22 Cdo 145/2009
Datum rozhodnutí: 05.03.2009
Dotčené předpisy:





22 Cdo 145/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) A. Č., zastoupeného advokátem, a b) J. Č., proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení části pozemku a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 8 C 234/2000, o dovolání žalobce a) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Teplicích ( soud prvního stupně ) usnesením ze dne 5. prosince 2006, č. j. 8 C 234/2000-275, ve věci žalobců A. Č. a R. Č., výrokem pod bodem I. zastavil řízení, výroky pod bodem II. a III. rozhodl o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení a výrokem pod bodem IV. zrušil rozsudek č. j. 8 C 234/2000-273 ze dne 17. 10. 2006 .


Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců A. Č. a R. Č. do nákladových výroků usnesením ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil a usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem III. o náhradě nákladů řízení státu potvrdil. Toto rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobců A. Č. a R. Č. doručeno 16. 3. 2007.


Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. července 2007, č. j. 8 C 234/2000-306, určil, že v řízení bude pokračovat s dědici zemřelé R. Č., tj. s A. Č. a J. Č.


V podání z 31. 12. 2007, doručeném odvolacímu soudu 2. 1. 2008, žalobce a) uvedl, že se odvolává proti usnesení odvolacího soudu č. j. 10 Co 98/2007-288. Vyjádřil se ke skutkovým okolnostem věci, omluvil se za časové zpoždění a navrhl, aby věc byla znovu přezkoumána.


Odvolací soud 14. 4. 2008 předložil spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o zastavení řízení , s tím, že žalobce a) na svém podání resp. odvolání proti usnesení odvolacího soudu z 30. 1. 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288, trvá.


Nejvyšší soud podání žalobce a) z 31. 12. 2007 a ze 4. 3. 2008 posoudil podle jeho povahy jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. ledna 2007, č. j. 10 Co 98/2007-288. Shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné.


Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ( OSŘ ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v § 237, § 238, § 238a, a § 239 OSŘ, přičemž z žádného z těchto ustanovení nevyplývá, že dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení.


V daném případě směřuje dovolání žalobce a) proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud je proto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítl. Lze dodat, že dovolání je též opožděné, protože je dovolatel nedoručil soudu v souladu s § 240 odst. 1 OSŘ, tedy ve lhůtě dvou měsíců po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a nedodržel postup plynoucí z § 241 OSŘ, podle něhož musí být dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž dovolání musí být advokátem nebo notářem sepsáno.


Povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení dovolatelem žalovanému nebyla uložena, neboť žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ).


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 5. března 2009


JUDr. Jiří S p á č i l , CSc.


předseda senátu