22 Cdo 1382/2007
Datum rozhodnutí: 17.03.2008
Dotčené předpisy:





22 Cdo 1382/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) JUDr. J. S., a b) J. S., zastoupených advokátkou, proti žalované o. T., zastoupené advokátkou, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 99/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2006, č. j. 31 Co 67/2006-46, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 2 400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-západ ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne


1. listopadu 2005, č. j. 7 C 99/2005-26, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali odstranění výsledku stavebních prací vzniklých v souvislosti s výstavbou komunikace parc. č. 609 nacházející se na pozemku parc. č. 74/1 v kat. úz. T., zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P.-z., na LV č. 442 ; dále rozhodl o nákladech řízení.


Soud prvního stupně zjistil, že nezjištěný subjekt při výstavbě nebo opravě přilehlé komunikace na pozemku č. 609, silnice III/0071, neoprávněně zasáhl do vlastnického práva žalobců k jejich pozemku parc. č. 74/1 tím, že pokryl část povrchu pozemku žalobců o ploše 20,8 m² asfaltem. Žalobci neprokázali, že tímto subjektem byla žalovaná. Ta je sice v katastru nemovitostí vedena jako vlastnice pozemku č. 609, vlastníkem silničního tělesa na tomto pozemku je však S. k. a jeho správcem je Správa a údržba silnic K., v minulosti pak Správa a údržba silnic P.-z.. Původce neoprávněného zásahu do pozemku žalobců ani přesné časové vymezení tohoto zásahu se v řízení nepodařilo zjistit.


Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 13. dubna 2006, č. j. 31 Co 67/2006-46, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně


a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil. Vyšel z § 123 a § 126 odst. 1 občanského zákoníku ( ObčZ ), dále ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a ze zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práva závazků z majetku České republiky do majetku krajů. Uzavřel, že žalovaná není ve sporu věcně pasivně legitimována.


Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( OSŘ ) a uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Právní posouzení soudů obou stupňů je podle jejich názoru v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1911/2000 a s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 187/03. Připomínají právní úpravu vlastnictví komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb. s tím, že soudy obou stupňů postupovaly nesprávně, jestliže označily místní komunikaci, jejímž vlastníkem je podle zákona obec, za silnici III. třídy, jejímž vlastníkem je kraj; dále poukázali na příslušná ustanovení vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., katastrální zákon. Nesouhlasí se závěrem soudu, že do jejich vlastnického práva žalovaná nezasahuje, neboť je pouhou holou vlastnicí pozemku č. 609 (nikoliv vlastnicí komunikace na tomto pozemku) a opět připomínají shora zmíněnou judikaturu. Odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (zejména s rozhodnutími sp. zn. 33 Cdo 111/98, 2 Cdo 1414/97) rozdělil předmětnou nemovitost na dvě nemovitosti jednak na pozemek č. 609 ve vlastnictví žalované, jednak na stavbu komunikace, to je živičný povrch ve vlastnictví kraje. Žalovaná vstoupila do práv a povinnosti svého předchůdce


a je tedy odpovědná i za výsledky předmětné stavební činnosti. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně resp. soudu odvolacího, s jejichž závěry se ztotožňuje. Uvádí, že na dané řízení nelze použít judikaturu soudů vyšších stupňů, na niž žalobci poukazují. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl.


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ) napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu činí zásadním řešení otázky, za jakých podmínek lze vyhovět žalobě na odstranění výsledku stavebních prací, konaných v souvislosti se stavbou komunikace na sousedním pozemku, jakož i dělení pozemních komunikací do kategorií určených zákonem. Problematika vztahu pozemní komunikace a pozemku, na kterém se nalézá, byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne


11. října 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, publikovaném jako R 76/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Od právního názoru tam vysloveného se odvolací soud neodchýlil, a proto tato otázka není pro posouzení přípustnosti dovolání významná.





Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje (§ 126 odst. 1 ObčZ, věta před středníkem).


Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními


a jinými vozidly a chodci. Silnice tvoří silniční síť (§ 5 odst. 1 zákona o místních komunikacích). Silnice se podle svého určení a dopravního významu rozdělují do těchto tříd: a) silnice I. třídy, která je určena zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu, b) silnice II. třídy, která je určena pro dopravu mezi okresy, c) silnice III. třídy, která je určena k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace (§ 5 odst. 2 zákona o místních komunikacích).


Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce (§ 6 odst. 1 zákona o místních komunikacích).


O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení (§ 3 odst. 1 zákona o místních komunikacích).


V projednávané věci žalobci podali negatorní žalobu podle § 126 odst. 1 ObčZ


a domáhají se odstranění výsledku stavebních prací, spočívajícího v pokrytí části jejich pozemku pozemku asfaltovým povrchem; pasivní legitimaci žalované obce opírají o názor, že obec je vlastníkem komunikace, při jejíž stavbě nebo opravě k neoprávněnému zásahu došlo.


Podmínkou pro úspěch negatorní žaloby, kterou se žalobce domáhá odstranění výsledku stavebních prací z jeho pozemku podle § 126 odst. 1 ObčZ, je kromě jiného to, že výsledek neoprávněného zásahu není stavbou ve smyslu občanského práva; pokud by stavbou byl, bylo by možno žádat jeho odstranění jen v rámci žaloby na vypořádání neoprávněné stavby podle § 135c ObčZ. Posouzení toho, zda jde o žalobu na vypořádání neoprávněné stavby nebo o negatorní žalobu, vychází z žalobního návrhu a zejména z žalobních tvrzení; o žalobu negatorní jde v případě, že žalobci se domáhají odstranění objektu popsaného tak, že je zřejmé, že nejde o samostatnou stavbu ve smyslu občanského práva, nebo o součást takové stavby. V řízení o negatorní žalobě je pasivně legitimován ten, kdo do práva žalobce neoprávněně zasáhl, v řízení o vypořádání neoprávněné stavby je to vlastník této stavby.


Žalobci netvrdili a z řízení nevyplynulo, že by žalovaná obec byla osobou, která do jejího práva zasáhla; žaloba byla opřena o tvrzení, že obec je vlastníkem komunikace, při jejíž výstavbě či opravě k zásahu došlo. Tento názor je postaven na argumentaci, že předmětná komunikace nemůže být silnicí ve smyslu § 5 zákona o pozemních komunikacích, ale že musí jít o místní komunikaci (§ 6 zákona o pozemních komunikacích), která je ve vlastnictví žalované obce, což zakládá podle dovolatelů její pasivní legitimaci. Skutečnost, že má jít o místní komunikaci, dovolatelé vyvozují ze znění § 6 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Této argumentaci nelze přisvědčit. Podle § 3 odst. 1 zákona o místních komunikacích platí: O zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení . Ustanovení § 4 a násl. pak jsou východiskem pro rozhodování silničního správního úřadu; zařazení pozemní komunikace do některé z těchto kategorií nevyplývá přímo ze zákona. Proto odvolací soud nepochybil, když v dané věci vyšel ohledně zařazení komunikace z vyjádření správního silničního úřadu Krajského úřadu S. k. (§ 40 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Závěr o tom, že sporná komunikace není silnicí III. třídy, je tak z hlediska dovolacích námitek správný.


V daném případě žalobci neprokázali, že by do jejich pozemku neoprávněně zasáhla žalovaná obec anebo že by obec byla univerzálním právním nástupcem narušitele, kterého se ostatně nepodařilo určit, a vlastnictví obce ke komunikaci prokázáno nebylo. Proto žaloba nemohla mít úspěch.


Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolatelkou tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ, věta před středníkem).


Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, a proto jí přísluší vůči žalobcům náhrada nákladů, které jí v dovolacím řízení vznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1


a § 142 odst. 1 OSŘ). Náklady představují odměnu advokátce za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání ve výši 2 250,- Kč (§ 1 odst. 1, § 8 písm. a/, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 277/2006 Sb.), a dále paušální náhradu hotových výdajů


2x 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 276/2006 Sb.), celkem 2 400,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 OSŘ.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.


V Brně dne 17. března 2008


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu