22 Cdo 129/2011
Datum rozhodnutí: 21.09.2011
Dotčené předpisy: § 137 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




22 Cdo 129/2011


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. J. T., zastoupené JUDr. Pavlem Jařabáčem, advokátem se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Puchmajerova 7, proti žalované E. V., zastoupené JUDr. Jiřím Sobčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě 1, Nádražní 166, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované J. S., zastoupené obecným zmocněncem J. S., o stanovení povinnosti trpět věcné břemeno, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 38 C 300/93, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. května 2010, č. j. 8 Co 144/2010-541, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Ostravě (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. září 2009, č. j. 38 C 300/93-503, uložil žalované povinnost strpět právo žalobkyně odpovídající věcnému břemenu, a to právo chůze, jízdy a hnaní dobytka přes pozemek parcela č. 234 zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 535 m2, zapsaný u KÚ pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště O., v Katastru nemovitostí vedeném pro KÚ K. P., obec O., část obce K. P., okres O. - město na LV 1971, od branky na hranici pozemku parc. č. 234 a parc. č. 239/1 zastavěná plocha a nádvoří, oba v KÚ K. P., po bránu na hranici pozemku parc. č. 234 a parc. č. 2259 ostatní plocha, ostatní komunikace, oba v KÚ K. P. a zpět. Územní rozsah práva odpovídajícího věcnému břemenu je vymezen geometrickým plánem pro grafické vyjádření věcného břemene GEOMETRA Opava, spol. srov. o., Vítkovická 2, Ostrava, IČ: 42864445, číslo plánu 14429773/2005, vypracovaný Ing. J. H. dne 22. 11. 2006, pod č. 88/2006, schváleným Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrálním pracovištěm O. dne 22. 12. 2006, který je součástí tohoto rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované rozsudkem ze dne 20. května 2010, č. j. 8 Co 144/2010-541, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně ani vedlejší účastnice se k dovolání nevyjádřily.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky ( Nejvyšší soud ) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5042.
Dovolatelka v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnila a z dovolání se nepodává nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního právního významu. Žalovaná především namítá, že nalézací soudy neprovedly jí navržené důkazy, a to zejména znalecký posudek, který by se vyjádřil k dopadu průjezdnosti na pozemek a na stavbu přiléhající k pozemku a k tomu, zda je vůbec průjezdnost a jakými vozidly na pozemku možná. Tvrdí, že je proto řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Námitky proti neprovedení konkrétních důkazů nemohou vést k úvaze soudu o zásadním právním významu rozhodnutí.
K tvrzení dovolatelky, že se nalézací soudy nezabývaly námitkou promlčení věcného břemene, dovolací soud uvádí, že z obsahu spisu je zřejmé, že dovolatelka vznesla námitku promlčení až v průběhu odvolacího řízení (konkrétně při podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, k promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008 sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 101/2008). Řešení otázky, zda odvolací soud mohl či nemohl v odvolacím řízení podle obsahu spisu posoudit důvodnost námitky promlčení nemůže založit zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Navíc, jak uvedl i odvolací soud, bylo v řízení prokázáno (skutkové zjištění), že žalovaná strana žalobkyni znemožňovala výkon věcného břemene nejméně od roku 1992.
Pokud žalovaná ještě namítala, že od doby zřízení věcného břemene došlo k podstatné změně poměrů, dovolací soud poznamenává, že zrušení věcného břemene podle § 151p odst. 3 obch. zák. nebylo předmětem řízení.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. září 2011 JUDr. František B a l á k
předseda senátu