22 Cdo 179/2015
Datum rozhodnutí: 24.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



22 Cdo 179/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy Asociace svobodných odborů České republiky , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1811/6, IČO: 00006033, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 18, proti žalované ZO OS KOVO, JIHLAVAN, a. s., JIHLAVA , se sídlem v Jihlavě, Znojemská 64, IČO: 18198066, zastoupené Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 306/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2014, č. j. 21 Co 199/2011-287, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Znojmě (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 12 C 306/2007-250, zamítl žalobu, aby byla žalovaná uznána povinnou vyklidit a vyklizenou předat žalobci s klíči rekreační chatu Bítov, č. e. 12 ind. rekreace, postavenou na pozemku parc. č. 768/33 (dále jen rekreační chata ), zapsanou na LV č. 342 pro obec a k. ú. Bítov u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 2. září 2014, č. j. 21 Co 199/2011-287, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci a důvodu, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Podle dovolatele napadené rozhodnutí spočívá v tzv. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení , přičemž dovolací soud může zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, přičemž tento extrémní rozpor je v posuzované věci dán. Toto jiné nesprávné hmotněprávní posouzení žalobce spatřuje zejména v tom, že odvolací soud na základě provedeného dokazování dovodil nesprávná skutková zjištění, a proto na věc aplikoval nesprávnou právní normu. Žalobce od samého počátku tvrdil a stále tvrdí, že je výlučným vlastníkem rekreační chaty, a proto je ve sporu aktivně věcně legitimován. Odvolací soud i přes konstatované listiny, jimiž provedl důkaz, převzal velmi zjednodušený závěr v tom smyslu, že problematika majetku odborových svazů je velmi složitá a neprůhledná. Žalovaná na rozdíl od žalobce neprokázala své nástupnictví po ZV ROH STS Jihlava, a proto nemůže být vlastnicí rekreační chaty. Žalovaná pak nemůže být ani vlastnicí na základě případného vydržení, neboť jednoznačně neprokázala dobrou víru . S ohledem na uvedené žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 2. září 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 26. listopadu 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání není přípustné.
Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz )].
V daném případě dovolání není přípustné již z toho důvodu, že dovolatel řádně nevymezil přípustnost dovolání tak, jak ji vyžaduje rozhodovací praxe dovolacího soudu, nýbrž toliko odkazuje na § 237 o. s. ř., což však k přípustnosti dovolání zjevně nepostačuje. Přípustnost dovolání přitom založit nemůže ani dovolatelova rozsáhlá polemika se skutkovým stavem, kterou se snaží dovolací soud přesvědčit o tom, že došlo k extrémnímu rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu.
Dovolatel navíc uplatňuje v dovolání nepřípustné dovolací důvody, když sice namítá jiné nesprávné hmotněprávní posouzení , ale ve skutečnosti toliko rozporuje zjištěný skutkový stav, tak jej dovodily soudy obou stupňů, čímž se snaží dovolací soud přesvědčit o tom, že právě on je vlastníkem rekreační chaty. Podle občanského soudního řádu ve znění od 1. ledna 2013 je však jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 24. února 2015
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu