22 Cdo 1309/2009
Datum rozhodnutí: 02.02.2011
Dotčené předpisy: § 149 obč. zák.




22 Cdo 1309/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně P. M. J. , adresa pro doručování Boskovice, Kosmonautů 38, zastoupené JUDr. Marcelou Šonkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, proti žalovanému Z. J. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 619/72, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 1098/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 23 Co 447/2008-74, takto:


I Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.280,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Marcely Šonkové.

O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 4 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 15. srpna 2008, č. j. 56 C 1098/2007-53, výrokem pod bodem I. rozhodl, že do vlastnictví žalobkyně ze zaniklého společného jmění manželů připadá bytová jednotka č. 1869/26 zapsaná v KN u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha na LV č. 7093 pro k. ú. Ch. a obec Praha se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. 25/1118 na budovách č. p. 1868, 1869 a 1870 postavených na pozemcích parc. č. 397/164, 397/165 a 397/166 zapsaných v KN u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště Praha, pro k. ú. Ch. a obec Praha a výrokem pod bodem II. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 1.130.000,- Kč, a to ve lhůtě 1 měsíce po právní moci tohoto rozsudku . Výrokem pod body III. až V. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 23 Co 447/2008-74, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Nevymezil-li žalobce v dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., právní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku, a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 2463).
V dané věci žalovaný nevymezil právní otázku, která by z napadeného rozsudku činila rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, a ani z obsahu dovolání žádná taková otázka nevyplývá. Podstatu dovolání lze shrnout tak, že dovolatel namítá, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Taková námitka ale nemůže vést k připuštění dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; lze ji uplatnit v rámci žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle § 3 odst. 1 bod 5, § 4 odst. 1, 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 14.980,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 15.280,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 2. února 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu