22 Cdo 1484/2001
Datum rozhodnutí: 13.12.2001
Dotčené předpisy: § 93 předpisu č. 99/1963Sb.




22 Cdo 1484/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J., výrobního družstva, zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. K., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 C 682/2000, o dovolání P. k., s. r. o., zastoupené advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2001, č. j. 7 Co 683/2001-62, takto:

I. Dovolání do výroku o odmítnutí odvolání R. Š. se odmítá.

II. Dovolání do výroku o odmítnutí odvolání P. k., s. r. o., se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 22. září 2000, č. j. 5 C 682/2000-13, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. listopadu 2000, č. j. 5 C 682/2000-16, určil, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu v P. v katastru nemovitostí na LV č. 4532 pro obec a kat. úz. P., a to objekt postavený na stavební parc. č. 4003, stavební parc. č. 4003 a parc. č. 1867/9 ostatní plocha manipulační plocha, jsou ve vlastnictví žalobce.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal R. Š. odvolání, ke kterému doložil fotokopii plné moci, udělené mu žalovaným dne 13. dubna 1996.

Dne 30. listopadu 2000 došel soudu prvního stupně návrh P. k., s. r. o. (dále jen P. k. ), jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného na vstup do řízení, který současně označil jako odvolání do rozsudku ve věci samé.

K návrhům žalobce a žalovaného, aby vstup P. k. jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného do řízení nebyl připuštěn, soud prvního stupně usnesením ze dne 6. února 2001, č. j. 5 C 682/2000-49, připustil, aby do řízení na straně žalovaného vstoupila označená P. k.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání obou účastníků proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. února 2001 usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. 7 Co 683/2001-58, usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. února 2001 změnil tak, že vstup označené P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného se nepřipouští, a usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. 7 Co 682/2001-62, odmítl odvolání R. Š. a P. k. a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že R. Š. nebyl k odvolání oprávněn, neboť soudu nepředložil originál plné moci ze dne 13. dubna 1996, navíc tato plná moc byla žalovaným krátce po udělení odvolána, žalovaný R. Š. nezmocnil k podání odvolání a odvolání podal bez vědomí žalovaného. Odvolání P. k. odmítl z důvodu, že v době podání odvolání nebylo pravomocně rozhodnuto o vedlejším účastenství této společnosti na straně žalovaného s tím, že vedlejší účastník se v daném případě stává účastníkem řízení až vykonatelností usnesení, jímž bylo rozhodnuto o přípustnosti vedlejšího účastenství podle § 93 odst. 2 OSŘ. S odvoláním P. k., která nebyla oprávněna odvolání podat, nesouhlasil ani žalovaný.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 5. dubna 2001, č. j. 7 Co 682/2001-62, podala P. k. dovolání z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, že R. Š. podal odvolání na základě generální plné moci pro zastupování žalovaného, úředně ověřené a založené ve spisu. Pokud žalovaný s tímto odvoláním nesouhlasil, měl vzít odvolání zpět a odvolací soud měl řízení v tomto vztahu zastavit. Odvolací řízení bylo v každém případě zahájeno. P. k. vstoupila do odvolacího řízení a pak měl o jejím vstupu rozhodovat odvolací soud, což se nestalo. Podle názoru dovolatelky jde o otázku zásadního právního významu, pokud dovolání je podáno někým, kdo dosud není pravomocně vedlejším účastníkem, ale přesto je zainteresován na výsledku sporu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce a žalovaný se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech ( k tomu srov. rozhodnutí publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze pod č. 20, ročník 1993). Podle rozhodnutí uveřejněného v Soudní judikatuře pod č. 38, ročník 1999, k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto podle § 218 odst. 1 písm. b) OSŘ, je oprávněn pouze odvolatel, tedy ta osoba, jejíž odvolání bylo odmítnuto.

Dovolání směřující do výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání R. Š., je s ohledem na uvedené podáno osobou neoprávněnou a jako takové muselo být podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. b) OSŘ odmítnuto.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, a to do výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání P. k., bylo podáno včas a že je podle § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ přípustné, přezkoumal v tomto rozsahu napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Vedlejší účastník se stává účastníkem řízení okamžikem, kdy soudu dojde jeho sdělení, že vstupuje na straně některého z účastníků do řízení, nebo kdy toto sdělení učiní ústně do protokolu, nikoli až právní mocí rozhodnutí o námitce nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení vznesené ze strany účastníků řízení, jak se mylně domnívá odvolací soud.

Vedlejší účastník může v rozsahu legitimace účastníka, na jehož straně vystupuje, podat sám odvolání, avšak za předpokladu, že účastník s tímto odvoláním souhlasí (viz. § 203 odst. 1 in fine OSŘ). V opačném případě je třeba mít za to, že odvolání bylo učiněno nelegitimovaným subjektem. Žalovaný, jak zjistil odvolací soud z podání žalovaného z 21. 12. 2000, s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasil.

Je-li vznesena námitka nepřípustnosti vstupu vedlejšího účastníka do řízení, nelze pokračovat v řízení do doby, než bude o přípustnosti vedlejšího účastenství pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud rozhodl o odvolání vedlejšího účastníka, aniž vyčkal právní moci svého usnesení z 5. 4. 2001, č. j. 7 Co 683/2001-58, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně ze 6. 2. 2001, č. j. 5 C 682/2000-49, tak, že vstup P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného nepřipustil. Tím zatížil řízení vadou, která však neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť za stavu, kdy vstup P. k. do řízení jako vedlejšího účastníka nepřipustil, jiné rozhodnutí nepřicházelo v úvahu.

S ohledem na uvedené dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že P. k. nebyla úspěšná a úspěšným účastníkům řízení náklady nevznikly (§§ 243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. prosince 2001

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu