22 Cdo 1610/2010
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 151p odst. 2 obč. zák.




22 Cdo 1610/2010


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) M. D. a b) F. D. , zastoupených JUDr. Věrou Rýdlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Dobronická 1257, proti žalované J. K. , zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, o určení zániku věcného břemene, vedené u Okresního soudu pro Prahu-východ pod sp. zn. 9 C 73/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2007, č. j. 26 Co 23/2007-130, ve znění usnesení ze dne 3. března 2010, č. j. 26 Co 23/2007-159, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Obvodní soud pro Prahu-východ (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 20. 7. 2006, č. j. 9 C 73/2005-109, pod bodem I. výroku zamítl žalobu proti K. K., původně označenému jako žalovaný 2), o určení, že zaniklo věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30 50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice . Pod bodem II. výroku určil, že věcné břemeno chůze a jízdy zřízené usnesením Okresního soudu v Jílovém sp. zn. Č. d. 30 50/32 ze dne 8. 1. 1932 ve prospěch pozemku parc.č. 610/2, zapsaného na LV č. 1793, na pozemcích: parcela st. 597, parcela č. 610/1, parcela č. 610/8, zapsaných na LV č. 2766, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ, pro katastrální území L., obec Kamenice, zaniklo . Pod body III a IV. rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 21. 3. 2007, č. j. 26 Co 23/2007-130, ve znění usnesení ze dne 3. 3. 2010, č. j. 26 Co 23/2007-159, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a IV. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.

Žalobci se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále Nejvyšší soud ) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.

V dané věcí přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), jen v případě přípustného dovolání nešlo-li by ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck Praha, (dále Soubor rozhodnutí ) pod C 5042]. Dovolatelka nevymezila hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jako otázku zásadního právního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává.

Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 346/2006, publikovaném v Souboru rozhodnutí pod C 4001, vyslovil právní názor, že věcné břemeno zaniká ze zákona podle § 151p odst. 2 obč. zák. nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti v případě, že jeho výkon je nadále pro trvalé změny (faktické nebo právní) nemožný . Postup podle § 151p odst. 3 obč. zák. by přicházel v úvahu, pokud by výkon věcného břemene byl možný, ale neúčelný, případně došlo-li k jiné změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného . Právní závěr odvolacího soudu o zániku předmětného věcného břemene podle § 151p odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá jeho skutkovému závěru, že cesta odpovídající služebnostem jízdy a chůze zřízeným počátkem třicátých let minulého století vedla jinudy, než tvrdí žalovaná, a že tato cesta není a nebyla dlouhodobě vlastníky pozemků panujících využívána a ani po nastalých pozemkových změnách být využívána jako v minulosti nemůže. Zpochybnění skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze založit. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 3078. Nelze-li zpochybnit uvedený skutkový závěr odvolacího soudu, je správný i právní závěr z něho plynoucí, tj. že se žalované nepodařilo prokázat, že věcné břemeno vedlo jinudy, než jak dovodil odvolací soud.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 za použití § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost se dodává, že eventuální pochybení soudu prvního stupně formulací výroku v odstavci II. je formální povahy a mohlo by být vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen v případě přípustného dovolání. Nicméně lze poznamenat, že i kdyby vymezení služebných pozemků neodpovídalo jejich současnému označení po předchozích úpravách pozemků spojených s přečíslováním, je tento výrok s ohledem na označení rozhodnutí soudu, jímž bylo věcné břemeno zřízeno (ve spojení s lokalizací podle nyní existujících pozemků), dostatečným podkladem pro výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobcům žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2010 JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu