22 Cdo 1342/2011
Datum rozhodnutí: 26.02.2013
Dotčené předpisy: § 150 odst. 1 obč. zák., § 39 obč. zák., § 149 odst. 1 obč. zák.




22 Cdo 1342/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. Š. , bytem v P. zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v P., proti žalovanému S. Š. , bytem v P., zastoupenému JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1216/87, o zaplacení 1,495.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 133/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č. j. 21 Co 279/2010-110, ve znění opravného usnesení ze dne 22. prosince 2010, č. j. 21 Co 279/2010-151, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č. j. 21 Co 279/2010-110, ve znění opravného usnesení ze dne 22. prosince 2010, č. j. 21 Co 279/2010-151, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. 14 C 133/2008-80, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.495.000,- Kč s úrokem z prodlení od 6. 6. 2006 do zaplacení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 10. října 2005 dohodu, podle níž se rozhodli, jako bývalí manželé a spolupodnikatelé, vypořádat majetkové vztahy ve sdružení a majetkové vztahy po rozvodu manželství. Účastníkem dohody byl i jejich vnuk D. Š. V dohodě účastníci sjednali, že žalovaný, jako jediný společník společnosti Perfect Complette Service, spol. s. r. o., převede na svého vnuka D. Š. bezúplatně svůj obchodní podíl v této společnosti. Žalovaný, případně D. Š. (bude-li mu obchodní podíl převeden), se zavázal vyplatit žalobkyni do 31. 3. 2006 částku 75.000,- Kč. Žalovaný se dále zavázal prodat nejpozději do konce června 2007 nemovitosti v k. ú. N. V. a z peněz získaných jejich prodejem vyplatit žalobkyni částku 1,500.000 Kč, z toho měla částka 500.000,- Kč pokrýt vypořádání společného podnikání a částka 1,000.000,- Kč vypořádání investic vložených žalobkyní za trvání manželství do nemovitosti. K prodeji nemovitosti došlo koncem roku 2005 a žalovaný uhradil žalobkyni pouze 80.000,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobkyně domáhá plnění z neplatné smlouvy. Uvedl, že pokud občanský zákoník zmiňuje dohodu manželů jako předpoklad zániku společného jmění , nelze připustit, aby účastníkem tohoto smluvního vztahu byla i jiná osoba než manželé, respektive bývalí manželé. Jestliže uzavřel společně s účastníky řízení smlouvu - dohodu o vypořádání majetkových vztahů ve sdružení a vypořádání majetkových vztahů po rozvodu manželství i jejich vnuk, jde o smlouvu odporující zákonu, neboť okruh účastníků smluvního vztahu je dán zákonem. Jedná se tedy o neplatnou smlouvu ve smyslu § 39 občanského zákoníku (dále obč. zák. ).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 5. října 2010, č. j. 21 Co 279/2010-110, ve znění opravného usnesení ze dne 22. prosince 2010, č. j. 21 Co 279/2010-151, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.495.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů z částky 1,495.000,- Kč od 6. 6. 2006 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o dohodu smíšeného typu, která obsahuje jednak dohodu o vypořádání majetkových vztahů ve sdružení a jednak dohodu o vypořádání majetkových vztahů po rozvodu manželství. Uvedl, že občanský zákoník požaduje v § 150 odst. 1 pro dohodu o vypořádání společného jmění manželů pouze písemnou formu, a náleží-li do společného jmění manželů též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Žádné jiné podmínky, jako například okruh účastníků takového smluvního vztahu občanský zákoník nestanoví, naopak lze například uzavřít dohodu i jen ohledně části majetku. Dospěl k závěru, že dohoda ze dne 10. října 2005 je platná, a jelikož nemovitost, jejímž prodejem bylo vyplacení částky podmíněno, žalovaný prodal, je nárok žalobkyně důvodný.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ). Uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel má především za to, že se odvolací soud nesprávně zabýval pouze jediným článkem dohody, aniž by jí přezkoumal jako celek. Její jednotlivá ujednání jsou vzájemně provázaná a podmíněná, a nelze je tedy posuzovat odděleně. V dohodě je ujednáno, že všechny smlouvy a dohody, jejichž uzavření tato dohoda předpokládá, musí být uzavřeny nejpozději do 15. 11. 2005. K převodu obchodního podílu dovolatele ve společnosti Perfect Complette Service, spol. s r. o. na D. Š. nikdy nedošlo, neboť D. Š. dovolateli neposkytl potřebnou součinnost. Dovolatel se proto domnívá, že tím došlo ke zmaření účelu dohody, a nárok žalobkyně nelze posoudit jako oprávněný. Uvedl, že při uzavírání dohody vycházeli její účastníci z předpokladu, že nemovitosti v k. ú. N. V. budou prodány za částku nejméně 5,000.000,- Kč a žalobkyně z této částky obdrží zhruba 1/5. Uvedený předpoklad sice v dohodě vyjádřen nebyl, odvolací soud ale mohl mít o existenci takového předpokladu pochybnosti, a měl proto zkoumat okolnosti, za nichž k uzavření předmětné dohody došlo, aby tyto pochybnosti zcela odstranil (např. výslechem účastníka dohody D. Š.), což však neučinil. Nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví žalovaného a podíl žalobkyně na zamýšleném výnosu z prodeje neodpovídal ani výši žalobkyní tvrzených investic, ani zhodnocení nemovitostí. Dovolatel rovněž nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu ohledně částky 75.000,- Kč. Tvrdí, že jestliže odvolací soud shledal dohodu účastníků ze dne 10. října 2005 platnou, měl žalobu ohledně částky 75.000,- Kč zamítnout, neboť jde o částečné vypořádání majetkových vztahů vzniklých v dnes již zaniklém sdružení, které vlastnili žalobkyně a žalovaný, a jehož částí majetku v uvedené hodnotě disponuje společnost Perfect Complette Service, spol. s r. o. K její úhradě se zavázal žalovaný jako jediný společník společnosti Perfect Complette Service, spol. s r. o., respektive jejich vnuk po té, co na něj bude převeden obchodní podíl. Částku tedy měla žalobkyni vyplatit zmíněná společnost a žalovaný se domnívá, že není v řízení co do částky 75.000,- Kč pasivně legitimován. Nesouhlasí rovněž s posouzením otázky vzniku prodlení se zaplacením tvrzené dlužné částky. Podle jeho názoru lze počátek lhůty datovat nejdříve k 1. 7. 2007, tedy první následující den po uplynutí lhůty k prodeji předmětných nemovitostí dle dohody ze dne 10. října 2005, nikoli k 6. 6. 2006, tedy první následující den po marném uplynutí lhůty stanovené mu žalovanou, jak rozhodl odvolací soud.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud v plném rozsahu rozsudek odvolacího soudu jako věcně správný potvrdil .
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, a že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle ustanovení § 150 odst. 1 obč. zák. dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
Nejvyšší soud se shoduje se závěrem soudu odvolacího, že neplatnost dohody o vypořádání společného jmění manželů nezpůsobuje pouze ta skutečnost, že obsahem smluvního ujednání je vedle dohody o vypořádání společného jmění manželů i další dohoda o vypořádání majetkových vztahů zaniklého sdružení, a že účastníkem této dohody je vnuk žalobkyně a žalovaného D. Š., tedy osoba odlišná od bývalých manželů. Lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že zákon nezakazuje uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů společně s jiným smluvním typem, tedy jako smlouvu smíšenou , a to pokud je dodržena zákonná písemná forma takové dohody podle ustanovení § 150 odst. 1 obč. zák. Obsahovou stránku dohody o vypořádání zákon blíže nevymezuje, dohoda samozřejmě musí splňovat veškeré náležitosti obecně požadované pro právní úkony.
Nejvyšší soud se dále shodl se závěrem odvolacího soudu, že z textu dohody neplyne vázanost výše částky, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání společného podnikání v již zrušeném sdružení a na vypořádání investic žalobkyně do nemovitosti budovy postavené na pozemku v obci N. V. v době trvání manželství účastníků, na prodejní ceně této nemovitosti.
Jestliže žalovaný v dovolání namítá, že odvolací soud nepřihlédl ve svých závěrech k vzájemné vázanosti jednotlivých ujednání smlouvy a v tomto ohledu k tomu, že D. Š. zmařil smlouvou předpokládaný převod obchodního podílu žalovaného ve společnosti Perfect Complette Service, spol. s r. o., a tím došlo ke zmaření celé dohody, vyplynulo z obsahu spisu, že takové tvrzení uplatnil žalovaný poprvé až ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl soudem prvního stupně poučen podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti uvést rozhodné skutečnosti dříve, než ve věci vyhlásí soud prvního stupně rozhodnutí. Ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř., že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s ustanoveními § 205a nebo § 211a o. s. ř. (§ 213 odst. 5 o. s. ř.) - (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1681/2004, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu již žalovaný nemohl takovou novou skutečnost před soudem odvolacím účinně uplatnit.
Jako důvodnou však shledal Nejvyšší soud námitku žalovaného směřující do výše přiznaného plnění. Odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1,495.000,- Kč poté, co uzavřel, že dohoda ze dne 10. 10. 2005 je platná a pokud tedy žalobkyně požádala o vyplacení částky jako plnění z dohody, když nemovitost uvedená v tomto článku, jejímž prodejem bylo vyplacení částky podmíněno, byla již prodána, je její nárok důvodný . Podle žalobních tvrzení se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1,495.000,- Kč s odkazem na čl. II. a čl. IV. dohody uzavřené dne 10. 10. 2005 s tím, že žalovaný uhradil žalobkyni před podáním žaloby celkem 80.000,- Kč. V čl. IV. dohody se žalobce zavázal uhradit žalobkyni 1,500.000,- Kč z peněžité sumy utržené za prodej předmětných nemovitostí , z toho částku 1,000.000,- Kč na vypořádání investic žalované do nemovitosti v době trvání manželství účastníků. V čl. II. dohody se žalovaný resp. účastník ad 3) (D. Š.) poté, co na něj bude převeden obchodní podíl , zavázal jako jediný společník společnosti Perfect Complette Service, spol. s r. o., že zajistí, že shora popsaná obchodní společnost vyplatí žalované nejpozději do 31. 3. 2006 částku ve výši 75.000,- Kč. Odvolací soud nijak ve svém rozhodnutí neodůvodnil, z jakého konkrétního ustanovení posuzované dohody dovodil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku a jakým způsobem se vyrovnal se samotným žalobním tvrzením, že žalovaný uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 80.000,- Kč, a to zejména s ohledem na to, že dle čl. II. dohody měla žalované částku 75.000,- Kč zaplatit obchodní společnost Perfect Complette Service, spol. s r. o. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu dále zcela postrádá závěr soudu o výši přiznaného úroku z prodlení a době, od kterého je úrok z prodlení přiznáván. V novém rozhodnutí odvolací soud musí jasně a přesvědčivě odůvodnit své závěry o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně závěru o splatnosti a o nárokovaném úroku z prodlení, a to s ohledem na konkrétní práva a povinnosti vyplývající z posuzované dohody ze dne 10. 10. 2005 pro účastníky tohoto soudního řízení.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2013

Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu