22 Cdo 1638/2009
Datum rozhodnutí: 14.03.2011
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř.




22 Cdo 1638/2009

ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně I. O., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 48, proti žalovaným 1) A. E., a 2) E. E., o uložení povinnosti zdržet se užívání části nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 3/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-263, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-266, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-263, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-266, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 5 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 8. února 2008, č. j. 34 C 3/2005-221, rozhodl výrokem pod bodem I., že z dvojgaráže umístěné v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 2974 na pozemku parc. č. 4199/49, zapsané u Katastrálního úřadu hlavního města Prahy na LV č. 1804 pro kat. úz. S., obec Praha, část obce Smíchov, jejíž společné prostory jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných, jsou žalovaní povinni zdržet se užívání části dvojgaráže označené písmenem A o celkové ploše 15,5 m2 podle výkresu Ing. L. P., který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí, a to od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem pod bodem II. uložil žalovaným povinnost zdržet se užívání části pozemku parc. č. 4199/68 ostatní plocha, zapsaného na LV jako výše, označené podle výkresu Ing. L. P., který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako A o celkové ploše 133,1 m2, a to od právní moci tohoto rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Soud vzal za prokázané, že žalovaní byli žalobkyní jako většinovou spoluvlastnicí informováni dne 29. 12. 2006 o jejím rozhodnutí o rozsahu užívání garáže, toto rozhodnutí však nerespektují. Rozsah a způsob užívání společných částí navržený žalobkyní považoval soud za spravedlivý a odpovídající velikosti spoluvlastnických podílů, proto shledal žalobu důvodnou.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 16. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-263, ve spojení s usnesením ze dne 20. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-266, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zahájení odvolacího řízení odvolací soud zjistil, že žalovaní prodali bytovou jednotku č. 2974/1 nacházející se v domě č. p. 2974, a odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech domu a na stavebním pozemku parc. č. 4199/49 a pozemku parc. č. 4199/68, manželům A. a E. E. Nabyvatelé se v kupní smlouvě zavázali respektovat žalobkyní určený způsob užívání společných částí nemovitostí. Usnesením ze dne 16. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-260, odvolací soud rozhodl na návrh žalobkyně v souladu s § 107a o. s. ř., že v řízení bude pokračováno na straně žalovaných s A. a E. E.

Odvolání původních žalovaných odvolací soud shledal důvodným, byť z jiných důvodů. Soud prvního stupně rozhodoval za situace, kdy žalovaní nerespektovali rozhodnutí většinové spoluvlastnice o rozsahu a způsobu užívání společných částí nemovitostí z 21. 11. 2006. Jejich právní nástupci však toto rozhodnutí žalobkyně respektují a do výkonu jejích práv nezasahují. Tím se žaloba, aby se zdrželi žalobkyní nepovoleného užívání společných částí nemovitostí, stala nedůvodnou.

Usnesením ze dne 20. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-266, pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů .

Proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení ze dne 20. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-266, podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně zcela vyhověl její žalobě a zavázal žalované zdržet se užívání společných nemovitostí ve vymezeném rozsahu. Za rozhodný považuje ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. stav v době rozhodování soudu prvního stupně, kdy žalovaní nerespektovali její rozhodnutí jako většinové spoluvlastnice o úpravě užívání společných nemovitostí. Odvolací soud měl bez ohledu na skutečnost, že v mezidobí původní žalovaní bytovou jednotku se spoluvlastnickými podíly na společných nemovitostech prodali manželům E., rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, a protože tak neučinil, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci. Důsledkem je, že žalobkyně byla poškozena na svých právech, která uplatňovala ve sporu trvajícím více než tři roky, a nebylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ani před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím.

Dovolatelka tvrdí, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Svým postupem odvolací soud, který o jejím návrhu na změnu účastníků na straně žalovaných ve smyslu § 107a o. s. ř., podaném dne 20. 8. 2008, rozhodoval až u jednání, ve kterém vynesl rozsudek, a usnesení podle § 107a o. s. ř. doručil účastníkům teprve 14 dní poté, způsobil, že ani jedna ze stran nemohla žádným právně odpovídajícím způsobem reagovat. Žalobkyně až do doby rozhodnutí nemohla nahlížet na manžele E. jako na účastníky řízení a ti nemohli vykonávat žádná práva účastníků, např. vzít zpět odvolání podané jejich právními předchůdci. Nechápe, jaký smysl má poučení o dovolání na uvedeném usnesení, když soud podle § 107a o. s. ř. rozhodoval jako soud prvního stupně . Manželé E. byli předvoláni k jednání před odvolacím soudem, aniž by v té době byli účastníky řízení. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, ve znění usnesení ze dne z 20. října 2008, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., že (podle obsahu dovolání) jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.

Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného (§ 211 o. s. ř.). Protože pro odvolací řízení nic jiného stanoveno není, platí, že i pro rozsudek odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (viz např. David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář, I. díl, Wolters Kluwer ČR, a. s., Praha 2009, s. 687; Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1059). Dovolací námitka, že odvolací soud měl vycházet ze stavu věci v době rozhodování soudu prvního stupně, tak není důvodná.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

S osobou, která má nadále na základě procesního nástupnictví vystupovat jako účastník řízení, může soud jednat jako s účastníkem až poté, co usnesení o procesním nástupnictví (§ 107a odst. 1 o. s. ř.) nabude právní moci. V dané věci bylo usnesení ze dne 16. října 2008, č. j. 53 Co 223/2008-260, kterým odvolací soud rozhodl na návrh žalobkyně v souladu s § 107a o. s. ř., že v řízení bude pokračováno na straně žalovaných s A. a E. E., doručeno účastníkům až 30. 10. 2008, t. j. 14 dnů po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu. Jestliže za této situace jednal odvolací soud s A. a E. E. jako s účastníky řízení a naopak již takto nejednal s původní žalovanou, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Problém, na který dovolání poukazuje, spočívá zejména v tom, že dosavadní průběh řízení nasvědčoval tomu, že žaloba byla podána důvodně a zamítnuta byla jen pro změnu v chování žalované strany (ke které došlo v důsledku právního nástupnictví); přesto žalobkyni soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Touto otázkou se tak dovolací soud nemohl zabývat. Lze podotknout, že občanský soudní řád v platném znění neobsahuje ustanovení, které by v případě, že byl pro změnu chování žalovaného zamítnuta žaloba, která byla podána důvodně, výslovně umožňovalo uložit úspěšnému žalovanému povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení; v takovém případě uložení této povinnosti žalovanému umožňuje postup podle § 146 odst. 2 o. s. ř.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu