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. § 212 odst. 3 a 4 OSŘ), nebrání neuvedení údaje o tom, čeho se odvolatel domáhá, v pokračování v odvolacím řízení, je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá. Jestliže za daných předpokladů neuvedení údaje o tom, čeho se odvolatel domáhá, nebrání v pokračování v odvolacím řízení, pak tím spíše pokračování v odvolacím řízení nemůže bránit uvedení odvolacího návrhu, který je neurčitý. Z odvolání žalované bylo zřejmé, které rozhodnutí odvoláním napadá a v jakém rozsahu. Proto i když vznesla neurčitý odvolací návrh na změnu rozsudku soudu prvního stupně, který se navíc dotýkal změny samotného žalobního petitu, k níž však je oprávněn toliko žalobce, nebránilo to odvolacímu soudu, aby v řízení pokračoval. Ostatně ani postup odvolacího soudu nebyl správný, když výzvu k odstranění vad odvolání neučinil formou usnesení, neurčil přiměřenou lhůtu, v níž by žalovaná měla vady odvolání odstranit, a neuvedl, jak má žalovaná, pokud jde o konkrétní odvolací návrh, opravu odvolání provést.

Z uvedených důvodů dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku o zastavení řízení odvolacího řízení, jakož i v akcesorickém výroku o nákladech odvolacího řízení, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2004

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu