22 Cdo 1604/2007
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:





22 Cdo 1604/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. Ch., zastoupenému advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 153/91, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Okresní soud v Novém Jičíně (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze 14. 2. 2001, č. j. 8 C 153/91-359, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. a obci T., a to domu č. p. 93 na st. p. č. 365, pozemku st. p. č. 365 a pozemkům parcelních čísel 1406, 1407, 1408/2 a 1408/3, nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložil jí, aby zaplatila žalovanému na vypořádání podílů 460 000,- Kč. Současně zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni za vložené investice do nemovitostí 187 730,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci předmětné nemovitosti nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví manželů koupí podle kupní a darovací smlouvy z 16. 9. 1969, uzavřené s rodiči žalobkyně. V roce 1976 bylo jejich manželství rozvedeno a bezpodílové spoluvlastnictví k nemovitostem nebylo vypořádáno dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Nemovitosti tak přešly podle zákonné domněnky do podílového spoluvlastnictví účastníků, každému z ideální poloviny. Protože je od rozvodu užívala a udržovala žalobkyně, byly jí přikázány do výlučného vlastnictví. Při určení náhrady, kterou jí bylo uloženo zaplatit žalovanému, vycházel soud prvního stupně z obvyklé ceny nemovitostí, dané i tím, že podle smlouvy z roku 1969 svědčí právo bezplatného užívání bytu v domě nesvéprávnému bratru žalobkyně M. P. Žalobu o zaplacení investic soud prvního stupně zamítl z důvodu promlčení.


K odvolání účastníků Krajský soud v Ostravě usnesením z 13. 11. 2001, č. j. 10 Co 532/2001-450, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby vyzval žalobkyni ke specifikaci investic a zjistil aktuální obvyklou cenu nemovitostí.


Usnesením ze 14. 3. 2003, č. j. 8 C 153/91-522, soud prvního stupně připustil rozšíření žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. 1 408/1 v k. ú. a obci T. Pozemek nabyli účastníci rovněž smlouvou z roku 1969, a to podle čl. III. darem každý v rozsahu ideální poloviny. Dalším usnesením z 8. 10. 2004, č. j. 8 C 153/91-570, soud prvního stupně vyloučil k samostatnému řízení žalobu o zaplacení částky 250 000,- Kč, které se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého jejími investicemi do nemovitostí.


Soud prvního stupně rozhodl znovu rozsudkem z 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, tak, že zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v k. ú. a obci T, a to domu č. p. 93 stojícímu na pozemku st. p. č. 365 zastavěná plocha a nádvoří a pozemkům parcelních čísel 1406 trvalý travní porost, 1407 trvalý travní porost, 1408/1 orná půda, 1408/2 zahrada a 1408/3 trvalý travní porost, do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal dům č. p. 93 na st. p. č. 365 a pozemky st. p. č. 365 a parc. č. 1408/2 a č. 1407, do výlučného vlastnictví žalovaného pozemky parc. č. 1406, č. 1408/1 a č. 1408/3 a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalovanému částku 204 985,- Kč, a to tak, že částku 100 000,- Kč zaplatí žalovanému do šesti měsíců od právní moci rozsudku a zbytek 104 985,- Kč do dvanácti měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl také o nákladech řízení.


Soud prvního stupně zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem podle § 142 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále ObčZ ), ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. K vypořádání uvedl, že nemovitosti rozdělil mezi spoluvlastníky tak, že žalobkyni přikázal dům, ve kterém bydlí, a pozemky k domu funkčně přiléhající, zbývající pozemky, v zájmu toho, aby náhrada na vypořádání byla co nejnižší, přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. Obvyklou cenu nemovitostí zjistil soud prvního stupně ze znaleckého posudku J. O., přičemž účastníci se shodli, že právo bydlení M. P. snižuje obvyklou cenu domu o 75 000,- Kč.


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 2. 5. 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým a právním posouzením věci soudem prvního stupně.


Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Aniž zmiňuje jeho přípustnost, odůvodňuje ho podle obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále OSŘ )) tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 OSŘ). Namítá, že v řízení bylo vypracováno několik znaleckých posudků o ceně nemovitostí a poslední znalecký posudek znalce J. O. č. neodpovídá skutečnosti a je značně nadhodnocen. To proto, že se nejedná o obvyklou cenu nemovitostí ke dni rozvodu manželství účastníků, která tehdy činila cca 50 000,- Kč. Dále žalobkyně poukazuje na to, že sama dokončila v domě bytovou jednotku a že nemovitosti se nachází v chráněné krajinné oblasti. Dům je postavený v roce 1899 z vepřovice (nepálené hlíny) tloušťka zdí je 60 cm a není v něm zavedena voda. Rozsudek odvolacího soudu nepřihlíží ani k tomu, že žalobkyně žije z důchodu, má v opatrování bratra a ve společné domácnosti bydlí ještě s dvěma zletilými syny. Odvolací soud nevzal v úvahu, že žalovaný neprokázal zaplacení poloviny kupní ceny nemovitostí. Z toho důvodu je kupní smlouva z roku 1969 neplatná a žalovaný se nestal spoluvlastníkem nemovitostí. Podle žalobkyně je žalovaný spoluvlastníkem jen určité části domu , neboť za dobu trvání manželství byla postavena část obvodových zdí východní části domu, kde dříve byla stodola; základy domu však již byly . Žalobkyně dále uvádí, že zánikem manželství zaniká společné jmění manželů a všechny další úpravy a rekonstrukce již nemohou do společného jmění patřit . Připomíná ještě, že žalovaný je též spoluvlastníkem hospodářské budovy a pozemků, které podle smlouvy z roku 1969 dostal darem od jejích rodičů, že žalovaný prodal společný automobil a se žalobkyní se nijak nevypořádal. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.





Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.


Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 OSŘ).


Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ, neboť odvolací soud sice zrušil první rozsudek soudu prvního stupně v této věci, ale závazný právní názor ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pro soud prvního stupně nevyslovil; uložil soudu prvního stupně jen doplnit dokazování znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí.


V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 OSŘ).


Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek a v dovolání tak nelze uvádět nové skutečnosti. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.


Žalobkyně však v dovolání namítá, že zjištěná obvyklá cena nemovitostí nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přičemž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 OSŘ přípustnost dovolání založit nemůže. Rovněž námitka žalobkyně, že žalovaný se stal spoluvlastníkem jen určité části domu , je podle obsahu zpochybněním skutkového zjištění, z něhož soudy ohledně domu (jako jediné nemovitosti) vycházely: ve znaleckém posudku znalce Z. O. z 12. 2. 1995 je popsán stav domu v roce 1969 a jeho úpravy provedené nejprve do roku 1976, mimo jiné, že na místě bývalé stodoly vyzděny stěny pro dva pokoje , a následné úpravy domu provedené žalobkyní. Rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního významu pro posouzení otázky neplatnosti kupní smlouvy pro nezaplacení kupní ceny, neboť žádné ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, za jehož účinnosti byla kupní smlouva z 16. 9. 1969 uzavřena, neplatnost kupní smlouvy s takovým důvodem nespojoval. Žalobkyně také v dovolání zaměňuje zánik majetkového společenství manželů - v případě účastníků šlo o zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů (§ 148 odst. 1 ObčZ, ve znění před novelou provedené zákonem č. 131/1982 Sb.), a vypořádání tohoto majetkového společenství manželů (§ 507a ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb.), se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví podle § 142 odst. 1 ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Bezpodílové spoluvlastnictví manželů rozvodem manželství soudem zaniká, a proto při jeho vypořádání soud vychází ze stavu věcí ke dni zániku tohoto spoluvlastnictví a z jejich obvyklých cen ke dni vypořádání (k tomu srovnej R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000 Sb., publikovaný pod C 496 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví se také soud může odchýlit od rovnosti podílů, když přihlíží především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného majetku (§ 150 ObčZ, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb.) Naproti tomu, rozhoduje-li soud o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle § 142 odst. l ObčZ, ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb., teprve právní mocí tohoto rozhodnutí dochází ke zrušení spoluvlastnictví a konstituují se nové vlastnické vztahy. Proto soud vypořádává věci podle velikosti podílů v jejich obvyklých cenách ke dni jeho rozhodování. Jak už uvedl soud prvního stupně s odkazem na R 46/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, může se spoluvlastník, jehož investicemi došlo ke zhodnocení společné věci, domáhat vůči spoluvlastníku tzv. širšího vypořádání. V daném případě byl žalobkyní uplatněný nárok vyloučen k samostatnému řízení a námitky žalobkyně, týkající se jejích investicí do nemovitostí, nejsou v tomto řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví významné. Pokud žalobkyně v dovolání také uvedla, že účastníci nabyli smlouvou z roku 1969 do vlastnictví věci také darem, byla to žalobkyně, která žalobou vymezila předmět tohoto řízení: sama tak navrhla, aby se předmětem řízení staly jak nemovitosti, které účastníci smlouvou z roku 1969 koupili, tak pozemek parc. č. 1408/1, který jim byl touto smlouvu darován.


Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. srpna 2007


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu