22 Cdo 1572/2002
Datum rozhodnutí: 11.09.2002
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1572/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce G. L. spol. s r. o., proti žalovanému N. , spol. s r. o., zastoupenému advokátkou, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 Nc 212/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2001, č. j. 11 Co 507/2000-38, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 27. května 2001, č. j. 11 Co 507/2000-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále soud prvního stupně ) usnesením ze dne 28. července 2000, č. j. 9 Nc 212/2000-16, zamítl návrh na vydání předběžného opatření, kterým se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo, aby žalobci nebránil ve vstupu do nemovitostí na parcele č. 400 a parcele č. 1/1, zapsaných u Katastrálního úřadu v K. V. na LV č. 391 pro kat. úz. D., sestávajících ze zastavěné plochy o výměře 871 m2, garáže a dílny a ostatní plochy o výměře 1861 m2, a dále, aby soud zakázal žalovanému disponovat s blíže označeným movitým majetkem žalobce umístěným v těchto prostorách.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. února 2001, č. j. 11 Co 507/2000-38, ve znění usnesení ze dne 27. května 2001, č. j. 11 Co 507/2000-51, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby strpěl vstup žalobce do výše označených nemovitostí a zdržel se dispozice s blíže označeným movitým majetkem žalobce umístěným v těchto prostorách, zejména jakkoliv tímto majetkem nakládat, užívat jej, pronajímat, zcizovat, spotřebovávat nebo jej přemisťovat. žalobci uložil, aby do jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení podal u soudu návrh na ochranu svého práva.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ ve znění po novele č. 30/2000 Sb.]. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. září 2001, č. j. 22 Cdo 1284/2001-64, podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.dovolání jako opožděně podané odmítl.

Ústavní soud nálezem ze dne 17. dubna 2002, sp. zn. I. ÚS 612/01, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2001, č. j. 22 Cdo 1284/2001-64, zrušil.

Nejvyšší soud vázán právním názorem Ústavního soudu, že žalovaný podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu včas, znovu jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, se nejprve zabýval jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. To však neplatí, jde-li mimo jiné o usnesení o předběžném opatření, jak je tomu i v tomto případě. Proto není dovolání podle tohoto ustanovení přípustné.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ.

Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ, k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 OSŘ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ustanovení § 237 odst. 2 OSŘ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, nebyly z obsahu spisu zjištěny.

Dovolání žalovaného bylo proto jako nepřípustné odmítnuto [§ 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok, o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. září 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu