22 Cdo 1637/2012
Datum rozhodnutí: 16.05.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 151 odst. 3 obč. zák.




22 Cdo 1637/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Aloisií urkovičovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, proti žalované L. M., o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 292/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 11 Co 360/2011-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud ve Vsetíně ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 11. února 2011, č. j. 20 C 292/2009-109, zamítl žalobu na zrušení věcného břemene, jemuž odpovídá právo průjezdu a chůze vlastníka pozemků parc. č. 1259/2, parc. č. 1260, parc. č. 1261, parc. č. 1263, parc. č. st. 286 a zemědělské budovy bez č. p. na tomto pozemku ležící, parc. č. st. 285 a budovy k bydlení č.p. 116 na tomto pozemku ležící, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Vsetín na LV č. 660 pro obec a katastrální Lidečko, přes pozemek parc. č. 1259/1 zapsaný u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Vsetín na LV č. 262 pro obec a katastrální území L. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 4. listopadu 2011, č. j. 11 Co 360/2011-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadené části v odstavci I. výroku v tom správném znění, že se zamítá žaloba, aby bylo zrušeno věcné břemeno, jemuž odpovídá právo průjezdu a chůze vlastníka pozemků parc. č. 1259/2, parc. č. 1260, parc. č. 1261, parc. č. 1263, parc. č. st. 286 a zemědělské budovy bez čp. na tomto pozemku ležící, pozemku parc. č. st. 285 a budovy čp. 116 na tomto pozemku ležící, to vše v k. ú. a obci Lidečku přes pozemek parc. č. 1259/1 v k. ú. a obci L. Rozsudek soudu prvního stupně změnil i ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Z obsahu dovolání se podává, že napadené rozhodnutí má mít podle názoru dovolatele ve věci samé po právní stránce zásadní význam pro řešení otázky, zda změna poměrů, která je způsobilá vést ke zrušení věcného břemene cesty, může spočívat v tom, že osoba blízká oprávněnému zřídí na svém pozemku cestu, kterou by mohl užívat i oprávněný k přístupu k panující nemovitosti. Tato otázka však zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.
Dovolací soud opětovně vyslovil, že § 151p odst. 3 obč. zák. patří k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena právním předpisem; zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. V dovolacím řízení tak lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (viz např. usnesení ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 4687/2007). Dovolací soud konstatuje, že samotná okolnost, že oprávněný z věcného břemene má nadále možnost přístupu na svou nemovitost z pozemku, patřícího osobě jemu blízké, ještě bez dalšího neznamená, že jsou to podmínky pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů. Úvahy odvolacího soudu na str. 4 jeho rozsudku nejsou zjevně nepřiměřené. Pokud se žalobce dovolává účelové komunikace na pozemku syna žalované, je třeba uvést, že soudy neučinily zjištění, že by šlo o komunikaci zatíženou právem obecného užívání pozemních komunikací; z rozhodnutí naopak vyplývá, že komunikace má sloužit jen vlastníkovi pozemku, na kterém je zřízena. Nemovitost žalované by se tak po zrušení věcného břemene ocitla bez právně zajištěného přístupu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. května 2013 JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu