22 Cdo 1476/2009
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 142 obč. zák.




22 Cdo 1476/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. A., zastoupeného JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, proti žalované M. P., zastoupené JUDr. Mario Hanákem, advokátem se sídlem v Moravské Ostravě, Matiční 730/3, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 13 C 188/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Co 425/2008-149, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Karly Návedlové.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Opavě ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 11. dubna 2008, č. j. 13 C 188/2006-129, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem sestávajícím z rodinného domu čp. 126 na pozemku parc. č. 492/1, garáže bez čp. umístěné na pozemku parc. č. 492/2, pozemků parc. č. 492/1, 492/2 a parc. č. 493 včetně studny, venkovních úprav a trvalých porostů, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště v Opavě na LV č. 252, k. ú. R. a veškeré tyto nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Výrokem pod bodem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho spoluvlastnického podílu částku 1.107.500,- Kč do pěti měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem pod bodem III. přikázal žalované k úhradě zůstatek půjčky účastníků u České spořitelny se zůstatkem k 1. 4. 2008 ve výši 22.130,- Kč. Výroky pod body IV. až VII. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce pouze do nákladového výroku pod bodem IV. a žalované, která brojila zejména proti výši vypořádacího podílu, rozsudkem ze dne 30. října 2008, č. j. 11 Co 425/2008-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích pod body I. III., V. a VI., změnil nákladový výrok pod bodem IV. tak, že na rozdíl od soudu prvního stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 62.210,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá u výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě IV., o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a u výroku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech I. III., V. a VI., o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno .
Podle čl. II. přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.

Dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

V dané věci odvolací soud nezměnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ale jen ve výroku o nákladech řízení; proto dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (jak se dovolatelka domnívá viz též R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Do úvahy by tak přicházela jen přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; ani ta však není dána.

K posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí zásadně právně významného je nutné, aby dovolatel ve svém dovolání vymezil právní otázku, která napadené rozhodnutí činí zásadně právně významným. Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, publikované pod C 2463 Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalovaný se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá.

K námitce, že žalobní návrh nebyl určitý, když v něm nebyla uvedena alespoň minimální částka, kterou žalobce požadoval jako vypořádací podíl, se poznamenává, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením, ve kterém z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Soud tak není vázán návrhem na způsob vypořádání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2843), a není vadou žaloby, pokud žalobce neuvede možnou výši vypořádacího podílu.

K námitkám proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení: Podle ustálené judikatury proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1992, sp. zn. 3 Cdo 105/92, které bylo uveřejněno jako R 9/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; týž právní závěr učinil Nejvyšší soud například i v usnesení ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalobci vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle § 4 odst. 2 písm. c) a § 3 odst. 1 bodu pátého, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15, § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 10.000,-Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 10.300,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. února 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu