22 Cdo 1546/2001
Datum rozhodnutí: 14.09.2001
Dotčené předpisy:




22 Cdo 1546/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce S. b. s., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) K. Ch. a 2) E. Ch., zastoupeným advokátem, o neplatnost kupní smlouvy a určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 397/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. ledna 2001, č. j. 15 Co 807/2000-65, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Sokolově (dále jen soudu prvního stupně") ze dne 12. září 2000, č. j. 7 C 397/97-41, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že kupní smlouva o koupi domu čp. 1754 v K. ul. v S. se stavební parcelou č. 2215/2 o výměře 76 m2 zapsaných u Katastrálního úřadu v S. na listu vlastnictví č. 2480 pro katastrální území a obec S., uzavřená dne 6. 12. 1994 mezi žalobcem a žalovanou je neplatná" (výrok I.), a že žalobce je vlastníkem objektu bydlení čp. 1754 v S., K. ul. se stavební parcelou č. 2215/2 o výměře 76 m2 v katastrálním území S. zapsaných na listu vlastnictví č. 2480 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v S." (výrok II.) a jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. dále uvádí, že došlo k porušení dobrých mravů z hlediska ustanovení § 3 a § 39 občanského zákona (dále jen ObčZ"). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 15. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "OSŘ").

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými účastníky řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není v této věci přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však tyto podmínky splněny nebyly, neboť potvrzujícímu rozsudku nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.

Dovolání není přípustné ani podle § 239 odst. 1 OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 OSŘ.

Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Žalobce vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhl. Proto přípustnost dovolání není dána ani podle § 239 odst. 2 OSŘ.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 věta prvá OSŘ rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2001



JUDr. Marie Rezková

předsedkyně senátu