22 Cdo 1289/2015
Datum rozhodnutí: 08.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 1289/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ing. I. M. , zastoupené Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U první baterie 800/9, adresa pro doručování: Praha 5, Štefánikova 75/48, proti žalovanému Ing. V. M. , zastoupenému Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, adresa pro doručování: Praha 7, Přístavní 321/14, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 287/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 25 Co 389/2014-251, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 41.160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Karla Tománka.
Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 ( soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 20. května 2014, č. j. 23 C 287/2009-227, vypořádal zaniklé společné jmění manželů a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 25 Co 389/2014-251, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.; tvrdí, že odvolací soud se při určení ceny vypořádávané nemovitosti odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

K otázce možnosti zpochybnění znaleckého posudku v dovolacím řízení se Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil. Stanovení obvyklé ceny věci či práva v řízení, jímž se vypořádává majetkové společenství účastníků řízení, představuje otázku skutkovou nikoliv právní; zjištění takové ceny je zjištěním skutkovým nikoliv právním. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se znaleckého posudku znalce, pak představuje tvrzení o pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Takové pochybení však nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2011, sp. zn. 22 Cdo 1785/2009). Dokazování (včetně důkazu znaleckým posudkem), které soud provádí k prokázání účastnických tvrzení, slouží k řešení otázek skutkových, nikoli právních. Námitky proti znaleckému posudku tak lze podřadit pod dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř., nikoliv pod § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., a tudíž nemohou založit ani přípustnost dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. 32 Cdo 2517/2011 vyplývá z něj, že uvedené námitky netvoří dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v platném znění, který jedině může založit přípustné dovolání).

Rozhodnutí dovolacího soudu není v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 1998 (publikovaného pod č. 15/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ani s rozsudkem Nejvyššího soud ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99. Soudy totiž nevyšly při zjišťování ceny domu z posudku, který by se opíral jen o cenu stanovenou podle cenového předpisu; znalkyně totiž přihlédla jak k předchozím třem posudkům, tak i k poptávce a nabídce v daném místě a přihlédla i ke zjištěným nabídkovým cenám. Soud pak cenu stanovil na základě hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. září 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu