22 Cdo 1283/2015
Datum rozhodnutí: 27.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



22 Cdo 1283/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. O. , zastoupené Prof. Dr. Arsene Verny, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 8/1096, proti žalovaným: 1) J. R. a 2) H. R. , zastoupených Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, o 1 209 000,- Kč, o zrušení věcného břemene a o určení zániku věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 147/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2014, č. j. 29 Co 95/2014-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále soud I. stupně ) rozsudkem ze dne 10. dubna 2013, č. j. 8 C 147/2012-92, zamítl žalobu na zrušení práva odpovídajícího věcnému břemeni bezplatného užívání bytu v rozsudku specifikovaného; současně na základě vzájemné žaloby - určil, že toto věcné břemeno zaniklo. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. 29 Co 95/2014-164, rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a II. ve věci samé potvrdil, změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2014 (dále o. s. ř. ), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dovolatelka má za to, že jde o problematiku v judikatuře dosud neřešenou.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Ve věci šlo o žalobu na zrušení, resp. na určení neexistence věcného břemene zřízeného v roce 1985 k nemovitosti později vydané oprávněné osobě, pro změnu poměrů, spočívající ve vydání věci oprávněné osobě v restituci. Soudy dospěly k závěru, že v důsledku vydání věci oprávněné osobě synem žalobkyně, která měla nemovitost nabýt v tzv. rozhodné době v důsledku protiprávního zvýhodnění, věcné břemeno zaniklo.
V nálezu Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2006, sp. zn. I. ÚS 66/03, se uvádí: Povinnými osobami podle § 4 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jsou na prvním místě ty fyzické osoby, které nabyly věc v rozporu s principy právního státu, tedy buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě jejich protiprávního zvýhodnění. V důsledku vydání věci by těmto osobám zaniklo vlastnické právo. Je proto namístě soudit, že jim zaniká právo nižšího řádu (od práva vlastnického odvozené, např. právo odpovídající věcnému břemenu, právo nájmu) jestliže k vydání věci došlo osobami, které se staly povinnými osobami odvozeně (tj. osobami blízkými). Je totiž třeba mít na paměti, že jde o osoby povinné právě z důvodu porušení obecně uznávaných pravidel v procesu nabytí jejich vlastnického práva a že je proto neodůvodněné, aby byly po provedení restituce chráněny z titulu práva odvozeného od zaniklého vlastnického práva osob blízkých, v postavení osob povinných . Tímto nálezem zamítl Ústavní soud ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2001, sp. zn. 22 Cdo 1152/2001( www.nsoud.cz ); i když Nejvyšší soud se přikláněl spíše k tomu, že věcné břemeno nelze zrušit proto, že - s ohledem na intenzitu zvýhodnění - lze uvažovat spíše o neplatnosti smlouvy o jeho zřízení, je celkové vyznění obou rozhodnutí ve vztahu k žalobě na zrušení věcného břemene, resp. na jeho neexistenci, stejné. Napadené rozhodnutí je tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu