22 Cdo 1796/2010
Datum rozhodnutí: 23.06.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 1796/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně R. P., zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Dubová 1, proti žalovanému B. S. , zastoupenému JUDr. Otto Žižkou, advokátem se sídlem v Sokolově, Jiráskova 977, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 486/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2010, č. j. 15 Co 335/2009-286, takto:

I. Řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 18. května 2009, č. j. 15 C 486/2006-203, se zastavuje .

II. Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2010, č. j. 15 Co 335/2009-286, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Sokolově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. května 2009, č. j. 15 C 486/2006-203, vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil 2.500.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Plzni (dále jen odvolací soud ) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 18. ledna 2010, č. j. 15 Co 335/2009-286, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudky soudů obou stupňů napadl žalovaný dovoláním z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci uvedeným soudům k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolatel v dovolání kromě rozsudku odvolacího soudu napadl výslovně i rozsudek soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.

Směřoval-li dále žalovaný své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud shledal dovolání proti tomuto rozsudku nepřípustným.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovolání může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se ostatně předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením § 242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky www.nsoud.cz ).

Dovolání nevymezuje relevantní hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Dovolání je výhradně polemikou dovolatele se skutkovými zjištěními soudů na základě odlišného hodnocení důkazů, což dovolatel také v dovolání uvádí. Tím, že na odlišných skutkových závěrech dospívá k jinému názoru na posouzení důvodnosti žalobkyní uplatněného nároku, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak ve skutečnosti dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.

Dovolatel nesprávné právní posouzení věci spojené s existencí zásadního právního významu rozhodnutí pojí s výhradou vůči závěru soudů, že dluh vzniklý účastníkům za trvání manželství ve výši 6.000.000,- Kč byl věřiteli v plné výši ještě za trvání manželství uhrazen . Tato námitka je svou povahou výhradou vůči skutkovým zjištěním a závěrům odvolacího soudu a již proto nemůže mít význam pro přípustnost dovolání.

Ve vztahu k dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., že odvolací soud zatížil řízení vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud dodává, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b), c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že procesně úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2010

JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu