22 Cdo 1577/2014
Datum rozhodnutí: 13.08.2014
Dotčené předpisy: § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 3 o. s. ř.



22 Cdo 1577/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. H. R. , P. a b) Ing. B. S. , tamtéž, zastoupených Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 719/9, proti žalované Ing. R. R., Č. B., zastoupené JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 3, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 159/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 51 Co 512/2013-150, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 51 Co 512/2013
-150, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 21. června 2013, č. j. 38 C 159/2011-112, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. července 2013, č. j. 38 C 159/2011-116, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem v katastrálním území S., obci P., a to budově bez čp/če stavbě technického vybavení na pozemku parc. č. 934, jiné stavbě na pozemku parc. č. 935, budově bez čp/če objektu občanské vybavenosti na pozemku parc. č. 936, budově bez čp/če garáži na pozemku parc. č. 937, průmyslovému objektu bez čp/če na pozemku parc. č. 939/77 a pozemkům parc. č. 934, 935, 936, 937, 938, 939/3, 939/67, 939/77, 939/78 a 939/90, zapsaným na listu vlastnictví č. 515 Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, nařídil jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje mezi spoluvlastníky tak, že každý z nich obdrží 1/3 vzhledem k celku (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům do tří měsíců od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 701.651 Kč k rukám jejich právní zástupkyně a dále uložil žalované povinnost nahradit státu prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 náklady ve výši 58.400,- Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že byli ve věci úspěšní.
Městský soud v Praze (dále ,,odvolací soud ) k odvolání žalované usnesením ze dne 17. prosince 2013, č. j. 51 Co 512/2013-150, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a ohledně nákladů státu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že povinnost k jejich zaplacení uložil žalobcům i žalované, a to každému z nich ve výši 19.466,65 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Dále nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Konstatoval, že se žalovaná nebránila zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, navrhovala pouze jiný způsob vypořádání než žalobci, a to ten, který musí soud podle pořadí uvedeném v § 142 občanského zákoníku zkoumat jako první. Jestliže následně soud zjistil, že nemovitosti nelze rozdělit, a rozhodl proto o vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví způsobem, který navrhovali žalobci, tedy prodejem a rozdělením výtěžku, neznamená to jejich procesní úspěch ve věci. Odvolací soud proto aplikoval § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků a ve výroku V. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každému z účastníků nést náklady řízení vynaložené státem rovným dílem.
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalobci dovolání. Dovolání považují za přípustné podle § 237 o. s. ř. a uplatňují přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Tvrdí, že v daném případě neměli jinou možnost, než se domáhat vydání autoritativního rozhodnutí soudu, finanční prostředky na úhradu soudního poplatku vynaložili účelně, a soud prvního stupně rozhodl v souladu s jejich návrhem. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení, nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žalobcům přizná náklady řízení představující soudní poplatek a náklady právního zastoupení a dále žalované uloží povinnost zaplatit náklady státu.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 17. prosince 2013 a dovolání bylo podáno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen o. s. ř. ).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné vyřešení právní otázky, jakým způsobem mají být vymezená pravidla při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), dovolatelé řešení přijaté odvolacím soudem v dovolání napadají a rozhodnutí odvolacího soudu se odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání přípustné i důvodné.
Podle § 142 odst. 1 3 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
Již Nejvyšší soud SSR v rozboru a zhodnoteniu rozhodovacej činnosti súdov na Slovensku vo veciach podielového spoluvlastníctva a stanovisku občianskoprávneho kolégia republiky ze dne 8. března 1973, Cpj 8/72, uveřejněného pod č. 54/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.
K principu, podle kterého je plný procesní úspěch v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dán tam, kde soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem navrženým žalobcem, se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v rozsudku ze dne 28. března 1980, sp. zn. 3 Cz 4/80, uveřejněném ve Výběru civilní judikatury, 1980, a nově např. v usnesení ze dne 10. prosince 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
Uvedená východiska akceptovala i judikatura Ústavního soudu České republiky v usnesení ze dne 15. července 2009, sp. zn. III. ÚS 1637/09, uveřejněném na internetových stránkách nalus.usoud.cz, závěrem, podle kterého jestliže soud k návrhu žalobce zruší podílové spoluvlastnictví a vypořádá je způsobem, který žalobce navrhoval, jedná se o procesní úspěch v plném rozsahu bez ohledu na jednání účastníků před zahájením řízení nebo na to, že by druhý spoluvlastník mohl žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podat také.
V projednávané věci soud žalobě vyhověl, neboť podílové spoluvlastnictví účastníků vypořádal navrhovaným způsobem, když podílové spoluvlastnictví k nemovitostem zrušil, nařídil jejich prodej a rozdělení výtěžku mezi účastníky každému jednou třetinou. Lze tedy hovořit o plném procesním úspěchu na straně žalobců.
Závěr odvolacího soudu, který na daný případ aplikoval § 142 odst. 2 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal žádnému z účastníků a náklady řízení vynaložené státem mezi účastníky rozdělil rovným dílem, je proto v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci tak dovolatelé uplatnili právem.
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1, 2 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243g odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. srpna 2014
Mgr. David Havlík předseda senátu