22 Cdo 1747/2005
Datum rozhodnutí: 04.08.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 239 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1747/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. V., zastoupenému advokátem, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 61/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2004, č. j. 23 Co 356/2004-191, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 27. dubna 2004, č. j. 8 C 61/2001-179, zamítl žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne 25. září 2003, č. j. 8 C 61/2001-149, odmítl odvolání žalobce ze dne 21. dubna 2004 proti usnesení ze dne 24. března 2004, č. j. 8 C 61/2001-171, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolání k odvolání žalobce usnesením ze dne 2. listopadu 2004, č. j. 23 Co 356/2004-191, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v § 237 odst. 2, dále v § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ.

V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti výše označenému rozsudku a odmítnuto odvolání pro opožděnost proti označenému usnesení. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok. [viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále Soubor rozhodnutí ), pod C 264, Svazek 3].

Přípustnost dovolání tak nevyplývá z § 237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé.

Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 238 odst. 1, § 238a odst. 1 a § 239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, jímž bylo rozhodnuto o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a odmítnutí odvolání pro opožděnost. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 840, Svazek 12.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. srpna 2005

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu