22 Cdo 177/2008
Datum rozhodnutí: 08.12.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 177/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. C., zastoupenému advokátem, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 389/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2006, č. j. 8 Co 409/2006-158, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud ve Frýdku-Místku ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne


13. října 2005, č. j. 8 C 389/2002-108, ve znění opravného usnesení ze dne 13. října 2005, č. j. 8 C 389/2002-117, a doplňujícího rozsudku ze dne 5. dubna 2006, č. j. 8 C 389/2002-134, výrokem pod bodem I. zřídil ve prospěch žalobce a všech budoucích vlastníků domu čp. 307, stojícího na pozemku parc. č. st. 486 zastavěná plocha


a nádvoří, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro M. k., pracoviště F.-M., na LV 629 pro k. ú. a obec M., věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy vozidly všeho druhu, přes pozemky ve vlastnictví žalovaného, parc. č. 1436, 1435 a 1441, 1439/2, vše vedeno ve zjednodušené evidenci dle stavu původního pozemkového katastru (PK), uvedené ve výpisu z katastru nemovitostí katastrálního úřadu pro M. k., pracoviště F.-M., na LV 197 pro k. ú. a obec M., a to v rozsahu vymezeném grafickým vyjádřením v geometrickém plánu č. 872-9608/2004 ze dne 18. 5. 2005, vyhotoveno Ing. J. H., který tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku , výrokem pod bodem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 23.466,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku , výrokem pod body III. a IV. rozhodl o nákladech řízení a výrokem pod bodem V. zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zřízení věcného břemen spočívajícího v právu chůze a jízdy vozidly všeho druhu přes pozemky ve vlastnictví žalovaného parc. č. 1436, 1435, 1441 a 1439/2, vše vedeno ve zjednodušené evidenci dle stavu původního pozemkového katastru (PK), uvedené ve výpisu z katastru nemovitostí, Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště F.-M., na LV 197, pro k. ú. a obec M., ve prospěch všech budoucích vlastníků pozemků parc. č. st. 486 zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 1446/5 trvalý travní porost, parc. č. 1551/7 trvalý trávní porost, parc. č. 1533/1 lesní pozemek a pozemků vedených ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru (PK), parc. č. 1446/3, 1446/4, 1447/1 a 1531/7, zapsaných u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště F.-M., na LV 629 pro k. ú. a obec M. .


Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 26. října 2006, č. j. 8 Co 409/2006-158, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení a doplňujícího rozsudku s výjimkou výroku v odstavcích II., III. a IV. potvrdil. Výrok v odstavci II. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 46.932,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku . Výrok v odstavcích III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.





Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.


Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně.


Přípustnost dovolání v daném případě přichází v úvahu jen za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Samotná skutečnost, že odvolací soud v poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání není právní skutečností, která by přípustnost dovolání založila. Dovolání by bylo bez dalšího přípustné jen v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně, ta však byla učiněna ve prospěch dovolatele byla zvýšena výše náhrady za zřízení věcného břemene. V této části není dovolatel k podání dovolání subjektivně legitimován (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4309/2008, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 6827).


Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále Nejvyšší soud ) ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu,


C. H. Beck, (dále jen Soubor rozhodnutí ) pod č. C 3080. Neuvede-li dovolatel


v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat tzv. nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 5042. Jinak řečeno, dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, včetně toho, že žalobce na pozemky nemá jiný přístup


a že zřízení nové cesty by vyžádalo 500.000,- Kč.


Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.


V rozsudku ze dne 20. července 2005, sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod č. C 3678, se uvádí: Při zřizování nezbytné cesty je třeba dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Přístup ke stavbě nelze zajistit jinak též v případě, že zajištění přístupu bude technicky možné, náklady na jeho zřízení však budou natolik vysoké, že jejich vynaložení nebude možné po vlastníku stavby spravedlivě požadovat .


Dovolání proti druhé větě výroku odvolacího soud je nepřípustné již z toho důvodu, že proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2004, sp. zn. 21 Cdo 2265/2003, Soubor rozhodnutí č. C 2458).


Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalovanému právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 8. prosince 2009


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu