22 Cdo 1740/2015
Datum rozhodnutí: 20.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 135c obč. zák. ve znění do 31.12.2013



22 Cdo 1740/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. arch. J. H. a b) A. H. , zastoupených Mgr. Filipem Smějou, advokátem se sídlem v Praze, Vinohradská 938/37, proti žalovanému Ing. V. Š. , zastoupenému Mgr. Janem Slunečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Dalimilova 579/5, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 1/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 26 Co 264/2014-309, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Jičíně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 10 C 1/2011-216, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen na vlastní náklady odstranit tři železobetonové sloupy pro nadzemní elektrické vedení, vč. vzájemného kabelového propojení těchto sloupů vrchním závěsným kabelem, umístěné na pozemcích č. 3189/1 na LV č. 748 a č. 3189/2 na LV č. 749 v katastrálním území N. P., které jsou ve spoluvlastnictví žalobců a), b). Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové (dále ,,odvolací soud ) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 326 Co 264/2014-309, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění k 1. 1. 2014 (dále o. s. ř. ), a uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. V rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda smlouva o zřízení věcného břemene, jejíž předmět má být specifikován geometrickým plánem, který je její součástí, je platným právním úkonem ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v případě, kdy ke dni podpisu smlouvy geometrický plán specifikující předmět smlouvy není součástí smlouvy a zda lze takovou smlouvu považovat za souhlas s umístěním stavby na pozemku žalobce. Dále žalobce argumentuje, že taková smlouvá je absolutně neplatný právní úkon podle § 37 odst. 1 a § 39 obč. zák. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že žalobě vyhoví.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Rozsudek odvolacího soudu však na vyřešení dovolatelem předestřené otázky nezávisí. Odvolací soud dospěl k závěru, že stavba žalovaného (tři sloupy, které jsou součástí elektrické přípojky) na pozemcích žalobců, není neoprávněnou stavbou ve smyslu § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, neboť byla zřízena s jejich souhlasem na dobu časově neomezenou již v roce 2002. Oprávněnost stavby nedovozoval ze smlouvy o věcném břemeni uzavřenou mezi účastníky 11. 12. 2009; pouze uvedl, že tato smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí a že i podle ní žalobci chtěli stavbu přípojky také sami využít pro plánovanou stavbu domů na svých pozemcích.

Protože dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Žalovanému by podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 20. října 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu