22 Cdo 1443/2006
Datum rozhodnutí: 31.08.2006
Dotčené předpisy: § 155 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.





22 Cdo 1443/2006


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K., správce konkurzní podstaty úpadce Ing. M. M. A., proti žalované J. M., zastoupené advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 C 118/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005- 267, takto:


I. Dovolání proti výroku VI. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, o nákladech řízení, se odmítá.


II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.





O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Plzeň-jih (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. září 2004, č. j. 9 C 118/2003-184, rozhodl pod bodem I. výroku že, z věcí, které měli J. M. a M. M. ve společném jmění manželů, připadají do výlučného vlastnictví Ing. M. M. rodinný dům čp. 134 na st. parc. č. 232/1 a st. parc. č. 232/1 o výměře 631 m2, nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště N., průmyslový objekt bez čp. na st. parc. č. 2197 (pozemek jiného vlastníka), nemovitost zapsaná na LV č. 2893 pro obec a k. ú. B. u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrální pracoviště S., pohledávka za Ing. J. Š., v celkové částce 728 523 Kč, vyplývající z pravomocného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 9. 1997, č. j. Sm 41/97, veškeré movité věci a pohledávky než uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, které jsou uvedeny v soupisu konkurzní podstaty úpadce Ing. M. M., sepsané správcem konkurzní podstaty Ing. J. U. dne 29. 5. 2002 v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 K 24/2001, a Ing. M. M. se přikazují k úhradě pohledávky přihlášené konkurzními věřiteli a zjištěné v konkurzním řízení vedeném pod č. j. 20 K 24/2001 u Krajského soudu v Plzni, Ing. J. M. se přikazuje veškeré vybavení domácnosti specifikované pod položkami 1 - 41, soubor videokazet náležející k vybavení videopůjčovny provozované žalovanou a nábytek tvořící vybavení této videopůjčovny a pohledávka za J. H., M. H. a Z. Z. v částce 289 844,- Kč, uplatněná žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 10 C 118/2004 z titulu náhrady za investice do nemovitosti č. p. 86 v obci a k. ú. B., zapsané na LV č. 2572 u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště N., a Ing. J. M. se přikazují k úhradě pohledávky vyjmenované pod položkami 1 - 7. Dále soud prvního stupně rozhodl výrokem pod bodem II., že vzájemné nároky manželů M., vyplývající z jejich zaniklého společného jmění, jsou jeho rozhodnutím zcela vypořádány , a výroky pod body III. - V. o nákladech řízení a soudním poplatku.


K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. 15 Co 384/2005-267, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výrokem pod bodem I. z věcí, které měli úpadce a žalovaná ve společném jmění manželů, se přikazuje a) do výlučného vlastnictví úpadce průmyslový objekt bez č. p. na staveb. parc. č. 2197 (pozemek jiného vlastníka), nemovitost zapsaná na LV č. 2893 pro obec a k. ú B. u Katastrálního úřadu pro J. kraj, Katastrální pracoviště S. v hodnotě 1 329 620,- Kč, a movité věci sepsané Ing. J. U. - správcem konkursní podstaty úpadce v řízení před Krajským soudem v Plzni sp. zn. 20 K 24/2001 v soupisu konkursní podstaty úpadce ze dne 29. 5. 2002, s výjimkou věcí uvedených po bodem b) tohoto rozsudku, bez hodnoty, b) do výlučného vlastnictví žalované rodinný dům čp. 134 na st. parc. č. 232/1 a stavební parcela č. 232/1 o výměře 631 m2, nemovitosti zapsané na LV č. 1122 pro obec a k. ú. K. u Katastrálního úřadu pro P. kraj, Katastrální pracoviště N. v hodnotě 5 354 620 Kč, veškeré vybavení domácnosti uvedené pod bodem b) 1. rozsudku soudu prvního stupně pod položkami 1 - 41 v celkové hodnotě 90 930 Kč, soubor videokazet a veškeré vybavení videopůjčovny provozované žalovanou v K. 134 v hodnotě 400 000,- Kč. Výrokem rozsudku odvolacího soudu pod bodem II. byly žalované přikázány k úhradě pohledávky Okresní správy sociálního zabezpečení P. v částce 120 193,- Kč, Finančního úřadu v B. ve výši 979 Kč a Č. p. a. s. ve výši 37 007,- Kč s příslušenstvím a 1 484,- Kč, výrokem pod bodem III. byly úpadci a žalované přikázány do vlastnictví každému jednou polovinou pohledávky za J. H., M. H. a Z. Z. v částce 289 844,- Kč, proti České republice ve výši 19 495 126,- Kč, proti v. d. D. B. ve výši 15 882 588,- Kč a proti Ing. J. Š. ve výši 903 523,- Kč. Výrokem pod bodem IV. bylo uloženo úpadci a žalované, aby zaplatili každý jednou polovinou pohledávky Ing. M. P. ve výši 20 000,- Kč, dědiců po zemřelém P. M. ve výši 40 000,- Kč, Ing. M. P. ve výši 30 000,- Kč a H. M. ve výši 30 000,- Kč. Výrokem pod bodem V. bylo uloženo žalované, aby zaplatila úpadci na vyrovnání podílu částku 2 114 122,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem po bodem VI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že na majetek úpadce Ing. M. M., se kterým žalovaná uzavřela manželství 19. 8. 1978, byl prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Plzni ze 14. 9. 2001, sp. zn. 20 K 24/2001, které bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze 17. 1. 2002, sp. zn. 2 Ko 119/2001. Usnesením Krajského soudu v Plzni z 15. 4. 2002, sp. zn. 20 K 24/2001, byl konkurz opětovně prohlášen a správcem konkurzní podstaty byl jmenován Ing. J. U. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze z 6. 8. 2002, sp. zn. 20 Ko 112/2002. Prohlášením konkurzu dne 14. září 2001 ze zákona podle § 14 odst. l písm. k ) zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále ZKV ), zaniklo společné jmění úpadce a žalované. Ve smyslu § 26 odst. 1 ZKV bylo třeba provést vypořádání společného jmění. Protože k jeho vypořádání dohodou mezi správcem konkurzní podstaty a žalovanou nedošlo, podal správce návrh na jeho vypořádání u soudu (§ 26a odst. 1 ZKV). Ing. J. U. dne 19. ledna 2005 zemřel a novým správcem konkurzní podstaty úpadce byl usnesením Krajského soudu v Plzni z 26. 1. 2005 sp. zn. 20 K 24/2001, ustanoven JUDr. J. K. Ten podle usnesení soudu prvního stupně z 24. 5. 2005, č. j. 9 C 118/2003-246, vstoupil do řízení namísto původního žalobce. Za trvání manželství žalovaná a úpadce pořídili ze společných prostředků shora popsané nemovitosti. I když soud prvního stupně deklaroval, že při jejich vypořádání je třeba vycházet z obvyklé ceny těchto nemovitostí, zjistil jejich cenu jen podle cenového předpisu (průmyslový objekt 958 610,- Kč a 4 081 380,- Kč rodinný dům s příslušenstvím a pozemkem), a navíc dospěl k závěru, že vzhledem k zástavním právům, které na nemovitostech váznou, je jejich hodnota nulová. Takový závěr považoval odvolací soud za nesprávný, neboť právními závadami by mohla být jen určitá práva nájemní nebo věcná břemena. Odvolací soud proto vzal za základ pro vypořádání ceny nemovitostí, jak je žalovaná odůvodnila ve svém odvolání tj. u průmyslového objektu v B. ve výši 1 329 620,- Kč a u rodinného domu s příslušenstvím a pozemkem v K. ve výši 5 354 620,- Kč. Vzhledem k tomu, že do konkurzní podstaty spadá podle ZKV ta část společného jmění, se kterou úpadce podnikal, bylo správné přikázat průmyslový objekt do vlastnictví úpadce. Aby byl zachován princip rovnosti podílů manželů na společném majetku, vyplývající z § 149 odst. 2 ObčZ, odvolací soud přikázal žalované rodinný dům s pozemkem a rovněž vybavení domácnosti v ceně 90 930,- Kč. Dále přikázal žalované vybavení videopůjčovny, se kterou podnikala a které bylo souhlasně oceněno účastníky částkou 400 000,- Kč. Další movité věci uvedené pod bodem 4 rozsudku soudu prvního stupně, tj. přes 2000 položek nacházejících se v objektu, v němž úpadce podnikal, byly přikázány úpadci. Jde o věci, které nemají žádnou hodnotu, jak dovodil soud prvního stupně (podle žalobce jsou věci vzhledem ke svému stavu neprodejné a vyžadují spíše náklady na likvidaci a ani věřitelský výbor v konkurzním řízení jejich ocenění nepožadoval) a jak odvolací soud zjistil i z výpovědi svědka úpadce Ing. M. M., jehož výslechem dokazování sám doplnil. Odvolací soud považoval za nadbytečný výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo úpadci uloženo zaplatit pohledávky konkurzních věřitelů, neboť uvedená povinnost vyplývá pro úpadce přímo ze ZKV. Podle vypořádání provedeného odvolacím soudem se dostalo majetku úpadci v ceně 1 329 620,- Kč a žalované v ceně 5 845 550,- Kč. Jestliže celkem činí cena majetku 7 175 170,- Kč, z toho při rovnosti podílů má každý z manželů dostat polovinu ve výši 3 587 585,- Kč, pak žalované se dostalo o 2 257 965,- Kč více, které by měla zaplatit na vyrovnání úpadci do konkurzní podstaty. Od této částky odvolací soud odečetl 64 011,- Kč (polovina z částky 128 022,- Kč, kterou žalovaná zaplatila po zániku společného jmění na dluhy, vzniklé při pořizování společného majetku s úpadcem: Finančnímu úřadu v B. 106 028,- Kč a V. z. p. 1 136,- Kč a 20. 858,- Kč) a 79 831, 50 Kč (polovina částky 159 663,- Kč, což je celková výše dluhů přikázaných k úhradě žalované ve výroku pod II.). Po těchto odpočtech bylo žalované uloženo, aby zaplatila úpadci na vyrovnání podílu částku 2 114 122, 50 Kč. Dále odvolací soud uvedl, že existence a výše dalších tvrzených dluhů a pohledávek spoluvlastníků prokázána nebyla, a s přihlédnutím k tomu, že jeden ze spoluvlastníků je v úpadku, byly oba zavázáni k úhradě dluhů a přijetí pohledávek, pokud budou vymoženy, rovným dílem.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že ceny nemovitostí, ze kterých při vypořádání vycházel, neodpovídají jejich ceně v době rozhodování odvolacího soudu. Soud prvního stupně při rozhodování 29. 9. 2004 vycházel z cen podle zmanipulovaných znaleckých posudků z 15. 9. 2003, neboť ceny byly nižší, než bylo podle správného postupu zjistitelné. Odvolací soud na zjištění cen nemovitostí rezignoval, ale ceny, ze kterých vycházel, jsou jen správně zjištěné ceny k 15. 9. 2003, nikoli tedy ke dni jeho rozhodování 21. prosince 2005. V době, kdy odvolací soud rozhodoval, již uplynuly dva roky, změnily se zákonem stanovené parametry pro zjišťování cen nemovitostí a jejich skutečný technický stav. Dále žalovaná odvolacímu soud vytýká, že ve výroku svého rozsudku odkazuje na soupis konkurzní podstaty, který je však těžko čitelný, a navíc nepřesný, neboť obsahuje i majetek cizí. I když i takový majetek může být do konkurzní podstaty sepsán, nelze ho jako zaniklé společně jmění manželů vypořádat. Proto je rozsudek odvolacího soudu i v rozporu s hmotným právem. Soupis odkazuje v části C na přílohu 3, kterou je seznam pohledávek. Např. firma S., která je v konkurzu má závazky v uvedených částkách 49 904,- Kč, uznané v plné výši konkurzním správcem i dlužníkem. Proto by měly být také předmětem vypořádání. Žalovaná připomíná také pohledávku ve výši 1 040 000,- Kč, uplatněnou u Krajského soudu v Plzni proti správci konkurzní podstaty JUDr. K. žalobou podanou 1. 7. 2004, která by měla být rovněž předmětem vypořádání. Tato pohledávka byla původně pohledávkou vůči D. B. v. d. Podle žalobkyně se soupis konkurzní podstaty v průběhu konkurzního řízení může změnit a odkaz na uvedený soupis ve výroku rozsudku o vypořádání společného jmění tak vede k neurčitosti a nevykonatelnosti rozsudku. Pokud soud bez důkazů odkázal na nulovou hodnotu sepsaného majetku, který přikázal úpadci, došlo k zásahu do práva žalované na spravedlivé vypořádání společného jmění. Částka, kterou jí bylo uloženo zaplatit na vyrovnání podílu žalovanému, není správně vypočtena. Vypořádání krátí podíl žalované v částce převyšující hodnotu autosalonu. Žalovaná také nesouhlasí s tím, že nežádala o náhradu nákladů řízení, jak je v rozsudku odvolacího soudu uvedeno. Soud nezohlednil ani skutečnost, že spor vznikl v důsledku nesprávného postupu konkurzního správce. Žalovaná navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.


Žalobce se k dovolání nevyjádřil.


Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou řádně zastoupenou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.


Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 274/2001, publikovaný pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jako nepřípustné bylo proto odmítnuto /§ 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ/.


V rozsudku z 5. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/96, publikovaném pod R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uvedl, že dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení § 242 odst. 3 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 OSŘ.


Řízení o vypořádání společného jmění manželů je sporem o vypořádání vztahu mezi účastníky, které vyplývá z § 149 odst. 2 ObčZ. Dovolací soud proto přezkoumával přípustnost dovolání odděleně ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku odvolacího soudu.


Soudy obou stupňů shodně přikázaly do vlastnictví manžela úpadce movité věci, uvedené v soupise konkurzní podstaty sepsaném v konkurzním řízení vedeném na majetek manžela žalované konkurzním správcem Ing. J. U. dne 29. 5. 2002 (s výjimkou věcí jmenovitě dále přikázaných žalované). Uvedený výrok rozsudku odvolacího soudu je tak výrokem potvrzujícím rozsudek soudu prvního stupně.


Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v § 237 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 OSŘ.


Protože předpoklad stanovený v § 237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím tohoto soudu ve věci samé), přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Dovolací soud považuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí zásadního významu pro posouzení otázky, zda lze považovat výrok rozsudku, kterým soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikáže jednomu z manželů movité věci, specifikované tím, že jsou uvedeny v soupisu konkurzní podstaty, sepsaném v konkurzním řízení, vedeném na majetek manžela, za určitý, neboť jde o otázku dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou.


Podle § 155 odst. l OSŘ obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku.Výrok rozsudku musí být přesný, určitý a srozumitelný tak, aby byl vykonatelný po stránce materiální. Přikazuje -li soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů, zahájeného k návrhu konkurzního správce podle § 26a odst. l ZKV, do vlastnictví manžela movité věci, je předpokladem určitosti takového výroku označení věcí jejich správným názvem a zpravidla též uvedením některé vlastnosti věci (věcem) náležející. Není vyloučeno, aby věci movité, zejména je-li jich značné množství, byly specifikovány odkazem na listinu, obsahující seznam těchto věcí, např. na soupis konkurzní podstaty, o němž by soud také měl uvést, že je nedílnou součástí jeho rozsudku. Do tohoto soupisu správce konkurzní podstaty zapisuje také věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náležejí úpadci, tedy i věci movité, které náležejí do zaniklého společného jmění manželů. Pro případ odkazu na uvedený soupis ve výroku rozsudku musí být věci movité v této listině řádně (rozumí se přesně, určitě a srozumitelně) označeny a obsah této listiny se stává součástí rozsudečného výroku o vypořádání společného jmění manželů. Z toho také vyplývá, že listina - soupis konkurzní podstaty - musí být k písemnému vyhotovení tohoto rozsudku připojena. Soud také v řízení o vypořádání společného jmění, které zaniklo prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů podle § 14 odst. písm. k) ZKV, nesmí přehlédnout, že v tomto řízení se vypořádávají movité věci pořízené manžely zcela nebo zčásti ze společných prostředků za trvání společného jmění (§ 143 odst. l ObčZ). Konkurzní podstatu však tvoří majetek podléhající konkurzu (§ 6 odst. l ZKV) a konkurz se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkurzu a který nabyl za konkurzu a za podmínek stanovených ZKV patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (§ 6 odst. 2 a 3 ZKV). V soupisu konkurzní podstaty mohou být tedy sepsány i věci movité, náležející do výlučného vlastnictví manžela - úpadce, které nejsou předmětem společného jmění manželů a nelze je proto vypořádat. Předmětem společného jmění nemohou být rovněž movité věci nabyté manžely po prohlášení konkurzu a ani movité věci, které se předmětem společného jmění nestaly.


Pro daný případ z uvedených závěrů vyplývá, že soudy obou stupňů mohly v souladu s § 155 odst. l OSŘ rozhodnout o vypořádání movitých věcí, náležejících do zaniklého společného jmění manželů tak, že přikázaly manželovi úpadci do vlastnictví věci uvedené v soupisu konkurzní podstaty. Takový soupis by však jako součást rozsudečného výroku musel být k rozsudku soudů připojen, což se nestalo. Tím došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. l písm. a) OSŘ/.


K dovolací námitce žalované, že v soupisu konkurzní podstaty, na který odkázal i odvolací soud, jsou také uvedeny movité věci, které se nikdy nestaly předmětem společného jmění, dovolací soud uvádí, že pro takový případ nebyla žalované vypořádáním těchto věcí rozhodnutím odvolacího soudu způsobena žádná újma. Odvolací soud totiž vycházel z toho, že všechny tyto movité věci byly ke dni jeho rozhodování bezcenné. Na výši vypořádacího podílu tak nemohlo mít případné zařazení cizích bezcenných věcí do společného jmění vliv. Kromě toho žalovaná sice uvedla v podání z 19. 9. 2004 (č. l. 148), že v předmětném soupisu jsou i cizí movité věci, avšak při jednání soudu prvního stupně dne 29. 9. 2004 nedovedla tyto věci specifikovat (viz protokol na č. l. 181 b) a ani při výslechu svědka Ing. M. M. před odvolacím soudem se na cizí movité věci nedotazovala.


K shodnému závěru, že movité věci, sepsané v soupisu konkurzní podstaty, přikázané do vlastnictví manžela žalované, jsou neprodejné - tedy s nulovou tržní cenou , dospěl odvolací soud na základě zjištění soudu prvního stupně, že jde o náhradní díly a zboží sepsané už dne 29. 5. 2002 a že věřitelský výbor v konkurzním řízení nepožadoval ani znalecké ocenění těchto věcí. Rovněž manžel žalované - úpadce, slyšený jako svědek odvolacím soudem, označil cenu těchto věcí, které opatřil v rámci svého podnikání, za nulovou. Zaslal sice odvolacímu soudu ještě sdělení, že tím mínil nulovou hodnotu těchto věcí pro sebe samotného, ale žalovaná, která byla jednání odvolacího soudu přítomna, žádné dotazy na svědka neměla.


Dovolací soud neshledává, že by se odvolací soud na základě uvedených zjištění odchýlil při vypořádání movitých věcí od ceny dané tím, za kolik by je bylo možné ke dni rozhodování prodat v daném místě a čase ve stavu ke dni zániku společného jmění, tj. od obecné ceny těchto věcí. V těchto cenách se provádí i vypořádání věcí nemovitých, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. prosince 1994, sp. zn. III. ÚS 102/94, publikovaném ve Sbírce nálezů Ústavního soudu svazek 2, str. 175 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 1998, sp. zn. 2 Cdon 425/96, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 3, ročník 1999 pod číslem 15, které se sice týkají vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale jsou použitelné i pro vypořádání nemovitostí v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Ohledně námitek žalované k cenám nemovitostí, ze kterých odvolací soud při vypořádání vycházel, dovolací soud rovněž dospívá k závěru, že dovolání žalované není subjektivně přípustné, neboť odvolací soud je vypořádal v cenách, které žalovaná v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně sama navrhovala. Kromě toho vzhledem ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, bude se odvolací soud cenou vypořádávaných nemovitostí znovu zabývat.


Přisvědčit lze přípustnému dovolání žalované, které se týká vypořádání pohledávek. Společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 ObčZ tvoří majetek nabytý manžely za trvání společného jmění, tedy i pohledávky vzniklé v souvislosti s podnikáním manžela. Soud prvního stupně přikázal rovněž s odkazem na soupis konkurzní podstaty z 29. 5. 2002 pohledávky sepsané v příloze 3 tohoto soupisu, úpadci - manželu žalované. V této příloze je specifikováno celkem 35 pohledávek, z nichž odvolací soud vypořádal pohledávku proti v. d. D. B. (uvedena zčásti pod položkami 1 - 9 přílohy) a dále tři pohledávky v tomto seznamu neuvedené. Odvolací soud sice uvedl, že další tvrzené pohledávky nebyly prokázány co do důvodu a výše, avšak bez bližšího zdůvodnění a jeho závěr tak není přezkoumatelný. Přitom jsou v příloze 3 soupisu konkurzní podstaty uvedeny např. pohledávky proti firmě S. pod položkami 18 - 20, byť s poznámkou konkurz, jak na ně žalovaná výslovně v dovolání poukazuje.


Dovolací soud proto vzhledem k opodstatněnosti dovolání z výše uvedených důvodů rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 OSŘ).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 31. srpna 2006


JUDr. Marie Rezková, v. r.


předsedkyně senátu