22 Cdo 1477/2000
Datum rozhodnutí: 18.10.2000
Dotčené předpisy:




22 Cdo 1477/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) K. Ch. a 2) E. Ch., zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 376/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 1999, čj. 13 Co 266/99-28, ve znění opravného usnesení ze dne 15. listopadu 1999, čj. 13 Co 266/99-40, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 1999, čj. 13 Co 266/99-28, se ve znění opravného usnesení ze dne 15. listopadu 1999, čj. 13 Co 266/99-40, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 23. března 1998, čj. 8 C 376/97-9, zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy o koupi domu č. p. 1754 v ul. K. v S., se stavební parcelou č. 2215/2, uzavřené dne 6. 12. 1994 mezi a. s. S. b. s. jako prodávajícím a K. a E. Ch. jako kupujícími" a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací shora označeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání, které žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že zásilka, kterou byl žalobci doručován rozsudek soudu prvního stupně, byla po prvním i druhém neúspěšném pokusu o doručení uložena na poště dne 6. 5. 1998, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Žalobce se na adrese, na kterou mu byla zásilka doručována, zdržoval (před soudem prvního stupně totiž dne 15. 2. 1999 uvedl, že si nepamatuje, zda se v uvedené době v místě bydliště zdržoval). V souladu s ustanovením § 47 odst. 2 a § 57 odst. 1 o. s. ř. tak za den, kdy byl rozsudek žalovanému doručen, odvolací soud považoval 9. květen 1998. Žalovaný si zásilku vyzvedl na poště 15. 5. 1998 a podal odvolání osobně 1. 6. 1998, tedy již po uplynutí odvolací lhůty.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. l písm. f) a § 238a odst. l písm. e) o. s. ř. a uvádí, že uplatňuje dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. Považuje za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že odvolání podal opožděně, resp. že mu byl rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen uložením na poště ve smyslu § 47 odst. 2 o. s. ř. V době jeho doručování se totiž v místě svého bydliště, kam mu byl doručován, nezdržoval. Dne 6. 5. 1998 v brzkých ranních hodinách odjel totiž na služební cestu do P. a z P. do D. a dne 7. 5. 1998 z D. na P. Přespával u svého příbuzného V. P., kde trávil i státní svátek 8. 5. 1999 a následující sobotu a neděli. Dne 11. 5. 1998 odjel do S., S. a zpět do P., kde se ubytoval u svého tchána T. U. Zde se zdržoval až do 15. 5. 1998, když vždy v ranních hodinách vyjížděl z bydliště svého tchána na služební cesty. Pokud byl vyzván soudem prvního stupně, aby uvedl zda se v rozhodné době zdržoval v místě bydliště nevěnoval tomuto pozornost, neboť byl přesvědčen, že dodržel lhůtu 15 dnů k podání odvolání od doručení rozsudku. Až po poučení, které se mu dostalo od právní zástupkyně, o tom, že je důležité, zda se v uvedené době v místě trvalého bydliště zdržoval, předkládá důkazy, zejména pracovní diář z roku 1998. Žalobce navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání (§ 238a odst. l písm. e/ o. s. ř.) bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu § 242 odst. 1, 3 o. s. ř.

Vady řízení uvedené v § 237 odst. l o. s. ř. zjištěny nebyly. Žalovaný namítal, že došlo k vadě podle § 237 odst. l písm. f) o. s. ř., avšak podle obsahu dovolání nevytýkal odvolacímu soudu nesprávný postup stanovený zákonem, který by odvolací soud nerespektoval, ale nesprávnost jeho rozhodnutí: nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Vlastní rozhodovací činnost soudu není nesprávným postupem ve smyslu uvedeného ustanovení.

Právní závěr o opožděnosti odvolání podaného žalovaným se opírá o aplikaci ustanovení § 218 odst. písm. c) , § 204 odst. l a § 47 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud k němu dospěl na základě zjištění, která učinil z doručenky zásilky, kterou byl žalovanému rozsudek soudu prvního stupně doručován.

Podle § 47 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu.

Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

K prokázání důvodů dovolání ve smyslu § 243a odst. 2 o. s. ř. provedl dovolací soud dokazování. Tak zjistil z výpovědí svědků V. P., bratra žalobce, že žalobce od 6. 5. do 10. 5. 1998 u něj v K., z důvodu služební cesty přespával. Dále bylo zjištěno z výpovědi svědka T. U., bytem P., tchána žalobce, že žalobce v květnu 1998 u něj asi 4 souvislé dny přespával a jezdil odtud na služební cesty.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud vycházel z toho, že žalovaný se v místě bydliště zdržoval v době rozhodné pro doručení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 47 odst. 2 o. s. ř., šlo o zjištění předčasné. Z toho pak vyplývá také nesprávný právní závěr o opožděnosti odvolání. Jestliže se žalovaný se v místě bydliště, resp. na adrese, na kterou mu bylo doručováno, ve dnech 5. 5. až 9. 5. 1998 nezdržoval, je třeba za den doručení rozsudku žalobci považovat 15. květen 1998, kdy žalobce rozsudek na poště převzal. Odvolání podané na poště 1. června 1998 je včasné v rámci 15 denní odvolací lhůty, stanovené § 204 odst. l o. s. ř.

Dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b) a d) o. s. ř. tak byly naplněny. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu za použití § 243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. října 2000

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková