22 Cdo 1431/2012
Datum rozhodnutí: 10.07.2012
Dotčené předpisy: § 142 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 1431/2012


ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobců a) M. H. , a b) V. H. , obou zastoupených Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Na Střezině 943, proti žalovanému Z. H. , zastoupenému JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 535, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 57/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2011, č. j. 21 Co 296/2010-190, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2011, č. j. 21 Co 296/2010-190, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. března 2010, č. j. 17 C 57/2008-132, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :
Žalobci se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobce a) a žalovaného k pozemku parc. č. 569/9, orná půda, a žalobce b) a žalovaného k pozemku parc. č. 1928/2, orná půda, to vše zapsané v katastrálním území P., obec H., u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen ,,pozemek parc. č. 569/9 a ,,pozemek parc. č. 1928/2 nebo ,,předmětné nemovitosti ).
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 23. března 2010, č. j. 17 C 57/2008-132, vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem tak, že podílové spoluvlastnictví žalobce a) a žalovaného k pozemku parc. č. 569/9 zrušil a pozemek přikázal do vlastnictví žalobce (výrok I. a II. rozsudku) a žalobci a) uložil zaplatit žalovanému 318.320,-Kč (výrok III. rozsudku). Dále zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce b) a žalovaného k pozemku parc. č. 1928/2 a pozemek přikázal do výlučného vlastnictví žalobce b), přičemž žalobce b) zavázal zaplatit žalovanému 263.580,-Kč (výroky IV. - VI. rozsudku). Ve výrocích VII. - X. pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud vzal mimo jiné za prokázané, že žalobce a) je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. 569/9 o velikosti podílu 4/5 a žalovaný o velikosti podílu 1/5. Žalobce b) je podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. 1928/2 o velikosti podílu 4/5 a žalovaný o velikosti podílu 1/5. Dále soud prvního stupně zjistil, že se na pozemku parc. č. 569/9 nacházejí drobné stavby patřící žalovanému jako kolna, buňky a fóliovník a jsou tam uskladněny zemědělské stroje.
Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem, v němž znalkyně uvedla, že reálné dělení předmětných nemovitostí by sice bylo možné, s ohledem na malou výměru pozemků, které by rozdělením vznikly, však považuje za vhodnější pozemek nedělit a raději se finančně vypořádat.
Soud prvního stupně vyšel při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků z provedeného znaleckého posudku a konstatoval, že předmětné nemovitosti není vhodné reálně rozdělovat. Soud prvního stupně měl za to, že přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobců dojde k jejich účelnému využití, a to zejména vzhledem k velikosti spoluvlastnických podílů účastníků na předmětných nemovitostech. Soud prvního stupně vzal v potaz i to, že má žalovaný na předmětných pozemcích drobné stavby a zemědělské stroje, avšak přihlédl k prohlášení bratra žalovaného (otce žalobců), který je ochoten a připraven žalovanému umožnit hospodaření na větší výměře jiných pozemků v podílovém spoluvlastnictví žalobců a žalovaného a také k tomu, že drobné stavby lze bez větších nákladů odstranit, příp. přemístit.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen ,,odvolací soud ) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. října 2011, č. j. 21 Co 296/2010-190, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I. - VI. a ve výroku X. (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výrok IX rozsudku soudu prvního stupně odvoláním napaden nebyl. Rozsudek soudu prvního stupně pak změnil ve výrocích VII a VIII., které se týkaly náhrady nákladů řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku).
Odvolací soud v řízení zopakoval důkaz výpovědí znalkyně, která znovu uvedla, že pokud by bylo možné odhlédnout od výše spoluvlastnických podílů, bylo by reálné rozdělení pozemků možné. Toto dělení by podle jejího názoru mělo být provedeno tak, aby měly pozemky přístup z veřejné komunikace, byly celistvé, využitelné a neměly nevhodný tvar. Odvolací soud také provedl důkaz vyjádřením Magistrátu města Hradec Králové, z nějž vyplynulo, že pozemky parc. č. 1928/2 a 1928/1 se nachází ve stabilizovaných funkčních smíšených plochách příměstské nízkopodlažní zástavby a jsou vhodné pro stavbu rodinných domů.
Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který vycházel z § 142 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen ,,obč. zák. ) a zabýval se tím, zda jsou pozemky, k nimž má být zrušeno podílové spoluvlastnictví, reálně dělitelné. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že reálné rozdělení pozemků není dobře možné. Ačkoliv by bylo možné pozemky reálně rozdělit, vznikly by malé pozemky, které by nemohly být účelně využity. Odvolací soud tak zohlednil velikost podílů účastníků a účelnost využití pozemků, neboť oba žalobci tvrdili, že na předmětných nemovitostech hodlají společně postavit rodinný dům, což doložili stanoviskem Magistrátu města Hradec Králové k umístění stavby.
Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby podílové spoluvlastnictví nebylo zrušeno a vypořádáno podle § 142 odst. 2 obč. zák. (zejména že žalovaný na pozemcích provádí zemědělskou činnost, pobírá dotace a mezi ním a právním předchůdcem žalobců byla uzavřena ústní dohoda o tom, že bude pozemky užívat). K ústně uzavřené dohodě o užívání předmětných nemovitostí žalovaným odvolací soud uvedl, že si žalovaný musel být vědom toho, že jakmile většinový podílový spoluvlastník odvolá souhlas s užíváním pozemků žalovaným, nebude moci tento pozemky užívat.
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky, neboť měl za to, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které žalobcům nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Důvody zvláštního zřetele hodné přitom odvolací soud spatřoval v tom, že žalobce a) zcela účelově krátce před zahájením řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl o rozdělení pozemku parc. č. 1928 zapsaného v katastrálním území P., obec H., u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen ,,pozemek parc. č. 1928 ) na pozemek parc. č. 1928/1, zapsaný v katastrálním území P., obec Hradec Králové, u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen ,,pozemek parc. č. 1928/1 ) a pozemek 1928/2, který je předmětem řízení. Následně pak žalobce a) daroval žalobci b) svůj podíl ve výši 4/5 na pozemku parc. č. 1928/1, čímž byla zcela vyloučena možnost reálného dělení pozemku. Konstatoval, že v případě, kdyby pozemky geometrickým plánem rozděleny nebyly, by bylo reálné rozdělení původního pozemku při vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků možné.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které je podle jeho názoru přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) a důvodné podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Dovolatel uvedl, že kdyby nedošlo k rozdělení pozemku parc. č. 1928 geometrickým plánem, mohlo by při vypořádání podílového spoluvlastnictví dojít k reálnému rozdělení pozemku, který by byl přístupný z veřejného místa. Žalobce a) však oddělil od původního pozemku část o výměře 573 m2 a daroval ji žalobci b). Oddělený pozemek parc. č. 1928/2 se nachází při veřejné komunikaci a je přístupný, nicméně k pozemku parc. č. 1928/1, který je rovněž ve spoluvlastnictví účastníků, není zajištěn přístup z veřejného místa. Zatímco žalobce a) má zajištěn přístup před svůj sousedící pozemek parc. č. 569/9, který mu připadl do výlučného vlastnictví, žalovanému je přístup na pozemek parc. č. 1928/1 rozhodnutím soudu zcela znemožněn. Dovolatel vytýká nalézacím soudům, že se touto skutečností a kroky žalobce a) před podáním i po podání žaloby nezabývaly a neposuzovaly jejich soulad s dobrými mravy. Tím došlo k zásahu do vlastnického práva žalovaného.
Dovolatel doplnil své dovolání podáním ze dne 14. března 2012, k tomuto však dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť bylo doručeno soudu prvního stupně po uplynutí lhůty stanovené k podání dovolání.
Žalobci považovali napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhli zamítnutí dovolání.
Podle § 237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval posouzením přípustnosti dovolání.
V předmětné věci se nalézací soudy zabývaly otázkou dělitelnosti pozemků v podílovém spoluvlastnictví, které žalobci učinili předmětem řízení. Protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí ve věci podstatné a soudy ji vyřešily v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné i důvodné.
Podle § 142 odst. 1 obč. zák. nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
Z ustanovení § 142 odst. 1 věty třetí obč. zák. a contrario se podává, že podmínkou pro způsob vypořádání rozdělením věci je, že se jedná o rozdělení dobře možné , přičemž rozdělení věci je prvotním způsobem vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví majícím přednost před ostatními způsoby vypořádání. Předpoklad dělitelnosti věci není naplněn pouhou faktickou možností a technickou proveditelností rozdělení společné věci, ale také funkčním opodstatněním takového rozdělení.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5747, vyložil, že reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly rozdělením vzniknout samostatné věci, a v případech, kdy by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru.
Jestliže nalézací soudy při úvaze o možném rozdělení pozemků braly v potaz velikost případných rozdělených pozemků, nelze co do základu takovému postupu vytknout nesprávnost, neboť lze souhlasit s názorem, že úvaze o rozdělení pozemku může bránit i okolnost, že by rozdělením vznikly pozemky malých výměr, což by bylo na újmu jejich ekonomické využitelnosti.
Soudy zde vyšly ze závěrů znaleckého posudku znalkyně Ing. Ireny Burianové, která ve znaleckém posudku uvedla, že reálné dělení pozemků by sice bylo možné, ale s ohledem na malou výměru spoluvlastnických podílů by bylo vhodnější pozemky nedělit a finančně se vypořádat .
V této souvislosti dovolací soud zdůrazňuje, že závěry znalkyně odrážejí předpoklad, podle kterého by se jednalo o dělení pozemků podle velikosti původních spoluvlastnických podílů.
Názor, že reálné rozdělení se posuzuje podle objektivní možnosti rozdělit věc mezi spoluvlastníky podle velikosti spoluvlastnických podílů reflektuje výslovnou právní úpravu, která platila do 31. 12. 1991 (§ 142 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.). Obecně lze souhlasit s přístupem, který v případě rozdělení věci upřednostňuje takový postup, kdy věc bude rozdělena s přihlédnutím k velikosti spoluvlastnických podílů tak, aby nevznikala povinnost poskytnout finanční vyrovnání. Reálnému rozdělení věci však nebrání podle okolností konkrétního případu ani to, že takové dělení není možné, ale přicházelo by do úvahy dělení věci na více samostatných věcí ve velikostech nekorespondujících dosavadním spoluvlastnickým podílům a s nutností finančního vyrovnání. Ostatně nový občanský zákoník zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1. ledna 2014 - v ustanovení § 1144 odst. 2 výslovně stanoví, že rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.
Nalézací soudy však v poměrech souzené věci nedocenily, že hledisko velikosti nově vzniklých pozemků nemusí být jediným relevantním kritériem při úvaze o možném rozdělení pozemků.
Judikatura dovolacího soudu ustáleně vychází z požadavku, aby cílem zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nebyl vznik stavu, kdy některý z dosavadních spoluvlastníků ztratí přístup k jiné jeho nemovitosti (ve výlučném vlastnictví nebo spoluvlastnictví), který měl dosud právě přes pozemek, k němuž je podílové spoluvlastnictví rušeno a vypořádáno (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 1259/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2200, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1476/2008, uveřejněný tamtéž pod pořadovým č. C 7169).
Dovolatel již u jednání konaného dne 5. srpna 2008 poukazoval na skutečnost, že v případě přikázání pozemků žalobcům nebude mít zajištěn přístup k pozemku parc. č. 1928/1, jehož je podílovým spoluvlastníkem a na kterém vykonával hospodářskou činnost. Shodné stanovisko vyjádřil i u jednání konaného dne 12. února 2009 a 3. prosince 2009 a v písemném podání ze dne 15. října 2009. Poukazoval, že zatímco žalobce a) má na pozemek přístup přes pozemek parc. č. 569/9, který mu byl v řízení přikázán do výlučného vlastnictví, žalovaný přístup k pozemku parc. č. 1928/1 zajištěn žádným způsobem nemá.
Soud prvního stupně, ani soud odvolací, se touto tvrzenou skutečností nezabývaly a ve svých rozhodnutích se s ní žádným způsobem nevypořádaly. Tím, že opomenuly tvrzenou právně významnou skutečnost, která má význam pro úvahu o rozdělení věci v podílovém spoluvlastnictví, je jejich právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné; dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl v dovolání uplatněn právem.
V této souvislosti dovolací soud zdůrazňuje, že současně s výše uvedeným tvrzením v průběhu řízení před nalézacími soudy dovolatel namítal, že oddělení pozemku parc. č. 1928/2 z původního pozemku parc. č. 1928 žalobcem a) bylo účelově provedeno krátce před zahájením řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve snaze vyloučit možné rozdělení pozemku. V takovém jednání žalobců spatřoval dovolatel jednání rozporné s dobrými mravy a soudům vytýkal, že tuto okolnost ve věci samé při úvaze o způsobu vypořádání nezohlednily, ačkoliv žalobce pozbyl přístup k pozemku parc. č. 1928/1 a současně byla vzhledem k velikosti odděleného pozemku parc. č. 1928/2 soudy zvolena varianta způsobu vypořádání odmítající rozdělení tohoto pozemku právě s ohledem na vzniklé malé výměry pozemků nových.
Soud prvního stupně se uvedenou námitkou nezabýval a v odůvodnění rozhodnutí k ní nezaujal žádné stanovisko; odvolací soud ji promítl toliko do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, ačkoliv účelovost jednání žalobců shledal. Odvolací soud totiž uvedl, že žalobce a) zcela účelově krátce před zahájením řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví rozhodl o rozdělení pozemku parc. č. 1928. Následně pak žalobce a) spoluvlastnický podíl v rozsah 4/5 na pozemku parc. č. 1928/1 darovací smlouvou ze dne 22. srpna 2008 daroval žalobci b). Tímto postupem žalobci a) a b) zcela vyloučili možnost reálného dělení pozemku. Tento způsob vypořádání je přitom podle zákona prioritní a v případě vypořádání celého pozemku parc. č. 1928 by šlo i o způsob možný . Jestliže se soudy uvedenou námitkou v souvislosti s věcí samou nezabývaly, ani potud není jejich postup správný.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil, a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 věta první o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2012
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r. předseda senátu