22 Cdo 1706/2011
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 135c odst. 3 obč. zák.




22 Cdo 1706/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti žalovaným: 1) Ing. J. S., a 2) J. S. , zastoupeným JUDr. Vladislavem Ševčíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Sadová 6, o uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby a o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 146/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 27. ledna 2011, č. j. 60 Co 442/2010-251, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení 5.203,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Zdeňky Pechancové.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Zlíně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. 8. 2010, č. j. 28 C 146/2004-216, rozhodl, že zřizuje na části pozemku parcela č. 720/1 v obci a katastrálním území V., zapsaném na LV č. 769 v rozsahu vyčleněném v geometrickém plánu vypracovaném Geodetickou a kartografickou kanceláří Ing. J. M., Z., č. geometrického plánu 1817-0084/2002 ze dne 7. 11. 2002, jenž je nedílnou součástí výroku rozsudku, věcné břemeno odpovídající právu každého vlastníka garáže postavené na pozemcích st. p. č. 2331/1 a st. p. č. 2331/2 v obci a k. ú. V. užívat část pozemku označeného novým parcelním číslem st. p. č. 2331/2 k výkonu vlastnického práva ke garáži, nacházející se na tomto pozemku označeném parcelním číslem st. p. č. 2331/2, (výrok I.), že věcné břemeno se zřizuje za náhradu 5.000,- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalovaného 1) (výrok II.), že zřizuje věcné břemeno spočívající v právu cesty v podobě průchodu a průjezdu vozidly do 3,5 t přes pozemek p. č. 720/3 a pozemek p. č. 720/1, zapsané na LV č. 769 pro obec a k. ú. V., vyznačené na geometrickém plánu č. 2349-471/2008 ze dne 17. 10. 2008, vyhotoveném Ing. T. P., jenž je nedílnou součástí výroku rozsudku, a to ve prospěch každého vlastníka garáže postavené na pozemcích st. p. č. 2331/1 a st. p. č. 2331/2 v obci a k. ú. Vizovice, a to tak, aby byl zajištěn přístup k pozemkům vyznačeným v geometrickém plánu č. 1817-0084/2002 ze dne 7. 11. 2002, vyhotoveném Ing. J. M. G., jako pozemky st. p. č. 2331/1 a st. p. č. 2331/2, jež vznikly oddělením z pozemku p. č. 720/1 v obci a k. ú. V., (výrok III.) a že věcné břemeno se zřizuje za náhradu 10.000,- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalovaného 1) (výrok IV.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V. a VI.).
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 60 Co 442/2010-251, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zřizuje věcné břemeno k pozemku parc. č. 720/1 v katastrálním území a obci V., a to jeho části vymezené v geometrickém plánu zpracovaném geodetem Ing. J. M., dne 7. 11. 2002, č. geometrického plánu 1817-0084/2002, který je nedílnou součástí rozsudku, nově označené jako parc. č. st. 2331/2 v katastrálním území a obci V., spočívající v umístění části stavby garáže bez čp./če. postavené na pozemích nově označených ve výše citovaném plánu jako parc. č. st. 2331/1 a parc. č. st. 2331/2 v katastrálním území a obci V., a to ve prospěch každého vlastníka stavby garáže bez čp./če. postavené na pozemích nově označených ve výše citovaném geometrickém plánu jako parc. st. č. 2331/1 a parc. č. st. 2331/2 v katastrálním území a obci V., že věcné břemeno se zřizuje za náhradu 15.000,- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným k jejich ruce společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku, že zřizuje věcné břemeno k pozemkům parc. č. 720/1 a parc. č. 720/3 v katastrálním území a obci V., a to k jejich části v mezích a hranicích geometrického plánu vytvořeného geodetem Ing. T. P. dne 17. 10. 2008, č. 2349-471/2008, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, spočívající v právu cesty v podobě průchodu osob a průjezdu vozidel do hmotnosti 3,5 tun, a to k zajištění přístupu ke garáži postavené na pozemcích nově označených v geometrickém plánu zpracovaném geodetem Ing. J. M. dne 7. 11. 2002, č. geometrického plánu 1817-0084/2002, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. st. 2331/1 a parc. č. st. 2331/2 v katastrálním území a obci V., a to ve prospěch každého vlastníka garáže bez čp./če. postavené na pozemcích nově označených v geometrickém plánu zpracovaném geodetem Ing. J. M. dne 7. 11. 2002, č. geometrického plánu 1817-0084/2002, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. st. 2331/1 a parc. č. st. 2331/2 v katastrálním území a obci V., že věcné břemeno se zřizuje za náhradu 23.635- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným k jejich ruce společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. - III.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost uplatňují podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (ve znění do 31. 12. 2012) a podávají je jak uvádějí - z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch dovolatelů; ti tak nejsou subjektivně legitimováni podat dovolání proti měnící části, a na rozhodnutí odvolacího soudu je tak třeba pohlížet jako na potvrzující (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2009, sp. zn. 30 Cdo 1188/2007 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4441/2007, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7176, rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, sp. zn. 3 Cdo 83/94, Právní rozhledy č. 2/1995). Přípustnost dovolání by tak připadala do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463). Tak tomu je i v dané věci.
K námitkám dovolatelů se jen stručně uvádí: O nepovolenou stavbu podle stavebního práva nešlo; žalobce stavěl na základě stavebního povolení z 23. 5. 1995, na čemž nic nemění ani skutečnost, že omylem stavěl i na části sousedního pozemku. Pokud jde o náhradu, postupoval odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Znalcem stanovenou náhradu za zřízení věcného břemene, která již tak v sobě zahrnovala omezení práva žalovaných na dobu neurčitou (na dobu existence stavby), mnohonásobně zvýšil; toto zvýšení není nepřiměřené.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady představují odměnu advokátky za jeho zastoupení v dovolacím řízení a činí podle § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 17 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před novelou vyhl. č. 64/2012 Sb., částku 4.000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Další náklady jsou dány 21% náhradou za daň z přidané hodnoty z částky 4.300,- Kč ve výši 903,- Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) a celkem činí 5.203,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 20. března 2013 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu