22 Cdo 1656/2009
Datum rozhodnutí: 02.03.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




22 Cdo 1656/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. V. , zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalovanému M. R. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Vaško, advokátem se sídlem v Praze 4, Do Čtvrti 81/4, o zaplacení částky 90.839,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 55/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 29 Co 276/2008-148, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. ledna 2008, č. j. 9 C 55/2004-123, takto:


I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 29 Co 276/2008-148, se odmítá.
II. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. ledna 2008, č. j. 9 C 55/2004-123, se zastavuje.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.004,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Jiříčka.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 9 C 55/2004-123, rozhodl výrokem pod bodem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 47.008,70 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 9. 10. 2001 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku , výrokem pod bodem II., že žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 43.830,30 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 9. 10. 2001 do zaplacení, se zamítá a výrokem pod body III., IV. a V. o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č. j. 29 Co 276/2008-148, potvrdil výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně a výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaný podává dovolání jak proti rozsudku odvolacího soudu, tak proti rozsudku soudu prvního stupně; konkrétně napadá výrok rozsudku soudu prvního stupně pod body I., III. a V. a výrok odvolacího soudu pod body I. a II.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.


Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Dovolací soud se při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. musí vypořádat s každou dovolatelem vymezenou právní otázkou. Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod č. C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.


Podstata dovolání spočívá ve výtce, že nebylo zjištěno, že by žalovaný dal souhlas k použití toho materiálu, kterým byla střecha opravena. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že soud učinil skutkové zjištění, že žalovaný dal k použití tohoto materiálu konkludentní souhlas; sám se totiž podílel na klempířských pracích, a měl tak možnost namítat, že s jeho použitím nesouhlasí. Dovolací výtka tak spočívá ve tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování; nejde o polemiku s právním posouzením věci.

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. ledna 2008, č. j. 9 C 55/2004-123, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věta první a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalobci vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání, která činí podle § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 3.870,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náklady jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 20 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 834,- Kč a celkem tedy činí 5.004,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. března 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu