22 Cdo 1597/2002
Datum rozhodnutí: 12.09.2002
Dotčené předpisy: § 243c odst. 4 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1597/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., pro zařazení majetku do aktiv dědictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 C 255/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2002, č. j. 20 Co 622/2000-53, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. března 2002, č. j. 20 Co 622/2000-53, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. července 2000, č. j. 8 C 255/99-40, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že se nemovitosti - objekt bydlení čp. 15 a pozemky parc. č. 658, 659 a 660 v obci a katastrálním území V. zařazují do aktiv dědictví po R. H., zemřelé dne 22. 5. 1988 a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je vždy přípustné, jestliže řízení trpí vadami taxativně vypočtenými v § 237 odst. 1 OSŘ (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2), které způsobují tzv. zmatečnost rozhodnutí (řízení). K takovým vadám přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, tedy i když nebyly v dovolání uplatněny. V posuzovaném případě dovolatelka takovéto vady nenamítala a ani z obsahu spisu se jejich existence nepodává.



Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, zbývá posoudit jeho přípustnost z pohledu ustanovení § 238 a § 239 OSŘ



Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozsudků uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takový případ v dané věci nejde.



Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 OSŘ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.



Ani podle § 239 odst. 2 OSŘ přípustnost dovolání nepřichází v úvahu. Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Žalobkyně totiž nenavrhla, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.



Za této procesní situace, kdy nelze dovodit přípustnost dovolání podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ], aniž se mohl věcně zabývat jejími dovolacími námitkami tak, jak byly v dovolání uplatněny.



Výrok o nákladech dovolacího řízení vyplývá z toho, že žalovaný byl úspěšný a příslušela by mu proto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ náhrada těchto nákladů. Žádné náklady mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. září 2002

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu