22 Cdo 1378/2001
Datum rozhodnutí: 13.09.2001
Dotčené předpisy:




22 Cdo 1378/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) M. H., a B) H. H., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátem, o zákaz neoprávněných zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 81/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2001, č. j. 27 Co 467/2000-127, a to do výroku o nákladech řízení, takto:

I.Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 975,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zorky Černohorské.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. června 2000, č. j. 7 C 81/2000-72, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se chůze a jízdy přes pozemek parc. č. 177/1, zapsaný u Katastrálního úřadu v P. na LV č. 308 v části BLV v kat. úz. P. ve společném jmění žalobců. Žalobcům uložil, aby žalovanému na náhradě nákladů řízení zaplatili částku 4 625,- Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci odvolání a následně vzali žalobu zpět.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. dubna 2001, č. j. 27 Co 467/2000- 127, vzetí žaloby zpět připustil, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Žalovanému uložil, aby zaplatil žalobcům na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5 375,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 4 500,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Z. Č.

Proti usnesení odvolacího soudu, a to do výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, podal žalovaný dovolání s tím, že v žádném případě nezavinil, že řízení o důvodně podaném návrhu bylo zastaveno. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolacím soud dovolání jako bezdůvodné a nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen OSŘ ).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje občanský soudní řád v § 237, § 238a a § 239.



Podle § 237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodnutí trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g). Z obsahu spisu nevyplývá a ani dovolatel netvrdí, že by rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části některou z vad taxativně uvedených v § 237 odst. 1 OSŘ trpělo.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, dovolání proto není přípustné ani podle § 239 OSŘ.



V ustanovení § 238a OSŘ jsou taxativně uvedeny důvody přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Mezi nimi není jmenováno rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které má vždy povahu usnesení. Dovolání, které směřuje jen proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně i druhého stupně poté, co odvolací soud připustil vzetí žaloby zpět, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, tedy zákon nepřipouští. Ostatně dovolání proti výroku o nákladech řízení zákon nepřipouští ani v těch případech, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení bylo odvolacím soudem změněno [viz výslovný text § 238a odst. 1 písm. a) věta za středníkem OSŘ].

S ohledem na uvedené bylo dovolání žalovaného podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalovaného v tomto řízení a z toho, že úspěšným žalobcům vznikly náklady (§§ 243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ). Náklady žalobců sestávají z odměny za jeden úkon právní služby vyjádření k dovolání [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif] a paušální náhrady hotových výdajů advokátky v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky). Výše odměny za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 14 odst. 3, § 15 a § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a činí 900,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. září 2001

JUDr. František B a l á k , v.r.

předseda senátu