22 Cdo 1408/2014
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



22 Cdo 1408/2014 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D. ve věci žalobců: a) J. P. , b) Ing. M. P. , obou V. n. V., zastoupených JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem se sídlem ve Strážnici, Skácelova 696, proti žalovaným: 1) M. T. , a b) M. T. , oběma V. n. V., zastoupeným JUDr. Martou Novákovou, advokátkou se sídlem ve Strážnici, Višňová 1836, o odstranění oplocení, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 226/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. dubna 2011, č. j. 16 C 226/2006-117, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č. j. 38 Co 250/2012-227, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. dubna 2011, č. j. 16 C 226/2006-117, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č. j. 38 Co 250/2012-227, se odmítá .
III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.630,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců JUDr. Miroslava Chovance. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud v Hodoníně k žalobě Ing. J. P., a E. P., rozsudkem ze dne 19. dubna 2011, č. j. 16 C 226/2006-117, žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně odstranili ostnatý drát umístěný na pozemku žalobců p. č. 2374/2 v obci a k. ú. V. n. V., a to jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. června 2013, č. j. 38 Co 250/2012-213, rozhodl, že namísto původních žalobců vstupují do řízení Ing. J. P., a Ing. M. P., kterým původní žalobci smlouvou z 14. 9. 2012 mimo jiné darovali pozemek parc. č. 2374/2 v obci a k. ú. V. n. V.
Při jednání odvolacího soudu 18. 7. 1913 vzali žalobci žalobu zpět, neboť oba žalovaní shodně prohlásili, že ostnatý drát z pozemku parc. č. 2374/2 odstranili asi 14 dnů poté, co jim byl napadený rozsudek doručen. Tuto skutečnost žalobci potvrdili (prostřednictvím svého zástupce). Žalovaní neměli proti zpětvzetí žaloby námitek, setrvali však na tom, aby byl vyřešen průběh hranic mezi pozemky účastníků.
Odvolací soud shora označeným usnesením rozhodl podle § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř. tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Rozhodl také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že předmětem tohoto řízení bylo odstranění ostnatého drátu z pozemku žalobců p. č. 2374/2 v obci a k. ú. V. n. V. Soud je podle § 152 odst. 2 o. s. ř. žalobním návrhem vázán, není oprávněn návrh překročit a rozhodnout o něčem jiném, než navrhovali žalobci.
Proti usnesení odvolacího soudu rozsudku podali žalovaní dovolání. Uvedli výslovně, že dovoláním současně napadají také rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání považují za přípustné podle § 237 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní včas ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), a nepřisvědčil tak námitce žalobců, že bylo podáno opožděně. Usnesení odvolacího soudu jim bylo doručeno 5. 9. 2014, podáním doručeným odvolacímu soudu už 26. 8. 2014 označeným jako stížnost požádali o ustanovení advokáta pro další řízení a sami podali dovolání 17. 9. 2014. Neúplné dovolání může podle § 241b odst. 2 o. s. ř. doplnit účastník jen po dobu trvání dovolací lhůty, nebyla-li však v době jeho podání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř. (povinné zastoupení advokátem), běží tato lhůta až do skončení lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky. Požádali-li dovolatel před uplynutím této lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta až do právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Žalovaní dovolání opakovaně doplňovali, avšak o jejich žádosti o ustanovení advokáta soud prvního stupně nerozhodl. Teprve 4. 12. 2014 jim doručil tiskopis žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dovolání pak žalovaní doplnili podáním ze dne 18. 12. 2014 (podáno poštou 19. 12. 2014) prostřednictvím advokátky, které udělili plnou moc.
Podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., a podle článku II. Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 1. lednu 2013.
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalovaní napadli dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně, opomenuli uvedenou podmínku dovolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř., řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně 19. dubna 2011, č. j. 16 C 226/2006
-117, zastavil.
Ve zbývající části není dovolání přípustné.
V prvé řadě dovolací soud uvádí, že odvolací soud se nemohl odchýlit od řešení otázky hmotného práva, neboť rozsudek soudu prvního stupně věcně nepřezkoumával.
Ostnatý drát (oplocení), jehož odstranění se žalobci domáhali, žalovaní po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně odstranili. Poté žalobci vzali žalobu na odstranění oplocení zpět, neboť ať už by bylo na jejich pozemku parc. č. 2374/2 (jak tvrdili) anebo pozemku žalovaných parc. č. 2378/2 (jak tvrdí žalovaní), nemohli se žalobou uspět; pokud žalovaní tvrdí, že nešlo o jejich pozemek, jde o skutkovou námitku, ke které nelze v tomto řízení přihlížet (viz § 237 o. s. ř.). Se zpětvzetím žaloby neprojevili žalovaní nesouhlas (§ 96 odst. 3 o. s. ř.) a nemohou nyní namítat, že odvolací soud měl odvolání projednat, resp. že neměl zpětvzetí žaloby připustit; při souhlasu žalovaných mu nezbylo nic jiného, než rozsudek soudu prvního stupně zrušit a řízení zastavit (viz § 96 odst. 2 o. s. ř.).
Žalovaní namítají, že příčinou sporu byl průběh hranice mezi pozemky účastníků a že v průběhu řízení podali vzájemný návrh na určení vlastnického práva k jejich pozemku, o kterém soudy nerozhodly. Sami ani neuvádí, kterým konkrétním podáním návrh učinili. Pokud by však soud opravdu opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, pak by nápravu nebylo možno sjednat zrušením již vydaného rozhodnutí, ale na základě návrhu na vydání doplňujícího rozhodnutí podle § 166 odst. 1 o. s. ř. Šlo by též o jiný předmět řízení, než jakého se týkalo přezkoumávané rozhodnutí, takže jeho zrušení by na tento údajně uplatněný nárok nemohlo mít vliv.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2014 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu