22 Cdo 1267/2006
Datum rozhodnutí: 15.06.2006
Dotčené předpisy: § 107 předpisu č. 99/1963Sb.





22 Cdo 1267/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) J. K., a b) Z. K., proti žalované S. C. R., a. s., o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 7 C 160/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. listopadu 2005, č. j. 17 Co 242/2004-194, takto:


Dovolání žalované se zamítá.


Odůvodnění:


Okresní soud v Havlíčkově (dále soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 30. prosince 2003 (v písemném vyhotovení uvedeno 2004), č. j. 7 C 160/2000-150, uložil původně žalované T. Č. r., s. r. o., povinnost odstranit na vlastní náklady z pozemku žalobců, které jsou vedeny v katastru nemovitostí pro obec a kat. území H. B. na LV č. 1717 jednak jako pozemky ve zjednodušené evidenci parc. č. kat. 422, 423 a 424 a dále jako zastavěná plocha stav. parc. č. 1665, betonové roury a šachty, uložené zde jako potrubí k odvádění dešťové vody z čerpací stanice žalovaného, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku ; dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, v průběhu odvolacího řízení usnesením ze dne 8. listopadu 2005, č. j. 17 Co 242/2004-194, rozhodl k návrhu žalobců, že na místo dosavadního žalovaného vstupuje do řízení jako nový žalovaný společnost S. C. R. a. s., . S odkazem na § 107a odst. 2 občanského soudního řádu ( OSŘ ) ve spojení s § 211 OSŘ konstatoval, že pro vyhovění návrhu žalobců na realizaci procesního nástupnictví byly splněny všechny zákonné předpoklady, a proto navrhovanou záměnu účastníků na straně žalované připustil, když dosavadní žalovaná neměla k návrhu výhrad. Vyšel ze skutečnosti, že původní žalovaná uzavřela s akciovou společností S. C. r. kupní smlouvu o převodu vlastnictví shora uvedených zařízení potrubí a akt tohoto převodu byl završen rozhodnutím katastrálního úřadu z 21. 1. 2004, takže v den, kdy soud prvního stupně vyhlásil rozsudek ve věci, byla vlastnicí těchto zařízení původní žalovaná.


Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Odkazuje na komentář k § 107a OSŘ (Občanský soudní řád autorů Aleny Winterové a kol., 2. aktualizované vydání, Linde, a. s., str. 217 a násl.) s tím, že žalobce může navrhnout záměnu účastníka do doby rozhodnutí soudu prvního stupně, když v odvolacím řízení je z povahy věci tento návrh vyloučen. Žalobci navrhli záměnu na straně žalované až po zahájení odvolacího řízení a odvolací soud proto nebyl oprávněn takovému návrhu vyhovět. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Ve vyjádření k dovolání žalobci uvádějí, že již při projednávání věci soudem prvního stupně měla právní předchůdkyně žalované uzavřenu s žalovanou dohodu o převodu vlastnictví čerpací stanice. Šlo o kupní smlouvu z 19. 11. 2003, o jejímž vkladu do katastru nemovitostí katastrální úřad rozhodl až 21. 1. 2004, tedy po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Teprve poté měli žalobci možnost podat návrh na změnu účastnice na straně žalované, což provedli v souladu s výzvou a poučením odvolacího soudu. Žalovaná se podáním dovolání snaží vyhnout své odpovědnosti a co nejdále oddálit konečné rozhodnutí.


Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ) napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.


Podle § 107a OSŘ platí, že má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Ustanovení § 107 odst. 4 OSŘ platí v tomto případě obdobně.





Podle judikatury Nejvyššího soudu se procesní nástupnictví podle § 107a OSŘ uplatní také v odvolacím řízení (viz např. rozhodnutí z 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, publikované v ASPI). Pro tento závěr lze uvést tyto argumenty: Samotné ustanovení § 107a uplatnění postupu tam uvedeného na řízení v prvním stupni neomezuje. Pro řízení u odvolacího soudu pak platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného (§ 211 OSŘ); něco jiného v případě procesního nástupnictví stanoveno není. Vzhledem k tomu, že zákonodárce vyloučil v odvolacím řízení možnost záměny účastníka ve smyslu § 92 OSŘ (§ 216 odst. 1 OSŘ) je zřejmé, že kdyby tak chtěl učinit i u procesního nástupnictví podle § 107a OSŘ, jistě by to výslovně uvedl. Důvod pro rozdíl v právní úpravě v případě záměny účastníka a procesního nástupnictví v důsledku singulární sukcese je zřejmý; v prvním případě žalobce žádá změnu žalovaného, protože má zato, že vychází najevo, že dosavadní žalovaný nebyl od počátku pasivně legitimován, zatímco u procesního nástupnictví jde o vstup právního nástupce dosavadního účastníka (zde žalovaného) do řízení, otázka věcné legitimace tu nehraje roli. Konečně přípustnost procesního nástupnictví podle § 107a OSŘ v odvolacím řízení vyplývá jasně z § 239 odst. 1 písm. b) OSŘ, který připouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle § 107a OSŘ.


Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ, věta před středníkem). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v nalézacím řízení (§ 151 odst. 1 OSŘ).


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 15. června 2006


JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.


předseda senátu